Dva páry nohou se klidně prochází vedle sebe. Do klapotu bot se chvílemi ozývá tlumený hovor. Vtom se rozezní sirény a nohy se dají do běhu. Blíží se nálet.
Ke dvěma párům nohou se přidají další čtyři a jejich dusot se stává hlasitějším než burácející motory letadel. Běžící se schovávají pod stůl v naději, že je padající bomby nepohřbí pod sutinami.
Zvuky výbuchů se linou z reproduktorů a celou scénu sleduje několik desítek diváků. Jakmile inscenovaný nálet končí, herci vylézají zpod stolu a pokračují v hraní Příběhu knihy, divadelního představení, které iniciovala brněnská židovská obec.
„Hra odkazuje na knihy, které zůstaly po Židech po holokaustu, a jejich příběh propojuje se současností,“ popisuje brněnský rabín Štěpán Menaše Kliment.
Den je pochmurný, stejně jako příběh, o kterém divadlo pojednává. Brno pokrývá mlha a z velkého okna na konci místnosti nejde ani pořádně dohlédnout na vilu Tugendhat, která