před 2 týdny
30
KOMENTÁŘ / Teherán se rozhodl poprvé v dějinách zaútočit na Izrael ze svého území. Jde o přelomový krok, jak se co týče rozsahu, kvality použitých zbraní, tak v symbolické rovině. Útok byl odvetou za bombardování komplexu íránské ambasády v Sýrii, při kterém zemřeli vysoce postavení představitelé revolučních gard a jednotek Quds. To Írán připisuje Izraeli. Ze strany Teheránu se ale jedná o zjevnou eskalaci. Bombardování ambasády je porušením mezinárodního práva, bez ohledu na to, že Izrael zřejmě oprávněně tvrdí, že šlo o budovu využívanou pro vojenské účely. Jenže zároveň ambasády nejsou výsostným územím daného státu, jak tvrdí ajatolláh Chamenejí. Raketový a dronový útok přímo na izraelské území je tedy zjevně o krok dál. Bezprecedentní nasazení USA a spojenců spolu s izraelskou protivzdušnou obranou zajistilo, že škody jsou naprosto minimální. Otázka ale je, zda Izrael a Írán směřují k otevřené válce.
Spojené státy nejenom že včas odhalily plány na íránský útok (podobně jako v případě Putinova útoku na Ukrajinu), ale dokázaly zorganizovat spojeneckou vojenskou akci, která Izraeli výrazně pomohla redukovat škody způsobené raketami a drony na naprosté minimum. Ze zpravodajského a vojenského hlediska skončil íránský útok naprostým fiaskem.
Vyspělé zbraně, trapné výsledky
Teherán se rozhodl nasadit výrazně pokročilejší zbraně, než kterým musel Izrael zatím čelit. I v tom je jistá symbolika, ale zároveň i velký praktický význam. Írán chtěl otestovat, jak si jeho rakety a drony povedou proti vyspělé protivzdušné obraně. Odpověď je, že mizerně, ale je třeba mít na paměti, kolik času na jejich zničení spojenci měli.
Komplexní obranná akce, které se účastnily i letecké síly USA, Velké Británie a Francie, probíhala na rozsáhlém území. To pravděpodobně vyžadovalo alespoň předběžné informování mnoha států, nad jejichž územím k zásahu došlo. I to je zjevně zásluhou Washingtonu, který dělal vše pro to, aby Írán při svém útoku neuspěl.
Podpora, ale bez eskalace
Amerika se totiž sice slovy prezidenta Bidena jasně postavila na stranu Izraele, ale zároveň podle nejmenovaného vysokého představitele Bílého domu, který se svěřil serveru Axios, Netanjahua varovala před odvetným útokem na území Íránu. Washington se totiž obává další eskalace, která by vedla k regionálnímu konfliktu.
Nejspíš ne neoprávněně se domnívá, že i když by z něj Izrael vyšel vítězně, byl by navzdory americké vojenské pomoci vyčerpán. Také nesmíme zapomenout, že spolu s pomocí Ukrajině ve sněmovně stále „visí“ i pomoc Izraeli. Rozsáhlý konflikt by také znamenal, že by pro Washington bylo těžší podporovat obě země zároveň.
Izraelská reputace
Zároveň možná Bílý dům doufá, že umírněná reakce by mohla zlepšit vnímání Izraele v západních zemí včetně USA. Izraelská vojenská operace v Gaze se pro Bidena stává problémem i doma, protože určité části demokratických voličů je Izrael trnem v oku. Rostoucí počet obětí v Gaze pak zvyšuje počet těch, kteří po teroru ze 7. října sice Izrael podporovali, ale začínají mít pochyby o smyslu a ceně izraelské operace.
Přímý útok na jeho území by mohl alespoň částečně pohled na Izrael vylepšit, ale v případě, že by v odvetě Netanjahu zaútočil na Írán, nejspíše by to neplatilo. Pokud lze věřit serveru Axios, pak Biden při telefonátu izraelskému premiérovi řekl, že USA se nebude podílet na útoku přímo na Írán. Izrael by tak teoreticky mohl v odvetě zaútočit na milice, které Írán podporuje, nebo jeho zařízení ve třetích zemích.
(Ne)výhra
Jak již bylo uvedeno výše. Ze zpravodajského a vojenského hlediska utrpěl Írán vlastně katastrofickou porážku. Nedokázal útok utajit a i díky tomu jsou jeho výsledky v poměru k nasazeným prostředků naprosto nevýznamné. Biden tak měl pravdu, když (dle anonymního zdroje Axios) řekl Netanjahuovi, že Izrael vyhrál. V praktické rovině tomu tak je.
Jenže Netanjahu hraje krom jiného i o přežití doma a symbolická rovina, kdy by Izrael neodpověděl vůbec nijak, je pro něj přinejmenším stejně důležitá. Bude důležité, jestli dokáže s USA najít společnou řeč a přijít na způsob, jak vyslat Íránu jasný signál odrazující od další eskalace, ale který zároveň nebude představovat sám o sobě další eskalační krok.
