Glosář: Národní tým se rozjel. Kouč Šilhavý čerpá i z Trpišovského práce

3 měsíce starý 10

Tomu zápasu chybělo jediné: elektrizující atmosféra plného hlediště. Kdoví, možná že s podporou tribun by Souček a spol. dokázali současnou světovou jedničku, alespoň tedy podle žebříčku FIFA, v sobotním večeru v Edenu porazit.

Žijeme ovšem v době covidové, která vedle uzavřených hledišť vytváří i další a další četné komplikace, včetně vynucené absence čtyř českých hvězd z Bundesligy, z podobného důvodu byla ostatně oslabena i belgická strana.

Ovšem na hřišti žádné limity a komplikace prakticky nebyly znát. Češi se soupeřovy sestavy plné hvězd, jako jsou Romelu Lukaku nebo Kevin de Bruyne, vůbec nebáli, šli do toho čelem. A co je nejdůležitější: český tým byl plně konkurenceschopný.

Vyhrát mohly oba celky, ale Češi si zakončení „zavánějících“ gólem vypracovali víc, takže remíza 1:1 je vlastně tak trochu ztrátou. Vědomí vlastní síly je ale obrovská protihodnota, kterou svěřenci trenéra Jaroslava Šilhavého v sobotu večer nabyli. A teď by to – obrazně řečeno – moc a moc chtělo proměnit tenhle kredit v úterý v Cardiffu za hotovost, v reálné rovině za 3 body do kvalifikační tabulky.

Připomeňme, že do Kataru pojede na MS v závěru roku 2022 vítěz skupiny. Druhé celky z deseti tabulek doplněné dvěma týmy z Ligy národů čeká dvoustupňová baráž, hraná vždy na jeden zápas.

Toho, kdo v sobotu viděl obrovský tah a dynamiku českého týmu, muselo napadnout: Sakra, tenhle tým opravdu má na to, aby po 16 letech pauzy českou vlajku zase jednou na světovém šampionátu rozvinul!

Jaký to rozdíl oproti leckdy až ostudným vystoupením, jež tým, při vší úctě, předváděl v kvalifikaci o předchozí MS pod vedením Karla Jarolíma!

Ano, jeho nástupce Jaroslav Šilhavý má velké štěstí, že má k ruce hráčský materiál o poznání vyšší úrovně. A kdo není slepý, ten vidí, že strůjcem tohoto rozdílu je do značné míry Jindřich Trpišovský, pod jehož rukama dochází ve Slavii k neuvěřitelnému výkonnostnímu progresu u jednoho fotbalisty za druhým.

Nad tím, jak Trpišovský připravil Tomáše Součka s Vladimírem Coufalem pro Premier League, jsou dnes paf fanoušci West Hamu, nad tím, jak strmě stoupá hvězda Lukáše Provoda, zůstává rovněž rozum stát.

Díky „efektu Slavia“ má teď Jaroslav Šilhavý k dispozici i poměrně širokou variabilitu hráčů. Ani při zranění Alexe Krále a absenci Vladimíra Daridy nenastane ve středu pole problém, sáhne se po Tomáši Holešovi – a ono to funguje.

Ani na Euru neudělají ostudu

Po úspěšně splněné povinnosti proti Estonsku (6:2) se čtveřice hráčů musela vrátit do Německa, protože po vstupu na české území by Jiří Pavlenka, Pavel Kadeřábek, Vladimír Darida a Patrik Schick museli do dlouhé karantény, což jejich kluby neakceptovaly.

Ale ukázalo se, že síla a šířka českého kádru si s tím poradí. V bráně tým podržel Tomáš Vaclík, na pravém kraji obrany kmital Vladimír Coufal, o Holešovi uprostřed pole byla řeč. Jen na hrotu byl tým při Schickově absenci viditelně oslaben – při vší úctě k Michaelu Krmenčíkovi.

I s výhledem na blížící se letní turnaj Euro můžeme být po výkonu v utkání s Belgií naplněni optimismem, že ať už zápasy se Skotskem, Chorvatskem a Anglií dopadnou jakkoli, je tu dobrý důvod k naději, že ostudu Češi po fotbalové stránce na šampionátu rozhodně neudělají. Po nepovedeném Euru 2016 s trenérským podpisem Pavla Vrby by to ostatně chtělo český kredit na mezinárodní scéně trochu navýšit.

Už jsme zmínili, že viditelného českého vzestupu, který se v předchozí kvalifikaci projevil třeba už domácí výhrou nad Anglií, by nejspíš, tedy vlastně určitě, nebylo bez Jindřicha Trpišovského.

Soudě dle debat na sociálních sítích mají mnozí tendenci v souvislosti s tímto jevem dokonce až bagatelizovat práci samotného reprezentačního kouče Jaroslava Šilhavého. To je ale přístup hodně nešťastný.

