před 1 měsíc
32
ROZHOVOR / „Ne všichni lidé byli ze vzniku protektorátu smutní, někteří jej naopak přivítali s nadšením a dobrovolně sloužili nacistickému zlu. Podobně někteří lidé dnes stejně dobrovolně hlásají proruskou propagandu, protože demokracie je pro ně příliš složitá,“ říká v rozhovoru pro FORUM 24+ Jiří Padevět, ředitel Nakladatelství Academia a autor mnoha historických knih mapujících temná období našich moderních dějin.
Proč v době mezi podepsáním Mnichovské dohody a 15. březnem 1939, tedy v tzv. druhé republice, vyplavalo na povrch opravdu nechutné společenské bahno?
Myslím, že to u spousty lidí bylo zklamání z toho, jak dopadla první republika, které se přetavilo v jakousi nenávist ke všemu, co ji připomínalo. Určitou roli sehrálo i to, jak se první republika chovala ke katolíkům. Od samého počátku to totiž nebylo nejlepší, katolická církev byla označena jako prorakouská a byla ostrakizovaná. Takže i spousta katolických spisovatelů a básníků, kterých si dodneška vážíme, psala v téhle době ne úplně pěkné věci.
Je to doba, kdy stát přestal chránit všechny své občany, tedy přestal vykonávat to základní, co stát vykonávat má. A veřejný prostor se otevřel lidem, kteří o demokracii nestáli a chtěli zavádět různé způsoby autoritářských vlád.
Jak se tohle projevilo po 15. březnu? Je známá věc, že němečtí nacisté neměli české fašisty příliš v lásce.
Ono to mělo příčinu i v tom, že český fašismus byl během první republiky orientován na italský fašismus, třeba Národní obec fašistická byla do poslední chvíle protiněmecká. Nacistický režim tu od samého počátku chtěl klidný prostor, klidný režim, a potřeboval tedy spíše „úřední kolaboranty“ než fašistické bojůvky.
Je také zajímavé, že 15. března, tedy den před formálním vyhlášením protektorátu, se stala spousta věcí, které nesvědčí o tom, že to všechny občany zdrtilo. O atmosféře doby sice vypovídají známé fotky lidí se zatnutými pěstmi, kteří pláčou nebo jim z očí plane vztek a bezmoc, ale zároveň je nutné si připomínat, že ne všichni ten smutek a vztek sdíleli. Někdo byl dokonce nadšen a domníval se, že nastala jeho hvězdná hodina
Kromě fašistů to byl třeba Národní výbor Moravského Slovácka, jehož vedení složené z Jana Uprky, syna malíře Joži Uprky, pozdějšího partyzána Josefa Vávry-Staříka a pozdějšího funkcionáře Kuratoria pro výchovu mládeže Jana Ryby napsalo již 15. března 1939 dopis Adolfu Hitlerovi, aby Slovácko připojil k fašistickému Slovensku. Dopis se nesetkal na nacistické straně s žádnou odezvou a výbor zanikl, ale zmínění signatáři později založili folklorně-kolaborantskou organizaci Národopisná Morava. V Moravské Ostravě uspořádaly Gajdovy gardy antisemitskou demonstraci, Ivančice obsadila moravská fašistická bojůvka, která pomalovávala židovské obchody antisemitskými nápisy a kvůli jejímuž řádění spáchali minimálně dva místní Židé sebevraždu.
Na mnoha místech se zkrátka odehrály události, které ukazovaly, že část lidí byla ráda a doufala, že právě teď nastává jejich hodina. Jenže nacisté o tyto lidi neměli většinově zájem, maximálně jako o konfidenty SD nebo gestapa. Tedy jako o sprosté donašeče. Ale že by s nimi počítali do nějakých státních či organizačních struktur? To od počátku ne.
Navíc nejrůznějších fašistických organizací tady byla celá řada, ale většinou měly jen pár desítek členů. Ovšem v takových strukturách, řečeno s nadsázkou, existuje pět stran, ale šest lidí chce být vůdcem.
Trošku to připomíná současnost. Roztříštěnost na okraji společnosti ukazuje, že tito lidé se prostě nedají dohromady.
Ale to je přece dobře. To je jedna z šancí liberální demokracie, že u fašistů chce být každý vůdcem.
