Investoři pochybují o Česku a zvyšují úrok

2 měsíce starý 22

Státy zasažené koronavirem si půjčují větší částky než během finanční krize z let 2008–2009. Není divu. Věřitelé, kterými jsou především banky, za to žádají jen minimální úrok. V průběhu posledních měsíců se požadované výnosy ze státních dluhopisů ještě snižují.

S jedinou výjimkou, kterou je Česká republika.

Státy eurozóny byly v prosinci schopny uplatnit dluhopisy se splatností za deset let v průměru se zápornou sazbou 0,21 procenta. Věřitelé jim fakticky platí za to, že si u nich smějí své peníze uložit. Nejméně stabilní a nejvíce zadlužené ekonomiky eurozóny, tedy Itálie a Řecko, sice ještě nějaké úroky každoročně platí, poklesly ovšem v prosinci na úroveň 0,6 procenta. Česko však podle Eurostatu prodávalo koncem roku desetileté dluhopisy s úrokem 1,26 procenta, který je v Evropě čtvrtý nejvyšší. Hůře na tom jsou Poláci, Maďaři a Rumuni.

Češi a další státy, které nejsou v eurozóně, platí víc mimo jiné z toho důvodu, že jejich centrální banky stanovily vyšší základní úrokovou sazbu než evropští bankéři. Základní sazba podle Evropské centrální banky dosahuje minus půl procenta, proti tomu se v Česku drží čtvrt procenta nad nulou. Tím se však vyšší náklady na půjčování v Česku vysvětlují jen zčásti.

„Dominantní roli sehrála diskuse o českém rozpočtu na rok 2021,“ vysvětluje hlavní ekonomka Raiffeisen banky Helena Horská. Investory zneklidnila především okolnost, že tuzemský parlament schvaloval zároveň se státním rozpočtem zákon, který měnil jeho základní parametry, a dosud se čeká na rozpočtovou novelu, která by vliv nového zákona do veřejných financí popsala. „Při nákupu dluhopisů s delší dobou splatnosti jde o dlouhodobá očekávání,“ upozorňuje ekonomka. Snížení daní z příjmu podle nového zákona může zvýšit inflaci, nejistý rozpočet ohrožuje i ve vzdálenější budoucnosti stabilitu státních institucí. Potenciální věřitele může odradit tuzemský způsob boje s pandemií, který připouští likvidaci rozsáhlého sektoru hotelů a restaurací.

Právě rozpočtovým chaosem je možné vysvětlit českou zvláštnost, že výnosy desetiletých státních dluhopisů vyrostly ve čtvrtém čtvrtletí roku 2020 o 0,28 procenta. V Evropě se přitom snižovaly, pokud se nepočítá Velká Británie, která platí vinou brexitu o 0,05 procenta více.

Pro státní finance mohou být nepříjemná i čísla za desetinnou čárkou. V případě, že státní pokladna prodá desetileté dluhopisy v hodnotě bilionu korun, pak jedno promile znamená věřitelům vyplatit každým rokem úrok miliardu. V případě tří promile a desetileté lhůty splatnosti se příplatek za rozpočtový chaos vyšplhá ke sto miliardám.

Stát může výnosy u budoucích dluhopisů podle Heleny Horské opět srazit, pokud přesvědčivě dokáže snahu zastavit dluhovou explozi. Vláda Andreje Babiše ovšem vyrobila v rámci boje s pandemií strukturální schodek, který se automaticky nesníží, ani když se ekonomika zotaví a začne znovu růst. Rychlému růstu nových dluhů proto může pomoci jen „rozpočtová konsolidace“, která čeká na příštího ministra financí. Ten těžko splní úkol bez toho, aby znovu daně zvýšil.

Zdroj