Každý reprezentační kouč na světě je závislý na tom, jak mu hráče připraví jeho kolegové v klubech. Tam probíhá každodenní práce, tam fotbalisté mohou pilovat své přednosti a odstraňovat slabiny. To už se na srazu národního týmu nedožene, tam jde hlavně o výběr hráčů, psychické vyladění týmu a budování kolektivu i jeho sounáležitosti, což opravdu nemusí být vždycky snadné u fotbalistů, co se takhle v národním týmu vidí jednou za čas, zatímco normálně jsou si v lize navzájem protivníky, a to leckdy i v dost vyhrocené rovině.

Všechno chce prostě svoje. A reprezentace je výkladní skříní celého fotbalového systému v příslušné zemi. Jen se podívejte na tu belgickou! Mimochodem, cestu, po níž Belgičané dokráčeli k této silné generaci, jsme před časem popsali zde.

Zvykli jsme si v uplynulých letech naříkat, že český mládežnický systém zdaleka tak dobře nešlape. Nicméně jednak se asi i v tomhle ohledu začíná blýskat na lepší časy, jednak se teď v dospělém týmu Slavie pod magickým dotykem Jindřicha Trpišovského opravdu dějí zázraky.

Na Euru 1996 se pospojovala klubová síla čerstvého semifinalisty Poháru UEFA, tedy Slavie, se silným jádrem ze Sparty (Kouba, Horňák, Nedvěd…). Kupříkladu Michalu Bílkovi zase o pár let později v kvalifikaci na Euro 2012 výrazně pomohlo občerstvení kádru o Petra Jiráčka s Václavem Pilařem z tehdy famózně rozjeté Plzně.

Měl by Trpišovský časem převzít národní tým?

Dnes je tedy vrchním dodavatelem hráčů pro reprezentaci pražská Slavia. A to včetně fotbalistů, kteří už z ní odešli, ať už do Anglie, či třeba do Ruska. Mnozí říkají: Ať je příštím trenérem národního týmu Jindřich Trpišovský! Jenže pozor, v tom může být zrada.

Aby byl také u národního týmu úspěšný, musel by mu do něj hráče někdo připravit tak jako on teď Jaroslavu Šilhavému. Třeba se časem Trpišovského metody ke konkurenci dostanou a další mladí kouči si je osvojí. Ale v danou chvíli jsou karty rozdané jinak. A na reprezentačním srazu, kam hráči přijedou, otestují se na covid, nasednou do letadla, absolvují jeden trénink, odehrají zápas, zase se otestují… a tak dále, prostě z průměrného hráče vycházející hvězdu à la Provod nevyrobíte, i kdybyste se zbláznili. To lze udělat jedině v klubu.

Takže buďme rádi za to, že jsou teď věci a osoby nastavené tak, jak jsou – a funguje to.

Covid-19 a s ním spojená opatření teď komplikují život všem, fotbalovým reprezentačním týmům v třízápasových blocích proložených permanentním přeshraničním cestováním pak obzvlášť.

Dlouhotrvající dohady a logistické kejkle spojené s bundesligovou čtyřkou si teď česká reprezentace ještě musí protahovat dohady o startu Ondřeje Kúdely ve Walesu.

Jak známo, po incidentu v pohárovém utkání v Glasgow, jejž hráči Rangers spojili s údajnou Kúdelovou rasistickou poznámkou, přišla Slavia s požadavkem, aby Kúdela do Velké Británie raději nejezdil. Oficiálně proto, aby mu tam někdo neublížil, reálně spíš proto, aby nebyl zadržen a předveden na policejní stanici k výslechu.

Upřímně řečeno, reprezentaci by se při Kalasově zranění Kúdela i ve Walesu hodil. Proti Belgii hrál s Ondřejem Čelůstkou, který místy nepůsobil úplně jistým dojmem. Na střídačce byli coby stopeři připraveni mladý David Zima a v reprezentaci také „neobehraný“ Patrizio Stronati.

Zda Kúdela do Walesu odletí, nebo ne, se musí rozhodnout teď dopoledne, v 11 hodin letadlo s českou reprezentací odlétá, v úterý se zápas hraje.

Parta „lvíčat“ hraje o všechno

Stejně tak v úterý večer čeká na Euru hráčů do 21 let poslední vystoupení ve skupině i mladší českou reprezentaci. Po dvou remízách 1:1, ve kterých Češi neskórovali, ale vlastním gólem jim pomohl soupeř, jak Itálie, tak Slovinci, by teď svěřenci Karla Krejčího potřebovali vyhrát. Případná remíza jim hypoteticky stačit může, ale také nemusí.

Zatím tým na turnaji zůstává spíš za očekáváním. Trenér vsadil na soudržnost tradiční party, která spolu hrála už na ME hráčů do 17 i 19 let. Jestli to byl koncept úspěšný, definitivně vyjeví až zmíněný zápas číslo 3. Zatím to tedy moc nevypadá, ale i zázraky se někdy dějí. Lvíčata by zítra bezpochyby jeden takový potřebovala.

Zdroj