Hlásí se Ka(ta)roch: Tragédie pro sázkaře. Chorvaté odmítli čekat na smrt, ať se Česko učí

3 měsíce starý 14

Spravedlivý trest pro favority

Francouzská ležérnost a familiárnost byly tím, s čím přišlo béčko mistrů světa na hřiště proti namotivovanému Tunisku. Francouzi působili jako hejno slepic bez galského kohouta. Na hřišti dělali všechno naopak, hráči si na hřišti vůbec nerozuměli a nebyli si schopni přihrát na pět metrů, zbytečně ztráceli míče v driblinku. A Tunisané oproti nim vypadali jako sehrané mužstvo. Střídání sotva rozcvičených hráčů byla poslední možnost trenéra Didiera Deschampse. Francouzskou mizérii zpečetila neuznaná branka v 99 minutě. Karol Polák by řekl: „Chudobnému i z hrnca vykypí.“

Španělé první poločas působili tak, že si přišli na pozápasový trénink zahrát báčko, a ani si snad nezavázali kopačky. Tenhle přístup ještě umocnily změny v sestavě. První poločas je dokonale zaskočili vysoko napadající Japonci. Toto varování španělské hvězdy ignorovaly a siesta pokračovala dál. Co následovalo, byl šok z druhé branky, ale to už bylo pozdě. V takové panice jsem Španěly dlouho neviděl. Překotné střídání hráčů nepomohlo a do rozjetých Japonců se už svojí zdlouhavou kombinací favorité nedostali. S největší šancí na vyrovnání ve druhém poločase naložil Dani Olmo tak, jako se svým výkonem v celém zápase. Tragicky.

Když k tomu přidáme prohru Portugalců s Koreou, tak mi z toho vychází jediné. Pokud favorité taktizují, nenastoupí v plně sestavě a nebudou hrát naplno, mohou prohrát s kýmkoli. A to je spravedlivý trest. Takhle se na MS prostě nesmí hrát. A to nemluvím o tragédii mnoha fanoušků, které předchozí hra Francouzů, Portugalců a Španělů nadchla a vsadili si v dobré víře na vítězství. Ve výčtu favoritů ještě zmíním Brazílii, která nastoupila také v hodně pozměněné sestavě, nicméně hrála na plné pecky, byť nakonec také prohrála. Každopádně není náhoda, že všichni favorité s jistým, nebo téměř jistým, postupem v pozměněných sestavách neuspěli.

Potomci Aztéků obětovali hodně

Přiznám se, že bych jako postupujícího viděl raději Mexiko než Polsko, protože má jednoznačně útočnější pojetí a prostě mě Mexičané víc bavili. S Argentinou si to rozdali a nespekulovali. Zatímco výkon Polska byl impotentní. Poláci postoupili jen díky opravdu skvělému brankáři Wojciechu Szczęsnymu. A to byl právě ten osudový rozdíl. Brankář Mexika Guillermo Ochoa je menší postavy a byl slabinou, vyšší brankář by podle mě na obě střely proti Argentině dosáhl. V zápase „smrti“ Mexiko – Saudská Arábie potomci Aztéků při závěrečné zteči obětovali hodně, ale bohové je v šancích nevyslyšeli.

Rozloučení s nadanou a sehranou generací

Chorvatsko mě proti Belgii nadchlo, protože nebránilo remízu, ale naopak bylo aktivnější a celý zápas se snažilo vstřelit branku. Opravdu oceňuji. Protože jsem už skutečně alergický na věty některých trenérů a expertů „uhráli jsme nulu“, případně „hrajeme na nulu vzadu“. Díky tomuto mentálnímu pojetí je také český fotbal tam, kde je. Pravdou zůstane, že v závěru byli za tuto odvážnou hru Chorvaté odměněni štěstěnou, protože Romelu Lukaku nastřelil tyč a pokud by byl ve formě, tak by mu v další šanci míč na malém vápně neodskočil. Nebo by ho nasměroval rovnou do brány. Ale to, jak moji krajané odmítli čekat na smrt, mě ohromilo.

Kresbu Kevina De Bruyneho a Lukaka přidávám jako rozloučení s neuvěřitelně nadanou, ale také rozhádanou generací Belgie, která již nenaplní oprávněná očekávání.

  • Okénko mé ženy Gabriely Filippi: Při dlouhé malé domů od půlící čáry brankáři zaznělo: „Krásná přímka na fotbaláře.“

Zdroj