před 3 týdny
52
27. 12. 2024
čas čtení 5 minut
Poté co syrští rebelové svrhli režim Bašára Asada, nově zvolený prezident Donald Trump prohlásil, že USA zůstanou mimo občanskou válku. Řekl, že chtěl války ukončit, ne je zahájit, píše Janusz Bugajski.
Ve skutečnosti bude mít Trump na začátku své administrativy plno výzev, aby odvrátil šíření ozbrojených konfliktů na Blízkém východě, ve východní Asii a východní Evropě.
Jsou podporovány protiamerickou osou, jejímž nejslabším článkem je Írán. Pokud Teherán ztratí Sýrii, ztratí pozemní trasu pro zásobování Hizballáhu a jeho vytoužený přístup ke Středozemnímu moři. Trump také těží z izraelské decimace Hamásu a Hizballáhu a z turecké podpory protiasadovským silám, aby udržely íránský režim na uzdě, aniž by šly do války.
Nová americká administrativa bude muset čelit válkám na Ukrajině a na Blízkém východě a bude muset zabránit třetí, s Čínou. V Evropě si Trumpův Bílý dům musí vybrat: buď podpořit Ukrajinu větší palebnou silou, aby byla v silnější pozici, pokud mají pokračovat rozhovory o příměří, nebo tlačit na Kyjev, aby se vzdal území ve prospěch Ruska. Může konsolidovat koalici zemí NATO, aby poskytla Kyjevu větší objemy zbraní a tlačila Moskvu k příměří, aniž by legitimizovala ruské zabírání ukrajinského území.
Zabránění válce o Tchaj-wan je pro Washington také vysokou prioritou, a to jak strategicky, tak ekonomicky. USA rozhodně nechtějí, aby masivní výrobní kapacita ostrova padla do rukou Pekingu. Americká armáda však může postrádat schopnosti dlouhodobé palby a námořní plavidla, která by přinesla drtivou sílu proti čínskému námořnictvu ohrožujícímu Tchaj-wan.
Čína také vlastní balistické rakety vyzbrojené jadernými hlavicemi, které pravděpodobně překonají americké protiraketové baterie. Proto americké ekonomické tlaky, jako jsou cla a obchodní sankce, následované vyjednávacím procesem, mohou ve skutečnosti snížit napětí.
A pak je tu Írán. Jedním z významných rozdílů mezi odcházející a nastupující americkou administrativou je to, že prezident Biden nebyl v regionu obávaný. Naproti tomu Trumpův národněbezpečnostní tým má příležitost demonstrovat své odhodlání jednat rozhodněji s americkými protivníky a nemůže vyloučit vojenskou sílu k podkopání destruktivní íránské politiky.
Protože však Trump věří v nízké ceny ropy, které pohánějí hospodářský růst, bude se snažit vyhnout rozšiřující se válce. Pokud konflikt zachvátí Perský záliv, Teherán je schopen zaminovat Hormuzský průliv a zablokovat dodávky až 30 % světových dodávek ropy a 20 % LNG.
Trump sice také prohlásil, že nedovolí Íránu vlastnit jaderné zbraně, ale pravděpodobně se nejprve pokusí o vyjednávání. K tomu potřebuje prostředníky, kteří dobře znají region a hráče.
Trumpovo druhé funkční období je několika arabskými státy vnímáno jako příležitost k vedení více transakčních vztahů s USA, které budou přínosem pro region a omezí íránské vměšování. Katar je vhodným příkladem, s nímž má Trump konstruktivní historii. Katar pomohl bývalému ministru zahraničí Miku Pompeovi vyjednat dohodu s Tálibánem, která ukončila afghánskou šlamastyku.
Trumpův tým již požádal Katar o pomoc při propuštění amerických a izraelských rukojmích, kteří jsou stále drženi v Gaze. Katařané a Egypťané jsou jediní, kdo má přístup k Hamásu, ne kvůli nějaké politické podpoře, ale proto, že každá americká administrativa od prezidenta G.W. Bushe – stejně jako izraelský premiér Benjamin Netanjahu – žádala Katařany, aby jednali jako prostředníci.
A aby se zabránilo tomu, že se Gaza a jižní Libanon promění v pustinu se statisíci radikalizovanými Araby, bude Katar potřebovat finanční svaly také k obnově infrastruktury a rehabilitaci obyvatelstva. Katařané pomáhali v minulosti a je načase, aby nyní zakročili. Ve druhém funkčním období bude Trump potřebovat jak spojence, tak schopné prostředníky, kteří pomohou Washingtonu překonat rostoucí zahraničněpolitické výzvy.
Protiamerická osa je úzce propojena, ať už jde o vítězství nebo porážku. Írán již ztrácí dva spojence na Středním východě svržením syrského Asadova režimu povstaleckými silami a poraženým Hizballáhem, který bude postrádat pozemní zásobovací trasu. Další snížení negativního vlivu Teheránu také podkope íránskou a ruskou vojenskou podporu Hizballáhu, Hamásu a Húsiům, sníží diplomatickou, ekonomickou a bezpečnostní podporu Kremlu Íránu a zvrátí pokusy Moskvy vystupovat jako proarabská a promuslimská mocnost, která odporuje USA v celém regionu.
Ztráta spojenců Ruska, jako je Sýrie, a zmenšení Íránu také oslabí ambice Číny na Středním východě a v jejím okolí.
Zdroj v angličtině: ZDE
54
