před 1 měsíc
23
Zatímco v Charkově nás vítaly zvuky dopadů raket, v Praze virtuální výkřiky o tom, že tam žádná válka není.
A zatímco někteří se šťaví v internetových diskuzích, jiní pomáhají. V prvním příspěvku z Ukrajiny (ano, bude jich víc), chci těmhle lidem poděkovat a vysmeknout jim hlubokou poklonu.
V první řadě našemu TOP tým, jmenovitě smekám před Matyášem Paulínym. Tenhle devatenáctiletý „kluk“ nejenže zorganizoval s TOP týmem sbírku na auto, které za vybrané peníze pořídil, ale měl taky odvahu vyrazit do míst nedaleko fronty a opatřit si k tomu poslance, který tu cestu odřídí, když sám nemá řidičák 😀
Tak jsem se k tomu rád přichomýtl. Vlastně jsem dělal řidiče, protože jsem na Ukrajině od začátku války už několikrát byl, a protože jsem mohl využít kontakty, které tam mám a které naši mládežníci dál zužitkují. To se hodí. Bylo mi ctí Matyášovi pomoct!
Za těch pár dní jsme projeli přes Chmelnický a Kyjev, kde jsme odevzdali část pomoci, až do Charkova, kam mířil ten nakoupený pick-up a potom zase zpátky domů. Komu to auto poslouží je vidět z fotky. A věřím, že poslouží dobře!
Nebudu mluvit o všem, co jsme na Ukrajinu díky TOP týmu a TOP 09 kromě zdravotnického materiálu dovezli, ale můžu říct, že třeba pozorovací dron (který má dobrou optiku a dohlíží na ty kamikaze drony), na který jsme se složili s kolegy poslanci, udělal značnou radost 😀 Koneckonců stejně jako krabice s prominutím blbých ledových kaštanů. Přál bych vám vidět, jak klukům, kteří rotují v zákopech, zasvítily oči, když viděli čokoládu…
Na to by si mohli vzpomenout ti internetoví hrdinové, co mi píšou, že válka na Ukrajině není. Až si ze svého nerozbombardovaného domu půjdou čokošku koupit do obchodu, na který nepadá žádná raketa, aby mohli psát nesmysly na Facebook, mohli by si vzpomenout na to, že tu mají klid a bezpečno kvůli tomu, že ty rakety prší jinde.
