Hanspaulka: čtvrť, kde zatýkali slavné generály, a místo tragédie rodiny Lídy Baarové

4 měsíce starý 18

 čtvrť, kde zatýkali slavné generály, a místo tragédie rodiny Lídy Baarové

Je to poněkud zvláštní název pro pražskou čtvrť - Hanspaulka. Tato část Dejvic, rozprostřená na kopci severně od výpadovky Evropské až po Šárecké údolí, se jmenuje podle inspektora arcibiskupských statků Hanse Paula Hippmana, který si zde ve druhé polovině 18. století nechal postavit barokně-rokokový letní zámeček. Ve vilovou čtvrť se vším všudy se však Hanspaulka proměnila až ve 30. letech minulého století. Dnes tu stojí skutečně zajímavé domy.

Začněme v ulici Na Míčance, kde pod č. 49-51 stojí na první pohled ne úplně typický rodinný dvojdům z roku 1929. Architekt Karel Štipl (1889-1972) navrhl budovu v puristickém stylu jako šestiosou, z červených neomítaných cihel, s přiznanými nadokenními překlady. Štipl, žák slovutného slovinského architekta Josipa Plečnika (1872-1957), byl i sochařem a sklářským výtvarníkem. Podílel se například na výzdobě interiérů Kramářovy vily na Hradčanech, která dnes slouží jako rezidence českých premiérů.

Ostatně právě Štipl, který za okupace přežil nacistické věznění v terezínské Malé pevnosti, sejmul posmrtnou masku vůbec prvního ministerského předsedy nově vzniklého Československa Karla Kramáře.

Ve stejné ulici o dvě stě metrů dál pak stojí další jeho zajímavá stavba, funkcionalistická vila (Na Míčance č. 39) z roku 1933, kterou vyprojektoval v podobném duchu. Čili opět červené režné zdivo a omítnuté pásy překladů.

Za Štiplovou vilou, v ulici Na Fišerce č. 8 stojí funkcionalistický rodinný dům z roku 1935, který generálnímu konzulovi Antonínu Šoupovi vyprojektoval architekt a významný pedagog Antonín Mendl. Dům upoutá zejména netradiční markýzou, která v nejvyšším patře opanuje celé uliční průčelí. Dnes je zasklená.

Naproti Mendlově vile se rozléhá travnatá pláň s impozantním výhledem na Prahu včetně Pražského hradu. Tuto podlouhlou planinu ohraničují dvě ulice - Na Špitálce a Neherovská. A v obou stojí zajímavé domy.

Dům, na jehož střeše se opalovala slavná herečka

Na Špitálce č. 18 (též Na Kodymce č. 2) zaujme rohová činžovní Mölzerova vila. Oficiálními stavebníky a majiteli byli manželé Oberthorovi - právník Jaroslav a jeho manželka Věra. Skrytým iniciátorem výstavby však byl patrně osvícený předseda správní rady Elektrických podniků hlavního města Prahy a znalec moderního umění Eustach Mölzer.

Vilu se světle okrovou omítkou a typickými průběžnými okenními pásy navrhl ve funkcionalistickém stylu architekt František Maria Černý (1903-1978), autor nových kostelních věží pražského Emauzského kláštera. Ty původní byly zničeny při spojeneckém náletu na konci druhé světové války. A Černý je v roce 1968 nahradil dílem moderním, nadčasovým a tvarově naprosto unikátním. Dvě prolnuté betonové skořepiny, vyrůstající z gotického průčelí, na vrchu doplňují zlaté špičky. Jde o jeden z nejodvážnějších architektonických počinů v socialistickém Československu.

Naproti přes travnatou pláň, v Neherovské č. 8, si svůj dům nechala v roce 1938 postavit herečka Lída Baarová, respektive její otec, magistrátní úředník Karel Babka s manželkou Ludmilou a Lídinou sestrou Zorkou. Funkcionalistickou vilu se zaobleným nárožím, plochou střechou, terasami a prvky nautické architektury navrhl architekt Ladislav Žák (1900-1973), který projektoval také rodinnou vilu režiséra Martina Friče v pražských Hodkovičkách. Právě tento rodinný dům se Baarové líbil natolik, že architekta sama oslovila.

Ve vile byly dva vertikálně řešené mezonetové byty a slavná herečka měla z toho svého přístup na sluneční terasu na střeše, kterou často využívala k opalování. Dům svým tvarem připomíná zaoceánský parník. Zajímavostí je, že výšky místností jsou mimořádně nízké - od 235 do 265 centimetrů, a dávají tak místnostem atmosféru lodních kajut.

