GLOSA: Zkrocená inflace? Škoda, že nežijeme ve Fialově imaginárním světě plném úspěchů

před 2 měsíce 62

Začněme ale pozitivně. Premiérovi můžeme přičíst k dobru, že se poučil z krizového vývoje minulosti. Dlouho nasazoval na Českou národní banku v čele s Alešem Michlem, že může za extrémní zdražování obou let pětikoaliční vlády. Když vyšla čísla Eurostatu ohledně zvyšování cen nehezky, pozval si na kobereček české statistiky s touhou umýt hlavu těm, kteří zlovolně do zahraničí dávají reálná, ovšem pro vládu nepříznivá data.

ČTĚTE TAKÉ: Nesmí ukořistit tuto zemi, reagovala Nerudová na Babiše. V kavárnách smutní, zní z ANO

Pak jednou vyšla čísla trošku lépe, načež premiér hned připsal zásluhy svému kabinetu, jako by si nepamatoval svá předchozí slova o roli centrální banky. Teď řekl, že i jeho vláda má podíl na nižší inflaci a naplňují se prý jeho slova z novoročního projevu na téma sloganu hnutí ANO „Bude líp“.

Výdobytek, že si i premiér pamatuje svá slova, a dokáže se poučit, je ovšem jediné pozitivum v projevu jinak překrucujícím realitu. Za poslední rok vlády ANO a ČSSD byla inflace 3,8 procenta. První rok vlády Fialovy vyskočila na 15,1 procenta, druhý na 10,7 procenta. Vládní konsolidační úsilí, charakteristické porušováním slibů nezvedat daně a šetřením na nepravých místech, mělo vliv maximálně na to, že se rekordně propadly reálné příjmy obyvatel, klesla poptávka a ekonomika šla do minusu. Ještě se pořád nedostala na dobu vlád Sobotky a Babiše, tedy před covid. Řečeno slovy Miroslava Kalouska, vláda neušetřila skoro nic na strukturálním schodku, o který jde primárně. Tvrzení opaku je propaganda, která uráží každého, kdo umí počítat.

Aktuálních 2,3 procenta za leden 2024 znamená, že jen méně zdražuje už dvakrát zdražené. Žádné zlevňování zpět k dobám prosperity před nástupem Fialovy vlády se nekoná. Pokud by se mělo zlevňovat, musela by být deflace (pro ekonomiku rovněž nebezpečný opak inflace) přibližně 30 procent. Což není.

Škoda, že nežijeme v imaginárním světě pana premiéra plném úspěchů vlády a šťastných prosperujících občanů. Ve skutečnosti povinný optimismus premiéra a jemu blízkých sleduje následující cíle. Přimět obyvatele, aby i přes fakt, že zvýšením daní mají hlouběji do kapsy, utráceli a tím podpořili chřadnoucí ekonomiku. Vyvolat efekt sebenaplňujícího proroctví, díky němuž lidé uvěří, na extrémní drahotu si zvyknou a společně s firmami vyšroubují hospodářský výkon. Ultimátní cíl je vydávat neúspěch za úspěch, což pomůže případně ve volbách společně s nadějí, že se alespoň něco málo zdaří.

Je to efekt dítěte, které nosí pořád čtyřky a pětky, a když jednou přinese dvojku, slaví celá rodina. U jedničkáře se jedničky a dvojky neslaví, zato jedna čtyřka je katastrofa. Premiér doufá, že alespoň jednou chvalitebně dá důvod zklamaným voličům ho znovu volit. Má na to plné právo. Jen by to měl dělat způsobem nepopírajícím základní algebru.

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Rozhovor s Petrem Fialou v pořadu Co na to premiér.

Přečtěte celý článek