před 1 měsíc
42
Psycholožka zdůrazňuje, že dítě může být v mnohém povahově odlišné od svých rodičů. „Rozdíly mezi námi jsou z velké části dané vrozeným nastavením mozku a promítají se i do motivace k učení. Mozek je automaticky přitahován k určitým činnostem a typům úkolů, zatímco v jiných nevidíme smysl. Některé děti například rády trénují to, co dobře znají, zatímco jiné poté, co pochopily princip, nechtějí dál trénovat stejný typ úloh,“ vysvětluje v materiálu, který má redakce k dispozici.
ČTĚTE TAKÉ: Prevence vražedného útoku. Filozofická fakulta UK chystá opatření ke zvýšení bezpečnosti
Jiné typy dětí zase podle Mikové potřebují velmi konkrétní zadání, aby splnily úkol v souladu s očekáváním učitele, zatímco další přesné zadání včetně postupu svazuje, protože chtějí samy přijít na řešení a uplatnit svou kreativitu.
Rodiče může napadnout, že se děti musí naučit i činnosti, které je z podstaty nelákají – že si ani v životě nebudou vždy moci dělat jen to, co samy chtějí. „To je sice pravda, ale je otázka, kdy a jak je to máme učit. V útlém dětství se vytváří sebehodnota a dítě potřebuje, aby mu rodiče a později učitelé potvrzovali, že jeho přirozené fungování je v pořádku. Díky zdravé sebehodnotě se pak bude ochotně pouštět i do náročných výzev. Naopak znevažování jeho přirozených tendencí vede nejen k narušené sebehodnotě, ale také ke ztrátě motivace k učení,“ podotýká Miková.
Jak k výběru školy přistoupit?
Podle psycholožky by na sebe rodiče měli přestat klást nároky typu, že musí najít „ideální školu pro své dítě“. Do hry totiž vstupuje velké množství faktorů: principy a postupy daného vzdělávacího systému i konkrétní pedagog a jeho typ osobnosti, který se promítá do jeho výukového stylu.
„Stejně tak vaše zkušenosti a očekávání i typ osobnosti vašeho dítěte. A v neposlední řadě i složení třídy, do níž vaše dítě i v sebelepší vybrané škole nemusí kvůli svému typu osobnosti úplně zapadnout a skutečné kamarády si najde třeba až na střední škole,“ podotkla Miková.
MOHLI JSTE PŘEHLÉDNOUT: Systém bude žonglovat s dětmi. Jak rozhodne, na které střední škole skončí?
Rodiče by podle ní měli začít rekapitulací svých očekávání, do nichž se kromě jejich zkušeností z dětství promítá i jejich typ osobnosti. „Můžete se zamyslet, jak přistupujete k výchově a rozvoji dítěte – v tom se zračí i vaše postoje ke vzdělávání. Jste spíše zastáncem volnějšího přístupu a necháváte dítě, aby ke všemu samo dozrálo? Nebo chcete včas rozvíjet jeho potenciál, aby nestagnovalo? Tíhnete spíše ke svobodnější formě vzdělávání, nebo vám vyhovuje určitá struktura a řád? Jde vám o to, aby dítě získalo hodně znalostí nebo spíše rozvíjelo svou kreativitu?“ jmenovala otázky.
Ne vždy rodič dojde k tomu, že se jeho postoj ke vzdělávání shoduje s tím, co ve skutečnosti dítě potřebuje. „Zamyslete se proto nad tím, k čemu vaše dítě přirozeně tíhne, tedy jaké jsou jeho vrozené potřeby,“ radí psycholožka a autorka typologie Teorie typů.
ČTĚTE TAKÉ: O českých Oxfordech si můžeme nechat zdát, říkají experti. Navrhují školné a další reformy
Ve chvíli, kdy rodič zná osobnost svého dítěte, dokáže snáze odhadnout, jaký typ vzdělávacího systému mu bude více vyhovovat. „Pokud chcete dát potomka například do Montessori školy, berte v úvahu, že se zde klade důraz na sebeřízení – dítě si může vybírat, na čem bude pracovat, což ty zaměřené na cíl dobře zvládají. Dítě, které je ale často ‚ztracené‘ ve svých myšlenkách a představách, se plánování a dokončování úkolů bude delší dobu učit. Pokud uvažujete o svobodných školách, zvažte, jestli velkou míru svobody ustojíte vy jako rodiče,“ podotýká Miková.
Jaké je základní rozdělení vrozených potřeb?
- 1) Děti s potřebami stability, předvídatelnosti a spolehlivosti
„Těmto dětem vyhovuje strukturovaná výuka s jasným plánem. Od učitele očekávají, že bude konkrétní ve svých požadavcích a nebude měnit věci za pochodu. Potřebují přesné zadání – pokud je volné či málo konkrétní, dožadují se podrobností a upřesnění. Preferují úkoly, u nichž mohou použít osvědčené postupy, vyjít ze svých zkušeností. Při nutnosti hledat novou cestu k řešení problému cítí nejistotu,“ popisuje Miková.
Nejlépe se takovým dětem pracuje ve chvíli, kdy mohou ukončit jeden úkol a teprve pak pokračovat na něčem jiném. Nesvědčí jim „honit několik zajíců najednou“. „Tyto děti přirozeně věnují pozornost detailům, zajímají se spíše o faktické vědy, rády pracují s informacemi a vyhledávají je ve zdrojích. K abstraktnímu učivu se musí propracovat skrze konkrétní příklady – potřebují začínat u toho, co vychází z jejich zkušeností,“ doplňuje.