Dům je bohužel spojen s tragickým osudem rodiny. Lída Baarová proslula nejen svým hereckým uměním či šarmem, ale ve 30. letech také vztahem s ministrem propagandy třetí říše Josefem Goebbelsem, po válce byla souzena jako kolaborantka, a byť byla obvinění po několika měsících stažena, její pověst byla ztracena. Doplatila na to i její sestra Zorka Janů, kterou kvůli tomu vyhodili z vinohradského divadla, což dívka neunesla a skokem ze střechy rodinné vily ukončila svůj život. Navíc v důsledku jednoho z poválečných výslechů zemřela i Lídina matka.

Zatýkací komando komunistické policie v akci

Sousední vilu nalevo (Neherovská č. 10) navrhl ve stylu takzvaného vědeckého funkcionalismu architekt Josef Chochol (1880-1956), který je známý spíše svými vskutku unikátními kubistickými domy pod Vyšehradem.

Když člověk prokličkuje přilehlými ulicemi Na Kodymce, Na Klimentce, Šárecká a Toulovská, dostane se až do ulice Fetrovská, kde pod č. 4 stojí od roku 1929 vila předsedy protektorátní vlády a armádního generála Aloise Eliáše a jeho ženy Jaroslavy.

Legionářský důstojník, diplomat a politik se za německé okupace zapojil do odboje. V červnu roku 1942 ho za to na Kobyliské střelnici nacistická popravčí četa zastřelila - jako jediného premiéra okupovaného státu.

Fetrovská ústí do ulice Za Hanspaulkou, která se na svém západním konci vějířovitě větví. Právě tady, na malém náměstíčku, stojí půvabná funkcionalistická vila od architekta a někdejšího rektora ČVUT v Praze Oldřicha Starého (1884-1971). Od druhé poloviny 20. století zde žil a tvořil významný výtvarník a grafik Jiří Rathouský, mimo jiné autor jednotného vizuálního stylu pražského metra a pro podzemku speciálně navrženého písma nazvaného Metron.

Jen dva bloky odsud se rozkládá v okolí centrální ulice Na Pískách kolonie řadových domů postavených ve stylu art deco, na hlavní třídě bývaly v přízemí cukrárny, kavárny, obchody či restaurace. Domů podobné vzhledu stojí na Hanspaulce požehnaně, kaváren či restaurací v nich však funguje jen pár.

Na ulici Za Hanspaulkou navazuje Sušická, která asi tři sta metrů odtud protíná zelený pás dvojulice Na Hanspaulce. Zde, víceméně naproti zdejší velké škole otevřené v roce 1932 podle projektu Aloise Dryáka, stojí nárožní vila (Na Hanspaulce č. 9), v níž svého času žil další významný generál, vojenský velitel Pražského povstání Karel Kutlvašr.

Právě zde ho v prosinci 1948 zatýkalo komando komunistické moci coby představitele údajné odbojové skupiny Pravda vítězí. Generál Kutlvašr byl ve vykonstruovaném procesu odsouzen za velezradu na doživotí. Hrdina bitvy u Zborova a dalších bojů československých legií byl z vězení s podlomeným zdravím propuštěn až v roce 1960.

I tuto vilu z roku 1929 navrhl architekt Alois Dryák (1872-1932), autor Velkého strahovského stadionu, Langhansova domu ve Vodičkově ulici nebo Radiopaláce na Vinohradské třídě.

Dlouhá ulice Na Viničních horách je souběžná s tou Na Hanspaulce, kde stojí Dryákův dům. A touto cestou směrem nahoru je možné za deset minut dojít k parčíku u usedlosti Perníkářka. Zde (Na Viničních horách č. 46) si v roce 1929 vystavěl vlastní rodinnou vilu architekt Evžen Linhart (1898-1949), autor funkcionalistické budovy Gymnázia dr. Edvarda Beneše na nedaleké Evropské třídě v pražských Dejvicích či spoluautor koldomu v Litvínově.

Na vlastní vile ve tvaru písmene L si dal Linhart opravdu záležet. Snad i proto patří dům mezi nejvýznamnější díla českého funkcionalismu. Při pohledu ze zahrady působí stavba velmi ladně, jako by ji netížila žádná hmota. V nižším, jižním křídle si architekt zřídil ateliér a na jeho střechu umístil terasu, na niž se vstupuje z vyššího, severního obytného křídla.

