Glosa: Smutno by nebylo, kdybychom měli vládu

3 měsíce starý 18

Není složité v tomhle čas najít roční výročí, které stojí za vzpomenutí. Před rokem se změnil život lidem na celém světě. V Česku si nový koronavirus vyžádal před rokem první oběti. Včera tomu byl rok, kdy premiér Andrej Babiš v televizním projevu k národu řekl: „Já jako premiér země samozřejmě osobně odpovídám za všechna krizová opatření. A beru na sebe plnou politickou odpovědnost.“ Také připomenutíhodné…

A pak je tu zdánlivě bezvýznamné výročí, které ale dosti přesně ukazuje, jak se změnila nálada během toho divného roku. Víte, co jste dělali 25. 3. 2020 přesně v poledne? Velmi pravděpodobně jste z televize, rozhlasu či od sousedů zrovna uslyšeli první tóny písně Není nutno od autorského dua Zdeněk Svěrák a Jaroslav Uhlíř. Ohrané? Kýč? No možná ano. Ale jednoduchou zprávu, že se to dá vydržet a že v tom člověk není sám leckdo potřeboval slyšet.

Bohužel z není nutno, aby bylo přímo veselo, jsme se dostali do fáze, že je smutno a taky se brečí. Nejen nad tisíci obětí, které si covid-19 u nás vyžádal.

Zdeněk Svěrák v úvodním slově k písni přidal i vzkaz posluchačům, že ta celá šlamastyka s koronavirem není navždycky. „Protože nepanikaříte, protože jsme obětaví, spolehliví a neztrácíte smysl pro humor a taky jste vynalézaví,“ vzkázal tehdy národu. Je to jenom rok. A kdo by se teď pod ta slova podepsal?

A to je vedle obětí na životech, poznamenaného fyzického i duševního zdraví, vedle materiálních škod, kteří mnozí utrpěli, jedna z dalších ztrát: V roce pandemie jsme přišli o další kousek národního sebevědomí, a to jsme ho už předtím neměli na rozdávání.

Je opravdu nelehké smířit se s obrazem mapy Evropy, kde Česká republika „září“ temně fialovou, když se všechny ostatní země stěží dostanou k odstínům oranžové.

Vysvětlením ale není národní povaha, jestli něco takového vůbec existuje, ale jednoduše fakt, že Češi nemají vládu, která by jim alespoň od oka nakreslila trať, po které se pandemií budou ubírat a která má nějaký cíl. A to jsme při vší obětavosti, spolehlivosti i vynalézavosti od vlády potřebovali.

Nemá býti smutno, natož aby se brečelo, „nařizuje“ nám populární píseň. Tak pozitivní souvislost na konec. Loni v březnu písničku Zdeněk Svěrák věnoval zdravotním sestrám. Teď už tolik potlesku neslyší, odměny si jejich odbory musí na vládě často vydupat, ale přišlo ocenění hmatatelné a ze strany, ze které se nečekalo:

Zdravotní školy hlásí letos právě díky pandemii extrémní zájem o studium. Takže noviny neplní články o generaci nových Jágrů jako po Naganu nebo generaci nových Gabriel Soukalových, ale o generaci nových zdravotních sester. A to je hezké.

Zdroj