3 měsíce starý
16
Rusové se snaží stále porazit Ukrajinu. Dokonce se odhodlali k nevídanému kroku a přestali to, co provádějí svému západnímu sousedovi, označovat za speciální vojenskou operaci a konečně tomu už říkají normálně válka. A vedou jí fakt bez rukaviček tím, že raketami ničí křižovatky, teplárny, elektrárny, obytné budovy a dětská hřiště. Jako nechci jim do toho mluvit, ale nebylo by užitečnější třeba válčit s vojáky a nezabíjet civilisty nebo tak něco?
České Dráhy se rozhodly zdražit. Mají recht, inflace všude kolem a tak. Já bych jim za jízdenku platil jednou nebo dvakrát tolik, kdyby konečně začali jezdit včas a na záchodech se dal najít toaletní papír a ručníky místo samolepek s fotkami ručníků. Ale vím, nejsme v Japonsku a chtít po nějakém nebohém strojvedoucím seppuku kvůli zpoždění je totální scifi, protože všichni víme, v jaké zemi žijeme. A můžeme být rádi, že v zemi s nejhustší sítí vlakových kolejí vlaky ještě pořád ještě aspoň jezdí, že jo.
Je super, že žijeme v době krátké paměti, v době, kdy i někdo jako Babiš může kandidovat na prezidenta. Což mě vede k úvaze - pamatujete si na animák Hledá se Dory? To je o film rybce, které vynechává po pár minutách krátkodobá paměť, prostě se co pár minut restartuje do nevědomí, stavu naprosté nuly a pak začíná svět zkoumat znova, s pohledem zcela nezkaleným jakýmkoli předchozím poznáním… Tak mě napadlo, že právě tahle tupá rybička bez paměti je docela dobrý archetyp českého elektorátu. Jen díky téhle paralele lze snad vysvětli, proč skoro každý třetí Čech je připraven volit Babiše (nebo dříve Zemana) v prezidentské volbě, přestože si s ním vyzkoušel jak ministerské, i premiérské křeslo. Jen rybka Dory je možné vysvětlení toho, že někdo je ochoten znovu svěřit jakoukoli funkci, přestože prokázal, že kam šlápne, tam se daří jen systémové korupci, lhaní a Agrofertu. Ale chápu. Žijeme v postmoderním elektronickém přehlceném světě, okamžiku stále přítomného a věčného „teď“, kde není na nějaké přemýšlení a vzpomínání čas. Je celkem jasné, že začneme-li se jako národ chovat jako prvoci reagující na jen aktuální záblesky světla, pak nám náleží osud prvoků, na nichž si smlsne každý jen o pár buněk složitější organismus. Říká se tomu tuším karma.
Polici si došlápla na Richarda Watzkeho, zakladatele startupu Xixoio. Ten podle všeho nezhodnocoval vklady investorů tak, jak sliboval a celé to tak nějak vypadá na staré dobré Ponziho schéma, ve kterém peníze nejsou nikam investovány a firma vyplácí jistiny a úroky starších investorů z peněz těch nových. Což přesně funguje jen do té chvíle, než noví investoři přicházejí a vyklápí své peněženky. Tím se dá uzavřít většina trapných výstupů jak pana Watzkeho, jeho propagandisty pana Vávry, stejně tak i všech světlonošů, kteří se vás snaží natáhnout na prodeji nesmyslů typu kryptoměny, NTF, orgonit, SPD merch a tak.
Sněmovna schválila rozpočet na příští rok, schodek bude 295 miliard korun. I tak je ale skoro o 100 miliard nižší, než ten předchozí, připravený ještě Babišovou vládou. Jen si připomeňme, že aktuální každoroční výdaje jen na obsluhu státního dluhu dělají něco přes 40 miliard korun a že většina z těch brutálních výdajů je výsledek práce lidí, kteří se tvářili, že lze stát řídit jako firmu. No, tak se ukázalo, že to nejde. A házet špínu na ty, kteří se aspoň trochu snaží tenhle svinčík po nich uklidit, fakt není fér.
Konzervativní deníky přinesly zprávu o tom, že se Indonéský parlament chystá schválit nový trestní zákoník, který mimo jiné umožní trestat mimomanželský sex až ročním vězením. Je fajn se dozvědět o tom, že tupost nezná hranic a jsou i horší státy, než je ten náš, přesto si říkám – kdy konečně lidem dojde, že na věci typu konsensuální sex, nebo manželství s kýmkoli fakt posvěcení od autority nepotřebujeme?
Ukázalo se, že Češi si furt na něco stěžují, třeba na cenu nemovitostí a drahé hypotéky. A přitom se v Sudetech dají pořídit krásné nemovitosti za čtvrtinovou, někdy i desetinovou cenu oproti Praze a středním Čechám. Chcete bydlet? Go to Sudety!
Do Česka míří další fastfoodový řetězec, tentokrát americký Popeyes. Těšíme se na příchod dalšího zámořského podniku, který nás oblaží jídlem tentokrát inspirovaným chutěmi a tradicemi amerického státu Louisana. Skoro to vypadá, že jsme se fakt ode revoluce posunuli někam mezi normální západní země, kam se investoři nebojí nalít svoje prachy. To by se mělo oslavit, nemyslíte?