Podivínský rytíř, který miloval bicykl

Na sousední parcele pak stojí rodinný dům (Na Viničních horách č. 44) s jakousi trojhrannou apsidou nad vchodem, který si navrhl a ve stejné době jako kolega Linhart postavil architekt Jan Rosůlek.

Poblíž je pak v Krocínovské ulici č. 3 zajímavý novoklasicistní rodinný dům postavený v roce 1927 Jaroslavem Peštou. Zde bývala hospoda U Tyšerů neboli legendární hanspaulský "Houtyš", v němž v 70. a 80. letech působila kapela Bluesberry a Ivan Hlas.

Od vily, kde byl zatčen generál Kutlvašr, lze projít Sušickou ulicí a zahnout vlevo do již zmiňované ulice Na Viničních horách. Zde, na místě bývalé Petschkovy zahrady, ještě donedávna stál Hotel Praha, jeden z nejluxusnějších hotelů na území socialistického Československa, který byl postaven jako špičkové ubytovací zařízení pro potřeby Komunistické strany Československa a československé vlády k ubytovávání zahraničních delegací.

Gigantická stavba ve tvaru jakési vlny byla považována za typický příklad "late modern architektury" s prvky pozdního brutalismu. Projektovala ho čtveřice renomovaných architektů: Jaroslav Paroubek, Arnošt Navrátil, Radek Černý a Jan Sedláček. V roce 2014 byl hotel zbourán. Dodnes se tu však u křižovatky s Turkovskou ulicí dochovaly artefakty vjezdu do někdejšího hotelového areálu.

O nějakých sto metrů níže se ulice Na Viničních horách protne s ulicí Na Karlovce. A zde pod č. 6 si v roce 1927 vybudoval vlastní rodinný dům v pozdním wagnerovském klasicizujícím slohu architekt Antonín Engel (1879-1958), tvůrce urbanistického konceptu nedalekého Vítězného náměstí a okolí či objemné vodárny v pražském Podolí.

O kousek dál vytváří ulice kolem zdejších řadovek jakousi točnu a zde na adrese Nad Strakovou č. 13 si v roce 1909 postavila vilu pozoruhodná postava české architektury -  Richard Klenka rytíř z Vlastimilu (1873-1954). Trochu podivín pocházející ze šlechtické rodiny (císařem povýšeného měšťana) a jeden z prvních propagátorů cykloturistiky u nás.

Architekt Klenka miloval cestování a možná třeba pobyt v Cařihradu a zdobnost tamních paláců ovlivnily i jeho pozdější dílo. To lze vysledovat třeba u členitých a velmi dekorativních domů v Pařížské ulici č. 17 nebo na Strossmayerově náměstí č. 10, které navrhl. Tehdejší průkopníci střízlivé moderny ho za to obvinili z nevkusu.

Ale zpět k Engelově vile. Její zahrada sousedí v zadní části s rodinným domem, který je obrácen do ulice probíhající níže (Kozlovská č. 5) a v němž do roku 2016 žil bývalý generální tajemník ÚV KSČ a jeden z nejmocnějších mužů komunistického režimu Miloš Jakeš. V současnosti se dům přestavuje.

Stačí deset minut chůze z kopce skrze navazující ulice Nad Strakovkou a Na Kotlářce, abychom se ocitli před rodinným domem (Kadeřávkovská č. 13), který si koncem 20. let minulého století nechal postavit král komiků Vlasta Burian. Vila je to honosná a slavný herec v ní měl dokonce malou soukromou tělocvičnu, u domu pak bazén a tenisový kurt, což byl na tu dobu neobyčejný přepych.

Zajímavý je i druhý dům vlevo od Burianovy rezidence, dům z červeného režného zdiva (Kadeřákovská č. 9), který kolem roku 1930 vyprojektoval v kotěrovském stylu architekt Jaroslav Fröhlich (1897-1986).

V navazující kolmé ulici Bílá č. 1 pak stojí funkcionalistický skvost - soubor budov francouzských škol postavený v letech 1931-34 podle návrhu architekta Jana Gillara (1904-1967). Zářivě bílé budovy s rozměrnými okny jsou funkčně i výtvarně čisté, důmyslně řešené i v interiérech. Tady, impozantním školním areálem, významným dílem českého funkcionalismu, který se stal Gillarovou životní realizací, procházka po této části Dejvic končí.

Příští víkend se Aktuálně.cz vydá do vilové čtvrti na pražském Barrandově.

Zdroj