Henry Ford jim nabízel milion dolarů. Bratři Bílí ale své americké malé orloje nikdy neprodali

před 3 měsíce 137

Desítky tikajících a hrajících dřevěných hodin, některé i s pohyblivými postavami a reliéfy, vznikaly postupně 45 let v dílně dvou bratrů, potomků českých přistěhovalců, v městečku Spillville v americkém státě Iowa. Bratři Frank a Joseph Bílí tyto „malé orloje“ vyřezávali pro své potěšení, ne na prodej. Proto je měli nejdříve doma, a když už se tam nevešly, postavili pro ně zvláštní stodolu.

Zápisník zahraničních zpravodajů Washington 13:18 4. února 2024

Jsme ve Spillville v Iowě, v domě na hlavní ulici, kde bydlel v roce 1893 v době svých prázdnin Antonín Dvořák se svou rodinou.

Zápisník Pavla Nováka

Na domě je ale nápis Bílý Clocks – žili v něm totiž bratři František a Josef Bílí, kteří přestože nebyli řezbáři ani hodináři, ale farmáři, začali jen tak ze záliby stavět velké dřevěné skříňové hodiny.

Některé byly vysoké až tři metry, vypráví ředitelka zdejšího muzea Sussana Craftová. Všechny hodiny zná a ví, kam sáhnout, aby spustila hrací mechanismus. Na jedněch dokonce defilují svatí apoštolové podobně jako na pražském orloji. Hodiny na něj také přímo odkazují.

Bratři Bílí ale ani pražskou radnici, ani jiné budovy znázorněné na dalších hodinách nikdy osobně neviděli. Celý život se pohybovali jen v okruhu asi 50 kilometrů kolem Spillville. Hodně ale četli noviny a knihy, znalosti o vzdáleném světě tak měli.

Stvoření světa i američtí pionýři

První hodiny, které bratři Bílí postavili, byly závěsné hodiny s výjevy stvoření světa – s Bohem a anděly, se zvířaty. Další hodiny už byly skříňové, aby se do nich vešly hrací strojky a také různé mechanismy, které pohybovaly vyřezávanými figurkami. Ty sehrávaly krátká představení, když začaly hodiny odbíjet.

Velmi propracované jsou třeba hodiny věnované prvním přistěhovalcům, kteří osidlovali nový kontinent.

Dvořáka v chicagské ‚Plzni‘ přivítali krajané jako doma, na jeho koncert v roce 1893 přišly tisíce Čechů

Číst článek

„Hodiny amerických průkopníků mají 57 panelů, které bratři Bílí očíslovali, takže to je něco jako kniha umístěná na hodinách. Jsou na nich i vlastenecké symboly a na vršku ukázky různých architektonických stylů,“ ukazuje Sussana Craftová. „Na těchto hodinách pracovali čtyři roky a považovali je za svůj mistrovský kousek.“

Milion dolarů od Forda

„Bratři nikdy žádné ze svých hodin neprodali. Nikdy žádné nevyhodili. Vyráběli si je pro radost. Těšilo je, když si je lidé přicházeli prohlížet,“ pokračuje ředitelka muzea.

„Za hodiny s výjevy amerických průkopníků nabízel bratrům Bílým majitel továrny na auta Henry Ford milion dolarů. Chtěl je dát do svého muzea ve státě Michigan. Ale oni řekli: ‚Ne, děkujeme.‘ Jeho nabídku prostě nepřijali.“

Podle Sussany Craftové neexistují žádné zmínky vysvětlující, proč si bratři Bílí všechny hodiny nechávali a nikdy žádné nikomu neprodali ani nedarovali. Zvěst o tom, že odmítli i samotného Forda, do muzea ve stodole vedle jejich domu lákala stovky návštěvníků.

Štěstí za peníze nekoupíš

Michael Klimesh, který se stará o expozici Antonína Dvořáka ve stejném domě, kde jsou vystavené i hodiny bratrů Bílých, vypráví, že staří mládenci žili velmi nekomplikovaným životem.

Ví se o nich, že každý den odpoledne zašel jeden z bratrů do místní hospody pro dvě piva, která pak doma u svých hodin Frank a Joseph společně vypili. Nikdy se neoženili a jejich hodiny tak možná byly jejich jedinou životní láskou.

Poslechněte si reportáž také jako audio v horní části článku.

Pavel Novák, and

Přečtěte celý článek