Kluby na sebe práskají, to není hokej, štve Dudu. V Liberci ho někteří hráči ubíjeli

3 měsíce starý 27

 Lukáš Caha

Po čtvrtfinálových sériích extraligového play off jste tvrdil, že vám chybí ještě více ohně a emocí. Jaké je v tomto ohledu semifinále?

Pořád bych to čekal živější. Pár událostí se stalo, ale není toho moc. V sérii Třince s Boleslaví byl vidět Švícko (Martin Ševc), to je záruka, že se něco bude dít. Ale jinak mi trochu schází hráči, kteří jsou schopni vlézt soupeři pod kůži a rozbourat mu hru. Hodně jich sází na hokejové dovednosti, což v play off ne vždy platí. Musíte dělat i jinou práci.

Je to i tím, že play off letos ovlivňuje poměrně dost disciplinárních trestů? Dávají si hráči raději pozor?

Je to možné, Ujča (Viktor Ujčík, předseda disciplinární komise) do toho klukům hodně mluví, často trestá. Měl by to řešit více s citem, trestat za kriminální zákroky. Navíc se mi vůbec nelíbí, jak na sebe týmy práskají. Ten udělal tohle, ten támhleto. To už není hokej, postrádá to jeho smysl.

Raději byste viděl, kdyby si spory řešili hráči na ledě?

Rozhodně. Vezměte si, že někteří hrají se zraněními, se sebezapřením. O tom to je. Na ledě si to mají vyříkat, tam ať se jiskří. Ne někde u stolu. Pokud nejde o brutální zákroky, neřešil bych to. Pokaždé najdete spoustu seker a skrytých faulů. Já v tom mám úplně jiný metr.

V sérii Sparty s Motorem se řešil krosček Milana Gulaše proti Davidu Tomáškovi. Souhlasíte, že to byl Gulašův zkrat?

V tomto případně jednoznačně. To si Milan nemůže dovolit, ovlivnilo to zápas a celou sérii. Budějovice vedly 2:0, měly Spartu, kde ji chtěly mít. Na zápasy to teď mohlo být 2:2, o tom jsem přesvědčený. Ale klobouk dolů, že se kluci z Motoru semkli, ukázali charakter a hráli bez Milana velmi dobře. Hlavně smekám před Dominikem Hrachovinou a Lukášem Pechem. A dokud Sparta nemá čtyři vítězství, může se stát cokoliv.

Co říkáte na projev a výsledky Třince? Obě série zvládl bez jediné porážky a čeká na finálového soupeře.

V Třinci je strašně vidět práce trenéra Venci Varadi. Poskládal si tým, už je u toho pár let a je s ním úspěšný. Útočí na třetí titul v řadě. Oceláři svým způsobem nemají slabinu. Dobří gólmani, obránci hrají perfektně, útočníci myslí na zadní vrátka. Každý zná svou roli, mají zkušenosti s play off a nepanikaří. Do toho je to ekonomicky silný klub. Hrají chytře, kompaktně, hrát proti nim je těžké. Pro mě jsou největší favorit na titul.

Vy jste v 43 letech vyhlásil konec hráčské kariéry, ne poprvé, ale teď už prý definitivně. Neláká vás přidat další sezonu?

Hokej miluju, hrát ho i trénovat, ale už by to pro mě byla ztráta času. Znovu jsem to oblíkl proto, abych pomohl klukům v Benátkách, viděl jsem, že se to v první lize řítí do propasti. Chtěl jsem to dodělat do konce. Ale jinak jsem už realista, vím, že moje místo je jinde. Baví mě posouvat v tréninku mladé kluky, to mi dělá radost.

Právě proto mnohé překvapilo, když jste měl před koncem sezony posílit Vsetín. A nakonec jste se dostal až do Trenčína.

Měl v tom prsty Jirka Hudler, můj kamarád, který přemýšlel, jak Vsetín posílit. Byl jsem pro, chtěl jsem mu pomoct a není zase tak těžké mě přemluvit. (smích) Bohužel se stala administrativní chyba, ale trenér Bobo Stantien ze Vsetína zavolal Brankovi Radivojevičovi do Trenčína, ten se ozval a já jsem se mohl podívat pod slupku slovenského hokeje. Jsem za to rád, při skautingu se mi slovenští hráči často líbí a v Trenčíně jsem byl mile překvapený.

