Jak Kreml roky infiltroval rakouskou kulturu

3 měsíce starý 142

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Když v dubnu 2016 vypukl skandál Panama Papers, při kterém byly odhaleny vazby známých lidí z celého světa na utajené firmy v daňových rájích, stal se jedním z nejzajímavějších „úlovků“ ruský violoncellista Sergej Roldugin. O něm bylo už dříve známo, že je nejen hudebníkem, ale hlavně jedním z dlouholetých a blízkých přátel prezidenta Vladimira Putina.

Podle dokumentů, které unikly z panamské právní kanceláře Mossack Fonseca, bylo Rolduginovo jméno spjaté s několika offshorovými firmami, přes které protekly transakce nebo půjčky v objemu kolem dvou miliard dolarů. Z poskládaných informací vyplývalo, že většina těchto peněz mohla ve skutečnosti náležet Putinovi.

Roldugin, jenž údajně Putina seznámil s jeho ženou Ljudmilou a je kmotrem jeho starší dcery, byl v době panamské aféry už několik let vítaným hostem hudebních „Ruských úterků“ v rakouském Linci. Ty se staly hlavním plodem spolupráce mezi lineckým kulturním centrem Brucknerhaus a petrohradským Domem hudby, kterému ruský violoncellista šéfoval.

Odhalení Panama Papers sice v Rakousku podnítila kritické hlasy vůči Rolduginově působení, spolupráce petrohradského hudebního centra s Brucknerhausem nicméně pokračovala dál a skončila až letos v únoru po vpádu ruských vojsk na Ukrajinu.

Dlouholetá úzká spolupráce prestižní instituce s člověkem, který vedle ruského umění neodmyslitelně reprezentoval Putinův režim, je zpětnou připomínkou, jak ochotně se rakouská kulturní scéna, zvláště pak hudební klasika, v minulosti družila s ruskými představiteli s vazbami na Kreml.

Proč se Kreml soustředil právě na vážnou hudbu? „Je to ideální říše stínů, zákoutí bez veřejného zájmu a investigativních novinářů. Putinovi propagandisté to brzy rozpoznali a připravili hudbu o její nevinnost – obzvlášť v Rakousku,“ napsal tento týden v kritickém článku v listu Der Standard hudební filmař Axel Brüggemann, který nyní pracuje na dokumentu o Putinových sítích v kultuře.

Klíčovou postavou rakouské kulturní „kolaborace“ však nebyl Putinův violoncellista Roldugin, ale spíš hudební manažer Hans-Joachim Frey, pocházející z Německa.

Náchylností k Moskvě proslul Frey už za svého dřívějšího působení ve své domovské zemi, konkrétně v Drážďanech a Brémách. Podle rakouských médií se zasloužil o to, že Putin dostal během své návštěvy drážďanského operního bálu v roce 2009 Řád svatého Jiří (minulý měsíc vzali organizátoři bálu toto rozhodnutí zpět).

Připomeňme, že Putin má k saskému městu specifický vztah. V 80. letech sloužil v Drážďanech jako rozvědčík sovětské tajné služby KGB.

Frey, který je synovcem poměrně známého německého herce Armina Muellera-Stahla, rozběhl během působení v Drážďanech aktivity, které zdokonalil za svého pozdějšího působení v Linci – dal dohromady lidi z byznysu, se kterými pak často vyrážel do Ruska.

Po nástupu v lineckém Brucknerhausu v roce 2013 nechal založit Mezinárodní kulturní a hospodářské fórum (IKW). Oficiálně mělo pomoci k finanční podpoře kulturního centra, podle dokumentaristy Brüggemanna však posloužilo k zastřešení výprav členů za podnikatelskými příležitostmi na východ.

Současně Frey stíhal pracovat i pro řadu dalších kulturních institucí, včetně proslulého moskevského Velkého divadla. Poté, co ho kontroloři z linecké radnice opakovaně kritizovali za slabé výsledky, v Rakousku skončil a v roce 2018 se přesunul do ruského Soči, kde se stal vedoucím kulturního a festivalového centra.

V Rusku se nakonec Frey usadil. Před čtyřmi lety vydal knihu „Naučit se milovat Rusko. Pohledy na světový kulturní národ“, do níž později připsal úvod Vladimir Putin. Loni v červnu hudební manažer v rozhovoru pro německojazyčný kanál ruské státní televize RT odsoudil „až chorobnou rusofobii a démonizování“. Tatáž stanice pak o pár měsíců později informovala, že Putin udělil Freyovi ruské občanství.

V Rakousku to zdaleka nebyl jenom Linec, kde se Rusům otevřely dveře do kultury. Vyloženým „rájem“ pro navazování vztahů se pro ně podle Brüggemanna stal letní hudební festival v rodišti Wolfganga Amadea Mozarta, Salcburku.

Prezidentka Salcburského hudebního festivalu Helga Rablová-Stadlerová se díky bývalému kancléři Wolfgangu Schüsselovi seznámila s ruským obchodníkem Dmitrijem Aksjonovem, zakladatelem Společnosti ruských přátel Salcburského festivalu, který sponzoroval vystoupení vybraných umělců. Podnikatel měl ve velké oblibě řecko-ruského dirigenta Teodora Currentzise, který žije trvale v Rusku a jehož orchestr MusicAeterna je podporován i ruskou státní bankou VTB.

Po zahájení ruské invaze na Ukrajinu zareagovaly rakouské kulturní instituce na první pohled přísně a přerušily spolupráci s ruskými umělci, kteří veřejně podporovali Putinův režim nebo se ho odmítli zříci.

Známý je příklad dirigenta Valerije Gergijeva, zaníceného příznivce Putinovy politiky, jenž už na přelomu února a března přišel o místo šéfa Mnichovské filharmonie v sousedním Bavorsku. Podle nedávné analýzy Fondu boje s korupcí, který založil ruský opoziční politik Alexej Navalnyj, si Gergijev za své služby Kremlu pořídil luxusní nemovitosti v New Yorku nebo Benátkách.

„Hudebníci jako Gergijev, Roldugin nebo Currentzis léta vydělávali na ‚Systému Putin‘, jsou hrotem mnohamilionové kulturní války Kremlu, založené na jemné propagandě a politickém a ekonomickém ovlivňování,“ vyhodnotil dokumentarista Brüggemann.

Příznačné podle něj je, jak se kulturní vazby Kremlu na Rakousko projevují po ruském útoku na Ukrajinu. Hudební centrum Vídeňský koncertní dům (Wiener Konzerthaus) minulý týden zrušilo naplánovaný benefiční koncert pro Ukrajinu, který měl odehrát zmíněný ruský orchestr MusicAeterna v čele s dirigentem Currentzisem. Připomínky proti akci předtím vznesl ukrajinský velvyslanec v Rakousku Vasyl Chymynec, ale i rakouský Červený kříž nebo humanitární organizace Caritas.

Jak se ukázalo, problém nebyl jen v samotném orchestru, který vystupuje díky penězům z ruské banky VTB. Šéf Vídeňského koncertního domu Matthias Naske se dlouho zdráhal vystoupení zrušit. Následně vyšlo najevo, že podle lichtenštejnského obchodního rejstříku je jedním ze sedmi manažerů nadace, pod kterou orchestr MusicAeterna patří.

Zdroj