Glosář: Jako tři Alenky v říši divů, každý z českých klubů v trochu jiné

2 měsíce starý 17

Spousta lidí by řekla: Fotbal jako fotbal, ne? Hřiště, meruna, rozhodčí, kopačky a vždycky nějakých jiných jedenáct frajerů (nebo frajerek), co hraje proti vám.

Jenže fotbal má víc než tisíc podob. Jiný je na vesnici, jiný v lize, jiný na stotisícovém Camp Nou. Jiný je v parném létě a jiný v čase podzimních plískanic. Jiný je na pažitu připomínajícím kulečníkový stůl, jiný na drňáku, jiný na umělém povrchu.

Liší se i fotbal v pravidelné ligové soutěži a v evropském poháru. A zdaleka nejen v souvislosti s cestováním do neznáma, na stadion, kde jste na rozdíl od ligy, kterou znáte jako své boty, ještě v životě nebyli, nemáte to osahané, nevíte přesně, co vás čeká.

Můžete ovšem klidně sedět i ve své vlastní kabině, na domácím stadionu. A zjistíte, že atmosféra před pohárem je úplně jiná než v lize. Mnohem rozechvělejší. Může vám být klidně přes třicet. Ale stejně zjistíte, že tohle je pro vás nové - a semele vás to. Přesně to se ve čtvrtek stalo hráčům Slovácka proti Partizanu.

Mění se i role. Zatímco doma jste za suveréna, najednou je z vás mravenec. To se zase stalo hráčům Viktorie Plzeň v Barceloně.

Anebo se taky může stát, že soupeř hraje tak divný fotbal, že to i vás úplně vyvede z konceptu. A to se třeba přihodilo Slavii na stadionu Sivassporu.

Všude hraje roli tisíc nových aspektů a na koncentraci útočí i nejrůznější momentální nečekané situace.

Příklad? Náhradníci Arsenalu, kteří dostali příležitost na startu bojů skupiny Evropské ligy v Curychu, nejspíš budou ještě svým vnukům rozechvěle vyprávět, jak o poločasu utkání drželi na hřišti minutu ticha za zesnulou královnu Alžbětu II. A ti s britským pasem, jmenovitě Holding a Nketiah, sehráli každý z poločasů jako poddaní jiného panovníka.

Fotbalisté Nice a Kolína nad Rýnem zase jen tak nezapomenou na chvíle obav nejen o osud zápasu, ale o životy a zdraví, když ne přímo o jejich, tak těch venku. To když k nim do šatny pronikaly informace, že se na stadionu strhla v evropských pohárech dlouho nevídaná bitka mezi fanoušky obou táborů, vyprovokovaná početnou enklávou německých příznivců, která mimochodem brzy dorazí i na Slovácko.

Nic tak extrémního čeští pohároví zástupci řešit nemuseli. Ale stejně všichni vypadali jak Alenka v říši divů. Ani jeden z českých celků nepředvedl v tomto týdnu svůj optimální výkon, což je pro úspěch v utkání evropského poháru zapotřebí. Pokud tedy nehrajete s někým z Gibraltaru. Ale to už se ve skupinové fázi nestává.

U hráčů Plzně, kteří se ocitli před auditoriem 77 411 diváků a měli čelit špičkové herní kvalitě, jakou dosud nepoznali, se to dá pochopit. U Slovácka, které se doma chytilo do leckdy vysmívané Csaplárovy pasti, už méně. A u Slavie a jejího výkonu v tureckém Sivasu už vůbec ne. Bohužel, všichni měli na víc. Tak snad to ukážou příště. Nabitý zápasový program nám teď bude doslova „létat“ před očima v opravdu rychlém sledu.

Profesor Lewandowski vyučoval

Barcelona-Viktoria Plzeň 5:1. Před třemi lety uhrála Slavia na stejném stadionu bezbrankovou remízu proti týmu, jemuž ještě šéfoval Lionel Messi. Pražané tehdy předvedli kompaktnější výkon než letos viktoriáni, středobodem červenobílého úspěchu bylo tehdy i fenomenální představení Ondřeje Koláře v bráně. Slavia už také hrála na Camp Nou v listopadu, kdy už měla Ligu mistrů trochu osahanou.

Jaký je fotbal na této úrovni, zjistili ostatně tehdejší slávisté už v sezoně předchozí, kdy čelili Seville nebo dokonce Chelsea.

Podobné zkušenosti drtivá většina současných hráčů Viktorie Plzeň nemá, ostatně řada členů slávistické soupisky už také ne, za tři roky se kádr každého týmu dost a dost promění.

A za 11 let, uplynuvších od prvního plzeňského vystoupení na Camp Nou už tuplem. Zápas, který tenkrát skončil jejich prohrou 0:2, už si na vlastní kůži pamatovali jen asistenti Horváth s Bakošem, fanoušek Limberský na tribuně a náhradník Pilař na střídačce.

Tohle si nová generace plzeňských hráčů musela prožít znova. A dopadla o něco hůř než jejich předchůdci. A nejen proto, že měl Robert Lewandowski zrovna svůj večer a míče za Staňkova záda usměrňoval opravdu precizně, celkem třikrát.

Podstatné bylo, že až dosud opěvovaná nejmocnější plzeňská zbraň, tedy hermeticky uzavřená obrana, tentokrát prostě hermetická vůbec nebyla. Jistěže je třeba brát v úvahu, že barcelonští hráči jsou rychlejší, technicky lépe vybavenější, přesnější a rozjíždějí rychlejší kolotoče než fotbalisté Helsinek, Tiraspolu nebo Karabachu, které Plzeňští potkali v předkolech. To je všechno pravda.

