Hydrobus, hydrocykl či kroupové dělo. Příběhy zapomenutých českých vynálezů

před 1 měsíc 26

Jára Cimrman je bohužel jen mýtem. Avšak řadu menších Cimrmanů, těchto pionýrů slepých uliček, český národ skutečně měl, byť nedosahovali renesančních rozměrů mytického velikána, nýbrž dobývali úspěchů spíše dílčích, např. v oblasti automatického nalepování známek na dopisy.

Se zmíněným vynálezem, tedy automatickým nalepovačem poštovních známek, přišel v roce 1912 tehdy devětadvacetiletý František Kašpar. Fenomenální hráč na xylofon, ale také řezbář a výrobce hudebních nástrojů, cestovatel a vynálezce se narodil nedaleko Litovle v roce 1883. Jeho otec tu byl mlynářem. František se nechal v patnácti letech odvést k vojenskému námořnictvu v Pule. Později působil v orchestrech v Německu, v Tunisku a Alžírsku jako hráč na xylofon, v jehož ovládání dosáhl nebývalého mistrovství. A vynalézal…

Nejprve to byl vodní velociped pro šest šlapajících námořníků, jenž marně nabízel velení rakouského námořnictva. Poté obdobný stroj pro jednoho pasažéra. Na vodu ho poprvé spustil v roce 1908 a svůj hydrocykl, jak vynález označoval, nadále zdokonaloval. Nadměrnou váhu – první model vážil 68 kilo – se mu podařilo snížit na méně než polovinu a řízení (ovládání směru jízdy) uložil v otáčivé rukojeti řídítek.

V únoru 1910 přinesl pod titulkem Český hydrocykl v Alžíru zprávu o Kašparově novátorském počinu časopis Vynálezy a pokroky. Text obsahoval zevrubný popis stroje. „Hydrocykl p. Kašpara sestává ze dvou plováků zhotovených z galvanisovaného plechu, které vybíhají na konci v ostrou hranu pro zmenšení odporu při jízdě. Plováky, jichž délka je 3,25 m, jsou vedle…

Přečtěte celý článek