Jiří Gruntorád drží hladovku za odstoupení ministra Jurečky. Jde o nespravedlivé důchody pro disidenty

Signatář Charty 77 a ředitel knihovny samizdatové literatury Libri prohibiti Jiří Gruntorád drží protestní hladovku za odstoupení ministra Mariana Jurečky. Důvodem je podle něj trvající nespravedlnost ohledně výše důchodů odpůrců komunistického režimu. Přesné důvody vysvětluje v otevřeném dopise, který citujeme.

Jiří Gruntorád píše:

„Milí přátelé,
signatářky a signatáři Charty 77, ale i nesignatáři (signatářů se můj dopis ovšem týká více).
Když jsem vám v lednu loňského roku poslal dopis Petra Pospíchala spolu s usnesení vlády k výročí Charty 77, mohli jste v Petrově dopisu číst i tuto větu: ‚Tak doufejme, že se tyto hodnoty projeví i v činech‘. Pravda je, že se projevily, a to způsobem neočekávaným.

Jde o dlouho se vlekoucí problém nepodařeného zákona č. 252/2011 Sb., který přijal ‚Parlament České republiky, jsa veden vůlí vyjádřit úctu a vděčnost ženám a mužům, kteří v období komunistické totalitní moci s nasazením vlastních životů, osobní svobody i majetku aktivně bránili hodnoty svobody a demokracie‘.

Účastníkům odboje a odporu proti komunismu sice přiznává nárok na průměrný důchod, ale nikoli všem, ačkoli zákonodárci patrně tento úmysl měli, protože jinak by toto ustanovení postrádalo smysl.

Loni v srpnu jsem napsal (spolu s Danou Němcovou a devíti členy Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných) dopis premiérovi (příloha č. 4), kde jsme ho žádali, aby se zasadil o řešení problému. Cituji z něj:

‚Pokládáme za nedůstojné, aby lidé – mimochodem významní představitelé české kultury, kteří se nikdy nepodvolili komunistické propagandě – které český stát poctil vyznamenáním za jejich odpor komunistickému režimu, byli nyní trestáni znovu, protože nesplňují nároky na alespoň průměrný důchod. Není přece jejich vina, že před svým nuceným odjezdem do exilu nemohli být zaměstnáni podle své reálné kvalifikace a i z podřadných zaměstnání, která mohli vykonávat, byli vyhazováni, ani to, že nuceně strávili dlouhé roky v exilu.‘

Jakub Kajzler, hlavní poradce předsedy vlády, nám napsal, že řešením je, požádat o zmírnění tvrdosti zákona (příloha č. 5). Dopis je sice věcný, ale vyjádření úcty si představuji jinak. Žádost podal (z pěti lidí, o kterých jsme věděli) jediný Karel Charlie Soukup, a ministr práce a sociálních věcí Jurečka odpověděl na žádost ‚o zmírnění tvrdosti zákona‘ našeho spolusignatáře a bojovníka proti komunistickému režimu šokujícím způsobem. Dopis ministra Jurečky je v příloze č. 3.

Oslovil jsem proto místopředsedu vlády Víta Rakušana, který loni v lednu na tiskové konferenci mluvil o tom, že všichni signatáři Charty 77 si zaslouží úctu, a komentoval tak usnesení vlády č. 23 k 45. výročí zveřejnění Prohlášení Charty 77. V dopise jsem mu vysvětlil, že Jurečkův dopis takovým vyjádřením úcty není, a že věc je třeba řešit…

Když mi Vít Rakušan vzkázal, že usnesení vlády č. 23 je platné, a že se věcí bude zabývat, prodloužil jsem lhůtu k řešení do 14. listopadu. Ani to nevedlo k výsledku, takže nyní plním, co jsem slíbil. …

Nyní již nejde o starobní důchod Karla Soukupa, ale o morální integritu celé vlády. Myslím, že požadavek na odstoupení Mariana Jurečky z funkce ministra je přiměřený situaci, a pokud je schopen reflektovat své počínání, vyhoví mi. Proto dnes v 17:00 hodin (dopis datován 17. listopadu, pozn. red.) zahajuji hladovku za jeho odstoupení a doufám, že to v dohledné době udělá.“

(Konec citátu, mírně kráceno.)