Julius Reichel zjednodušuje svět lobotomií

Obrazy Juliuse Reichela ukrývají symboly, slova a znaky, kterými lidé žijí. Působí jako primitivní jeskynní malby současnosti. „Oproti lidem, kteří sedí v kanceláři a píšou kódy a proti překladačům a AI, mi to přijde jako dotek pravěku, toho, co je v nás hluboko uložené. Ale to se nesnažím najet na ezo linku. Myslím, že je důležité mozek přepínat mezi racionální úrovní a tou emotivní, intuitivní,“ říká výtvarník.

Vystudovaný zahradník svůj první obraz namaloval až když mu bylo dvacet sedm let. Výtvarnému mění na plátně ale předcházely graffiti, které Reichel zanechával zejména na nákladních vagonech.

Z obrazu sochy

„Pořád je to typografie, pořád je to o znaku, o zjednodušení. To mě fascinuje,“ přiznává výtvarník. A ke svým současným dílům dodává: „Za mě to není klasická malba. Když jsem s vrstvou nespokojený, tak ji potlačím a namaluju na to jiný obraz.“

„Našel si silný vizuální jazyk, rukopis, ale neustále ho posouvá, neustále posouvá hranice ohledávání tradičního závěsného obrazu,“ potvrzuje kurátor výstavy Radek Wohlmuth.

Reichel obraz vnáší do prostoru a vytváří z něj 2D sochy, jimž záměrně chybí hloubka a perspektiva. Sám autor mluví o lobotomní figuraci. „Je to totální zjednodušení pravidel, zobrazení figury nebo předmětného objektu. Lobotomní je synonymum pro naivní, dětský, debilní, jednoduchý, primitivní,“ vysvětluje. Ve Špálově galerii svá díla vystavuje do poloviny října.