Ale první gól inkasovali viktoriáni z celkem všední, ale naprosto nedůsledně pokryté standardní situace. Tady Barcelona nepředvedla nic zázračného. Plzeň dostala tak laciný gól jako už dlouho ne. A zápas pokračoval v podobném duchu i dál.

Směrem dopředu předváděla Plzeň až překvapivě kvalitní protiútoky. Jednou dokázala skórovat, jednou už to vypadalo na penaltu v její prospěch a vyloučení soupeře. Dokud tedy sudí na pokyn VAR neodhalil Mosquerův loket a všechno nestornoval.

Pro Plzeň je nicméně podstatné zjištění, že když roztočí svá útočná kola, jsou její hráči schopni i obranu špičkového účastníka Ligy mistrů ohrozit.

To je před příštími duely posílí. Ale hlavně si musí uvědomit, že v obraně musí zůstat sami sebou. A nenechat se vyvést z konceptu skutečností, že se ocitli tak trochu na jiné planetě.

Příště už z toho všeho tak vyjukaní nebudou, každá zkušenost je cenná, z Ligy mistrů trojnásob.

Druhý duel ve skupině: Inter-Bayern 0:2. Program Plzně před reprezentační pauzou: 10.9. v Olomouci, 13.9. doma Inter Milán, 18.9. dona Slavia.

Csaplárova past pro muže všech kast

Slovácko-Partizan Bělehrad 3:3. Soupeř vás zdravě naštve sebevědomými výroky v médiích. Tak na něj vlítnete - a ve 22. minutě to vypadá, že je hotovo. Vedete 2:0 a soupeř hraje po vyloučení o deseti. Soupeř působí neškodně, v obraně zmateně, vy zahodíte ještě pár šancí. Zamíříte do do šatny.

A v tu chvíli za vámi sklapne takzvaná Csaplárova past, úskalí, na které svérázný trenér z Příbrami mnohokrát upozorňoval. Za stavu 2:0 si myslíte, že se vám už nemůže nic stát, ukolébá vás. S vědomím toho, že máte na hřišti i početní převahu, musel tenhle pocit ovládnout Slovácko tuplovaně.

V kabině Partizanu naopak o pauze musela proběhnout mimořádně intenzivní motivační řeč. Plejeři, kteří přijeli z Bělehradu, to k překvapení hráčů Slovácka, nezabalili, Diabaté začal řádit jako ďábel. A v průběhu 14 minut tahle parta nastřílela zkoprnělým hráčům Slovácka 3 góly.

Prožili si totální black-out, vypnutí, tmu. Nezvyklá věc pro tým plný třicátníků. Povětšinou ale prvně hrajících skupinu evropského poháru. Nepřipouštěli si, že by se něco takového mohlo stát. A tak se to stalo. Příště už budou v tomto směru i oni ještě zkušenější. Některé věci si prostě musíte odžít na vlastní kůži, na tohle příručky nestačí.

Slovácku se, chválabohu, podařilo alespoň vyrovnat. A přežít následné břevno napálené týmem soupeře, který hrál v deseti lidech o mnoho tříd lépe než v jedenácti. Bláznivý zápas.

Druhý duel ve skupině: Nice-Kolín nad Rýnem 1:1. Program Slovácka před reprezentační pauzou: 11.9. v Mladé Boleslavi, 15.9. v Kolíně n. R., 18.9. doma s Jabloncem.

Trpišovský svůj tým nepoznával

Sivasspor-Slavia 1:1.   Zdravotních problémů poskládala Slavia víc, než by jí bylo milo, z hráčů zapsaných na evropské soupisce chyběli Dorley, Santos, Kolář, Lingr a Sor. V Turecku se navíc roznemohl i David Jurásek, což rozhodilo levou stranu úplně, na levého beka, kde mu to moc nesedí, musel z nouze pravák Masopust.

Ale nic z toho neomlouvá výkon, který Slavia v Sivasu předvedla. Tím spíš, že od 4. minuty po Olayinkově zisku míče, úniku a parádní střele z úhlu vedla.

Poloprázdné hlediště, soupeř, kterému se v lize nedaří a hraje fotbal jako za krále Klacka, nerovné hřiště. I tohle všechno byly asi faktory, které slávisté vnímali. A nechali se jimi ukolébat. Po soupeřově vyrovnání předváděla Slavia fotbal, na který opravdu pyšná být nemůže.

Sivasspor hrál ohromně líný fotbal. Jeho hráči se nevraceli, ale slávisté nebyli schopni toho ve své útočné fázi využít. A pak se ocitali v problémech, když soupeř získal balon - a najednou ho mohl rozehrávat na ty lenochy vpředu, co se nevraceli do obrany. Slávisté museli pelášit pořád tam a zpátky. A úplně se jim v tomhle divném zápase rozpadla jejich vlastní hra.

Trenér Jindřich Trpišovský byl z toho výkonu běsný jako už dlouho ne. A šéf klubu Jaroslav Tvrdík se fanouškům dokonce na Twitteru omlouval.

Při vší té slabotě mohla Slavia i vyhrát, Provodovu penaltu ze závěru utkání ale domácí gólman lapil.

Z myšlenek na to, jestli bude Slavia hrát finále Konferenční ligy na svém stadionu, by se fotbalisté červenobílých měli zase hodně rychle vrátit do reality. Fráze „jít zápas od zápasu“ je jedna z nejzprofanovanějších. Ale ona se ta skupina sama nevyhraje.

Druhý duel ve skupině: Ballkani-Kluž 1:1. Program Slavie před reprezentační pauzou: 11.9. doma s Č. Budějovicemi, 15.9. doma s Ballkani, 18.9. v Plzni.

Zdroj