- 2) Děti s potřebami teď a tady, svoboda a okamžitý dopad
Tyto děti se nejlépe učí ve chvíli, kdy mohou přímo zapojit své smysly a tělo. Nejlépe pochopí učivo, když přímo manipulují s předměty a pomůckami. Jejich mozek jim velí, aby činnost rovnou zkusily, nikoliv si nejdřív přečetly postup práce.
„Potřebují nejdřív praxi, pak teorii. Třeba ve fyzice zapojit elektrický obvod bez návodu a z toho, jak funguje, vyvodit teorii. To, co nelze přímo dělat, je nutné alespoň vizualizovat, například v dějepisu pomocí filmů či historických komiksů a učivo vždy vztahovat k realitě – aby věděly, s čím v realitě učivo souvisí a kde ho mohou prakticky využít. Pasivní poslouchání výkladu bez prostoru pro vlastní aktivitu u nich vede k odpojení nebo hledání způsobu, jak se zabavit. Pro okolí ale ‚zlobí‘,“ líčí psycholožka.
- 3) Děti s potřebami rozumět a prověřovat, kompetentnost a zdokonalování
Tyto děti přitahuje výuka, v níž mají příležitost aktivně zkoumat, vytvářet hypotézy a samy pátrat po vysvětleních. „Rády se učí nové informace, nechtějí učivo opakovat a trénovat – pokud pochopily princip, chtějí jít dál. Výjimkou jsou případy, kdy je látka nezajímá nebo mají obavu ze selhání – pak do učení vkládají jen nezbytně nutné úsilí. Vyhovuje jim, když je prezentované učivo opřeno o fakta a logická zdůvodnění, která ale mnohdy zpochybní, aby samy prověřily jejich smysl,“ uvádí Miková.
Tento typ dětí navíc může zpochybňovat i autoritu učitele – pokud není v jejich očích dost odborník nebo neumí zaujmout. „Pokud je téma zajímá, kladou otázky jdoucí do podstaty věcí a nespokojí se s povrchními odpověďmi – vyžadují logická a konzistentní vysvětlení. Při zadávání úkolu nemají rády příliš mnoho podrobných pokynů a pomoc, o kterou si samy neřekly,“ doplňuje.
- 4) Děti s potřebami hlubšího smyslu, jedinečnosti a harmonie
Těmto dětem svědčí výuka, ve které je prostor pro představivost a osobitá řešení, ale zároveň se dbá na laskavost a citlivou podporu ve vztazích.
„Rády pracují kooperativně, sdílejí s ostatními své představy i hledají způsoby, jak by se všichni mohli zapojit. Jsou rády, když se do výuky zařazují aktivity vedoucí ke stmelování kolektivu, například co koho zajímá, co nedávno zažil či jak se aktuálně cítí. Zároveň jsou ale rády, když se učitel zajímá o ně osobně a všímá si jejich jedinečnosti – vyzdvihuje originalitu jejich nápadů nebo to, jak pečují o dobro dalších,“ líčí Miková.
Více než učení faktů jim vyhovují projekty, ve kterých mohou propojovat znalosti do většího celku a uplatnit svou kreativitu. Příliš podrobné pokyny je demotivují, ale pokud se cítí nejisté, uvítají podporu v podobě povzbuzení a ujištění.
Velmi záleží na konkrétním učiteli
Ve výsledku však podle psycholožky nejvíce záleží na každém jednotlivém učiteli. „Ten může být součástí určitého vzdělávacího systému, ale záleží jen na něm, zda v rámci svých principů přizpůsobí výuku tomu, že děti nejsou stejné. Mnozí se o to snaží, ale přesto mohou vidět žáky pouze optikou svého typu osobnosti,“ uvádí Miková.
MOHLI JSTE PŘEHLÉDNOUT: Svědectví o obtěžování dívek ředitelem školy v Rakovníku přibývá. Učitelé nám nepomohli, tvrdí
V dnešní době jsou podle ní na mnoha běžných základních školách učitelé, kteří přemýšlejí o výuce jinak než jako o frontálním předání informací, jejichž přijetí na straně žáků ověří testem a ohodnotí na stupnici jedna až pět.
„Využívají metody učení, které žáky do procesu aktivně zapojí, a hodnotí formativně – tedy prostřednictvím průběžné zpětné vazby a podpory dítěti. Mnozí také, ať už intuitivně či nikoliv, berou vážně fakt, že děti nejsou stejné. Snaží se jim dávat možnost volby v tom, jakým způsobem k úkolu přistoupí, a oceňují jejich vrozeně silné stránky,“ doplnila psycholožka.
ČTĚTE TAKÉ: Když je školkovné překážkou. Rodinám v nouzi pomáhá fond Sto skupin, jak podpora funguje?
Na dnu otevřených dveří rodičům radí, aby se ptali, v čem konkrétně spočívá individuální přístup k dětem. Pokud budou mluvit přímo s budoucím pedagogem dítěte, aby se zeptali, co považuje při výuce dětí za nejdůležitější či jak změnil v posledních letech svůj pohled na výuku. „A v neposlední řadě, zda uvítá informace o tom, jak vy, jako rodiče, své dítě vidíte. Ne abyste mu říkali, co má dělat, ale abyste společně hledali cestu pro vaše dítě,“ uzavřela Miková.