FOTO: FORUM 24+
Co kolaborantům jejich činnost vlastně mohla přinést? Pomineme-li takové lidi, kteří udávají „ze sportu“, protože je zkrátka baví škodit jiným.
Nejsem si jist, jestli to u řady lidí nepřineslo méně, než předpokládali. Ale byli i tací, kteří si výrazně sociálně i společensky polepšili. Vezmeme-li třeba osobu Jaroslava Nachtmanna, což ale nebyl udavač, nýbrž přímo příslušník gestapa, tak tomu to jistě přineslo osobní uspokojení a samozřejmě i hmotné požitky.
Ale pokud vezmeme v úvahu třeba příšerného antisemitu, zároveň však učitele a ředitele školy Josefa Rejtara, tak ten vykonával od jara 1944 až do jara 1945 stovky přednášek většinou na téma „Bolševismus – nepřítel lidstva“. Jezdil vlakem po Čechách i po Moravě, ale musel se dopisem Emanuelu Moravcovi dožadovat, aby mu vůbec ty přednášky nějak honorovali. Ne každý kolaborant zkrátka za své konání dostal vilu a osobní automobil.
Můj v uvozovkách řečeno nejoblíbenější kolaborant je asi Jindřich Cink, zneuznaný básník, jenž je autorem jediné české básnické sbírky otevřeně oslavující nacismus, která se jmenuje Jdeme s Říší. V jeho případě šlo vyloženě o sociální aspekt. Pocházel z velmi chudých poměrů, byl zklamán ze sociální politiky první republiky, která podle něj byla sociálně nespravedlivá, protože všechno ovládali židovští továrníci a politici. Za svoji sbírku v podstatě slabomyslných básní dostal asi 500 korun, jinak žil po celý protektorát, vlastně po celý život, v nesmírně chudých poměrech. Po válce byl zatčen a za pár sice stupidních a odporných básniček a jedno jejich recitování v rozhlase dostal osm let a umřel v kriminále ve Valdicích, odkud po roce 1948 ještě stačil Gottwaldovi poslat žádost o milost, ve které svoji poetickou kolaboraci odůvodňoval tím, že všechno dělal pro dělníky.
Proč jsou dneska víc slyšet lidé napojení na proruskou propagandu, a ne komunisti?
Bezpochyby to je věc stárnutí jejich elektorátu a také tím, že tu jsou strany, které nabízejí ještě jasnější řešení a od voliče nevyžadují pochopení žádné ideologie. Komunismus má přece jen intelektuální základ, ale dneska tu jsou strany nebo hnutí, které nabízejí jednoduchá řešení, nabízejí dokonce otevřeně finanční zlepšení voličovy situace, aniž by po svých voličích chtěly nějaké přesvědčení nebo názor. Prostě chtějí jen hlas ve volbách a za to dostane volič přidáno třeba tisíc korun. To, že jeho vnuci pak nebudou mít už vůbec nic, toho voliče pod tlakem populistického marketingu nezajímá. Nicméně domnívám se, že současní komunisté a jejich podle mého názoru odpudivé klony, jako například Klub českého pohraničí, na ruskou propagandistickou mašinerii napojeni jsou.
Nemělo by se vůči současným kolaborantům trochu přitvrdit?
Stát v těchto případech podle mého názoru dostatečně nevyužívá stávající zákony. Určitě nejsou využívány tak, jak bychom je při ohrožení demokracie využívat měli, protože o ohrožení demokracie se bezesporu jedná. Osobně bych nějaké zákonné normy týkající se přímo Ruska a ruské propagandy uvítal, protože trollí farma a užiteční idioti jsou zbraň silnější a hlavně levnější než tankové divize.
V současné době jde z východu podobná hrozba jako šla ve třicátých letech z Německa. Není to jen předehra k ještě větším problémům?
To nám ukážou nejbližší roky. Já jsem pesimista a myslím si, že Putin zkusí vyvolat incident minimálně v Pobaltí, aby vyzkoušel nějakou konfrontaci s NATO. Sestřelí letadlo nebo udělá nějakou „drobnost“, ale zkusí to, aby otestoval, jestli NATO opravdu funguje. Třeba to včas poznáme z propagandistické přípravy proruských trollů a užitečných idiotů.
Celý rozhovor s Jiřím Padevětem si můžete přečíst v aktuálním vydání měsíčníku FORUM 24+, který je právě v prodeji.