Hrál jste v zámoří, Rakousku, Rusku, Švédsku, Finsku, Švýcarsku a Německu. Slovensko se vám až do letošního roku vyhýbalo.

To je pravda, nebyl jsem tam. Nemám ani Dánsko, Norsko, Anglii, ještě je toho dost. (úsměv) Mrzelo mě, že nevyšel ten Vsetín. Fanoušci a atmosféra tam, to je bomba. Je to takový archiv české hokejové společnosti, specifické místo pro hraní hokeje. Kvůli fanouškům i klukům v týmu mě to mrzí, ale nedá se nic dělat.

Po definitivním konci kariéry chcete mít více času na to, co vás baví. Budete dál pracovat pod záštitou Liberce?

V Liberci jsem už skončil a vydám se vlastní cestou. Budu pracovat se svou klientelou, nechci ztrácet čas s lidmi, kteří nechtějí trénovat nebo mají na práci a hokej jiný pohled než já. Bílým Tygrům děkuju, že jsem se u nich mohl učit a vyzkoušet si spoustu věcí, ale je čas jít dál. A musím zmínit, že se chci více věnovat i svým dětem. Malý Radek začíná hrát hokej, chci si na to dohlídnout.

A v práci si chcete sám řídit hráče pod sebou?

Jednoznačně, chci pracovat s klukama, kteří chtějí. Pracovat s někým, kdo nechce, to je promarněný čas. Někdy jsem si v Liberci připadal jako největší přemlouvač. Kluci tam mají fantastické podmínky, zázemí, farmu v Benátkách. Ale málokterý hráč si toho vážil.

Poměrně dost se jich prosazuje do A - mužstva Liberce, nemyslíte?

To zase pozor, kluci, kteří dostali prostor v áčku, na sobě pracovali. Ti si podmínek vážili a vypracovali se. V tom byly Benátky fantastické, za těch několik let posunuly Tygrům spoustu hráčů. Jejich sestup do druhé ligy Liberec pocítí, je to obrovská ztráta. Dlouhodobě Tygři nehrají hráče do dvaceti let v áčku, nebyl tam trenér, který by na to měl odvahu.

Tak je to napříč celou soutěží, výjimek je málo.

Souhlasím, výjimečná je třeba Plzeň. Tomáš Vlasák i Martin Straka na to mají oči, z pohledu jejich skautingu tam všichni mladí hráči chtějí chodit. Mají vidinu, že si extraligu zahrají. Dále mě napadá Eduard Šalé v Brně, to je fantastický hráč. Doufám, že v příští sezoně bude napevno v kádru Komety. Výchova hráčů, to je strašně široké a složité téma, jen bych si přál, aby trenéři měli více odvahy ty kluky do sestavy dát. I za cenu, že tam toho hráče přidrží chviličku uměle, pokud má odpovídající pracovní morálku. Slováci jsou teď v tomto ohledu před námi.

Ještě před pár lety jste váhal, co přesně budete v hokeji po kariéře dělat. V roli individuálního trenéra jste se našel, viďte?

Úplně. Vděčím za to Honzovi Ludvigovi, který mi v Liberci otevřel oči. Naučil mě, na čem pracovat, a teď mě to baví, dělá mě to šťastným. Chci dělat klukům hokej co nejjednodušší, nejúčelnější. Rozvíjet je, pomáhat jim být co nejlepší. K tomu mě samozřejmě baví skauting.

Potom je pro vás hezké vidět i určité plody vaší práce, že ano? Těšil vás posun Ronalda Knota do KHL a na olympiádu, v reprezentaci je teď mladý liberecký útočník Adam Klapka.

To je skvělé. Chci být pro kluky hokejovým partnerem, být jim nablízku. Klápa si vyslechl hodně kritiky, u Ronalda taky lidé po příchodu do Liberce kroutili očima a moc mu nevěřili. Ale skauting není o dnešku nebo o zítřku. Je to dlouhodobý proces, ale pokud ten kluk v sobě kvalitu hokejisty a pracovní morálku dělníka má, tak si na to nakonec sáhne.

Zdroj