Jsme na úrovni Němců a Švýcarů. Řeči před čtvrtfinále byly trapné, hodnotí Hrdina

2 měsíce starý 9

 Chris Tanouye /HHOF-IIHF Images

Zarazilo vás skóre 4:21 ve dvou závěrečných českých zápasech na šampionátu? Do té doby nehráli dorostenci špatný turnaj.

Úplně překvapený jsem nebyl, že nás přejeli tímhle stylem. Znám sílu obou těchto soupeřů, znám ty hráče - vidíme je během celé sezony a umíme posoudit jejich kvalitu.

Jak na vás působily výroky trenéra výběru Jakuba Petra, který po debaklu s Ruskem hlásal, že ví, jak porazit Kanadu, a že překvapíme svět? Bylo to nesoudné, nebo naopak dobrá cesta, jak namotivovat skleslý tým?

Nevím… Myslím, že je zbytečné se takhle vyjadřovat po porážce 1:11 a dělat velká ramena. Na to náš tým prostě neměl. Nevím, co od toho Jakub Petr čekal. Mně to přišlo spíš trapné, ale každý máme svůj styl. Možná takhle chtěl motivovat tým, ale nevím, proč to publikoval do novin.

Po dalším debaklu ve čtvrtfinále zazníval i názor, že je lepší hrát aktivní hokej a třeba vysoko prohrát, než spoléhat jen na brejky jako třeba na posledním šampionátu dvacítek. Jak to vidíte vy?

Kvalita byla jinde, takže ať zvolíte taktiku, jakou chcete, tým, který je lepší než vy, si cestu ke gólu najde vždycky. Nemyslím si, že by to dopadlo jinak, kdybychom hráli zanďoura. Možná bychom nedostáli jedenáct gólů a prohráli 1:6. Proti těmhle týmům je v podstatě jedno, jestli budeme hrát otevřený hokej, nebo zanďoura.

Není ale aktivní hokej lepší pro rozvoj mladých hráčů?

Aktivní styl je určitě vždycky lepší, vytváří daleko víc šancí a celkově herních možností, ale musíme mít hráče, kteří jsou schopní ho produkovat. Není to jenom o nahazování puků, srážkách v útočném pásmu a forčekingu.

Také musíte přejít s pukem hráče jeden na jednoho, vytvořit přesilovou situaci… Tohle Kanada i Rusko dělaly nám. S tím jsou spojené individuální schopnosti, rychlá střelba. Tyhle všechny věci dělají tým buď lepším, nebo horším. Kanaďané a Rusové měli takhle vybavené tři pětky, u nás to byli možná dva tři hráči.

Koho máte na mysli? Kdo vás zaujal?

Určitě David Jiříček, Stanislav Svozil. Řekl bych, že i Martin Ryšavý podával slušné výkony, i když to není typicky ofenzivní hráč; velmi dobře hraje i dozadu a do budoucna se typologicky hodí spíš do třetí lajny. V našem mužstvu ale musel hrát v prvních dvou. Pak bych zmínil ještě Jakuba Brabence. Tihle hráči snesli srovnání se špičkou. Ostatním samozřejmě neberu snahu a bojovnost, ale tohle už dneska na takhle těžkém turnaji nestačí.

Jak moc uškodilo, že značná část českého týmu v sezoně neodehrála kvůli pandemickým opatřením moc ostrých zápasů? Jak říkal Petr, jeden čas akorát dělali kliky v obýváku…

Podobné potíže měli všichni kolem nás. Finové hráli někdy od prosince, Švédi nakonec taky. Naše juniorka se sice vůbec nerozběhla, ale zase měli kluky víc pohromadě. Jezdili na soustředění. Bez těch ostrých zápasů je to ale složité, to je pravda. Určitě to tedy vliv mělo. Kluci si zaslouží uznání, že si s touhle situací poradili. Odehráli opravdu dobrý zápas proti Američanům a - kromě posledních asi osmi minut - i proti Finům. Ale třeba s Němci to bylo vyrovnané utkání, a to jim chyběl jejich nejlepší hráč Hänelt.

Na turnaji se hodně rozebíralo, že česká mládež zaostává v koncovce. Je to ten hlavní rozdíl oproti velmocím?

Určitě je to jeden z faktorů. Celkově zaostáváme v individuální činnosti s pukem, ať je to zpracování, rychlá nahrávka, nebo rychlá střela z nebezpečných pozic v okolí branky. Na tomhle kluci musejí pracovat, bez toho se dál neposuneme. Dneska všichni bruslí a bojují, ale rozdíl v zápasech dělají právě tyhle věci.

Přibližujeme se světu, jak tomu věří Jakub Petr?

Já to teda nevidím. Spíš bych řekl, že se nám svět vzdaluje. Samozřejmě záleží na ročníku. Když třeba naše osmnáctka získala poslední medaili, byl tam Pastrňák, Vrána a dalších pár individuálně velmi kvalitních hráčů. Prostě se to potkalo. Ale ať už půjdeme pět let zpátky, nebo třeba deset dvanáct, žádný velký posun dopředu moc nevidím. Top mančaftům se nepřibližujeme, naopak nám spíš utíkají.

S tím by mohlo pomoct naplánované zužování mládežnických soutěží. Třeba v elitní juniorce bude v přespříští sezoně hrát jen čtrnáct klubů místo současných dvaceti.

O tomhle jako skauti mluvíme už x let. Byl absolutní nesmysl, abychom tady měli při takovém počtu hráčů dvacet týmů v juniorské lize. Snad už to tedy došlo i těm lidem nahoře. Beru to jako velmi pozitivní první krok, protože když se kluci brzy nedostanou do áčka a nehrají tam významnou roli, kvalitní zápasy v juniorce jsou pro ně strašně důležité. V tréninku se hokej nenaučí. Na můj vkus je ale i čtrnáct týmů moc. Klidně bych to zúžil až na deset.

Jelikož podrobně sledujete i mládež jiných zemí, jak to vidíte s českým hokejem do budoucna? Vrátí se do elitní šestky, nebo přijde pád ke Švýcarům a Němcům?

Se Švýcary a Němci ale už v jedné kategorii v podstatě jsme. Když si člověk vezme i top hráče, tak jak my máme Pastrňáka, Němci mají Draisaitla. V juniorských kategoriích je to hop nebo trop. Kdokoliv nás může porazit a stejně tak my můžeme kohokoliv porazit. Spíš jsme ale na úrovni Němců a Švýcarů, takže všichni doufáme, že jednou zas budeme patřit do top pětky šestky.

Zdroj