Jediný Čech ve službách ruské diplomacie. Už nejsem exot, pochvaluje si

1 měsíc starý 16

Rusko na území České republiky zastupují i po vyhoštění 18 osob desítky lidí z řad diplomatů i nediplomatických pracovníků. Na velvyslanectví v Praze i na generálních konzulátech v Brně a Karlových Varech. Na soupisce figuruje vedle Rusů i jeden Čech, honorární konzul Ruské federace v Ostravě Aleš Zedník.

Konzulární úředník, který ve městě založil i Rusko-české vědecké a kulturní fórum, je bývalým ostravským primátorem (ve funkci byl od roku 2002 do roku 2006), honorárním konzulem bude na konci dubna už 13 let.

„Aleš Zedník byl vybrán vzhledem k jeho aktivní činnosti ve prospěch prohloubení oboustranných vztahů našich zemí. V hospodářské a taky humanitární sféře,“ uvedl před lety při jeho nástupu první tajemník ruské ambasády Vladimír Fedorov.

Konzulát s ruskou vlajkou vztyčenou na balkoně má někdejší komunální politik, jenž do dnešních dnů zůstal členem ČSSD, zřízen v Ostravě na Sokolské třídě. Mimochodem, hned v sousedním domě má svou poslaneckou kancelář bývalý šéf české diplomacie a nynější sociálnědemokratický ministr kultury Lubomír Zaorálek.

Honorární konzul Zedník tvrdí, že ani poslední události, které výrazně zostřily česko-ruské vztahy, nijak nepoznamenaly jeho práci. Jak uvedl v rozhovoru pro Seznam Zprávy, ani na chvíli nezaváhal, že by v ní měl pokračovat.

Změnilo se pro vás něco od soboty, kdy premiér Babiš a vicepremiér Hamáček oznámili hromadné vyhoštění ruských diplomatů?

V první řadě musím říct, že konzuláty jsou v úplně jiné pozici než velvyslanectví. Ta zajišťují vztahy mezi vládami obou zemí, tam jde o politiku. Konzuláty ale slouží víceméně občanům dané země, v tomto případě Ruské federace, kteří se ocitají v nějakých nestandardních situacích, i humanitárních.

A v těchto situacích se v našem regionu obracejí na mě. Já sám jsem už dříve přednášel i studentům, že i v době omezení, nebo dokonce rozvázání diplomatických styků konzuláty nadále pracují. Tak i nyní nevnímám vůbec žádné změny. A k politickým věcem se nevyjadřuji, toliko ke konzulárním.

Nechcete?

Nechci a nemohu. To mi nepřísluší a byl bych jako slon v porcelánu. A já ani svým založením k tomu nemám sklony.

K čemu sklony?

Tvrdě se vyjadřovat k různým událostem ve světě, necítím se k tomu povolán. To by měli komentátoři a vždy si to z více zdrojů nastudovat. Já bych působil trapně. Mohu vám maximálně vyprávět o vojenských hrobech a pomnících nebo jestli se v současnosti nějaká ruská osoba tady nalézá v nějaké problematické situaci.

Tedy vůbec se vás to nedotýká, co se teď děje?

Nedotýká. Když teď třeba hledám identitu padlých a pohřbených vojáků v Mankovicích u Suchdolu nad Odrou, tak na mě tato situace žádný vliv nemá. Pokračuji v zadání, které mám.

A nebyly ty informace, které se v sobotu objevily o tajných operacích ruských vojenských špionů na území Česka, pro vás třeba důvodem, abyste celou svou práci honorárního konzula přehodnotil?

Ne, nebyly. Jak říkám, moje agenda je jasná. Dnes se ke mně třeba objednala nějaká ruská občanka, která chce řešit své problémy, a stále pracuji na zjišťování identity zatím neznámých padlých. Čili konzulární činnost pokračuje.

Nesetkal jste se s tím, že by se ruští občané, kteří u nás pobývají, nyní dostali do nějakých problémů? Že by si někdo z nich stěžoval na zlostné a nenávistné reakce ze strany Čechů?

Čestně prohlašuji, že jsem nic takového nezaznamenal. Pokud by měli problémy, asi by se obrátili. Já dostal běžnou poštu, ve které žádné stížnosti či nářky nebyly.

Nestalo se vám, že by vám osobně někdo vyčetl, že pracujete pro ruský stát?

Nevyčetl, ale může to být i tím, že jsem obklopen lidmi, kteří mi drží palce. A mými přáteli jsou lidé z této kategorie. Lidé s opačnými názory ke mně zatím cestu nenašli.

Jak jste se vlastně stal konzulem Ruské federace?

To byste se asi musel zeptat ruské strany, ale pokud já jsem nad tím přemýšlel, nejspíše to souvisí s mou prací ve funkci ostravského primátora. V roce 2005 totiž bylo výročí 60 let od konce druhé světové války a my jsme tehdy podnikli takovou nevídanou snahu o zvelebení památníků osvoboditelů a válečných hrobů na území města. A to byl asi ten důvod, protože v té mé agendě – ať tomu věříte, nebo ne – je péče o válečné hroby na prvním místě. A ruská strana to vnímala takovýmto způsobem.

Tak vám nabídli funkci?

Ano, jakmile jsme skončil na radnici v roce 2006, byla mi tato pozice nabídnuta. Další dva roky probíhal schvalovací proces.

Založil jste i Rusko-české vědecké a kulturní fórum. K čemu slouží?

Je to obecně prospěšná společnost, která se v minulých letech zabývala organizací byznys dnů a v poslední době třeba akademických dnů. Dávat dohromady lidi ze severní Moravy, hlavně exportéry, kteří míří na trh Ruské federace. Potom jsme to rozšířili na celé Euroasijské hospodářské společenství. Ale loni do toho všeho přišel covid a organizace společenských akcí teď není možná. Tak teď dělám jen ty konzulární činnosti.

Jak jste během těch třinácti let vnímal vývoj česko-ruských vztahů?

Já to vnímal hlavně tak, že v roce 2008 jsem tady byl ještě takový exot. Celá řada akcí byla nová, třeba jsme je začali dělat u příležitosti Dne Ruska, zvali jsme na to oficiální představitele, dělali jsme koncerty, na které jsme pozvali vždy nějaké ruské umělce. A dělali jsme potom i mnohé akce na podporu česko-ruského byznysu.

Nejdříve se na mě lidé dívali asi tak, jako když přijede cirkus nebo lední revue, postupně se to normalizovalo, až se konzulát stal běžnou ostravskou záležitostí. A když třeba byla havárie ve Studénce, byl jsem hned informován, že tam žádný občan Ruské federace k újmě nepřišel. Tak jsem splynul s městem. Už nejsem ani exot, ani nejsem vystaven nějaké zlovolnosti. Prostě jeden úřad ve městě.

Nebojíte se, že se to teď nějak naruší?

Lidé jsou různí, někteří Rusku fandí, jiní fandí jiným zemím. S tím se člověk musí naučit žít.

Zdroj