„Kdo, když ne my?“ Den s Čechy, kteří za sebou spálili mosty a odjeli bojovat na Ukrajinu

4 měsíce starý 42
 Kristýna MacháčkováLukáš, český dobrovolník mířící do bojů na Ukrajině. Foto: Kristýna Macháčková

U pátého nástupiště rušného vlakového nádraží v polské Přemyšli se v poledne narychlo shlukují lidé se zavazadly. Z početného davu vyčnívá vysoký kluk v maskáčových kalhotách a khaki mikině. Spolu s kamarádem, kterého potkal jen týden předtím přes sociální sítě, čekají na příjezd vlaku směřujícího do ukrajinského Lvova. Odtamtud pokračují do Kyjeva, kde se připojí k vojenské jednotce, ve které už na ně čekají další Češi. „Nebojíme se smrti, spíš toho, co nás čeká na hranicích,“ říkají shodně oba mladíci.

Společně s dalšími vojáky-dobrovolníky se začali nejdříve organizovat na Facebooku, kde pro tyto účely vznikla skupina. „Na ambasádě nám řekli, že lidi bez výcviku neberou, ale že můžeme jet na vlastní pěst,“ vypráví mohutný kluk, který se nám představil jako Štěpán. Začali se proto na internetu domlouvat, jak se na Ukrajinu dostat a zapojit se do bojů.

Původně se jich na Ukrajinu chystalo kolem padesáti, ne všichni se ale nakonec k radikálnímu kroku odhodlali. Teď jich má dorazit deset.

Teprve osmnáctiletý Štěpán se svým kamarádem Danielem byli první, kteří

Tento článek je exkluzivní obsah pro předplatitele Deníku N.

Zdroj