Kolikrát mám chuť v písničkách vyřvat, co mě štve, ale nechci, aby se to zneužilo, říká frontman Divokýho Billa Vašek Bláha

4 týdny starý 15

Vašek Bláha, frontman kapely Divokej Bill | FOTO: Martin Šolťák Šoltys / se svolením autora

Rozvolnění vládních opatření znamená pro muzikanty největší dárek, který v posledních letech mohli dostat. Většina z nich tak vyráží na turné, rychle pořádají koncerty a připravují se na letní festivaly. Nejinak je tomu i v Divokém Billovi. Osmičlenná kapela vyrazila na šňůru před několika dny a naplánovala si skutečně velké turné. Jak se na něj hudebníci těší, jak moc bylo náročné přečkat lockdown, vznikne nová deska či jak ovlivní koncerty vládní opatření, pro FORUM 24 osvětlil frontman Divokýho Billa Vašek Bláha.

Vašku, konečně jste vyrazili na turné a poprvé po dlouhé době zahráli pro lidi, jaké to bylo? Těšili jste se hodně?

První koncert turné jsme hráli v Táboře a byla to bomba. Těšili jsme se převelice a k přípravě přistoupili, na nás nezvykle, zodpovědně. Nasadili jsme dvoufázové zkoušky, dorazili několik novinek, vytáhli pár písní o něž si lidi psali. Užíváme si to po té pauze jak na začátku, což bylo před pár týdny 23 let nazpátek.

Kdy jste vůbec odehráli poslední koncert před lockdownem?

Září 2020 v našich domácích Úvalech. Byla zrovna nějaká omezení, kolik mohlo být lidí, tak jsme udělali dvojáka, pátek i sobotu, když už tam to pódium stálo. A oba ty koncerty byly bezvadné.

Některé kapely se pustily do streamování na internetu, Divokej Bill měl 23. 6. 2020 jeden “koncert” ze zkušebny. Proč jste v tom nepokračovali?

Chodili nám různé nabídky, třeba, že někde v hale stojí komplet stage, světla a kamery a dělají se tam přenosy. Neměl jsem z toho moc dobrý pocit, kluci taky ne. Když jsem pak koukal na kapely co do toho šly, tak jsem byl rád. Prostě mi to přišlo divné, kroutit se tam bez kotle, to je vlastně úplně naruby oproti tomu, proč ten bigbít děláme. 

Udělali jsme koncert normálně ze zkoušky, kde to má atmosféru, máme to tam rádi. Největší úspěch u lidí mělo, že náš banjista Jack přines tašku uzeného a okurky. Měli jsme ještě v plánu udělat živák od ohně před zkušebnou, jak z vandru, kde jsme všichni vlastně začínali hrát, ale už se jede normálně, tak k tomu nedošlo. Zůstalo to v šuplíku.

Osm členů, to už je velký hudební organismus, jak se dařilo zvládat lockdown, když musíš jako frontman myslet i na své parťáky z kapely?

Bylo to zvláštní, ze dne na den změnit takhle radikálně plány. Měli jsme nachystanou sezónu úplně nejlepších koncertů v naší historii, samé osvědčené festivaly, headlineři za dobré peníze, všechno šlapalo jako po másle. Vlastně takové zúročení té naší tehdy dvacetileté snahy a bum – nic. Ale musím říct, že nikdo ani moc nefňukal, prostě se nedalo nic dělat.

Máš představu, kolik koncertů jste museli zrušit?

Nevím, tak od boku myslím třeba sto?

Byly myšlenky na to, jít se živit něčím jiným, než je muzika?

Byla to spíš nutnost, půlka kapely si našla nějakou vykrývající práci a druhá půlka žila za málo. Připravovala co bude, až se to tu otevře a doufala že to bude brzy. Já jsem se věnoval hlavně našim dětem, docela jsem zamakal na angličtině, kdyby se teď začalo jezdit hrát víc do světa (smích). Zdokonalil jsem se v hromadě zvukařských a nahrávacích dovednostech, vybudoval si konečně malý domácí studio. Cvičil jízdu na jednokolce, na takové, co má Večerníček a taky jsem vyrobil videoklip k písničce “Požehnání”.

Vaše turné je opravdu plnohodnotné. Hodně měst, někdy s náročnými přejezdy, jak se na to chystáte? Přeci jen 35 koncertů, to není jen tak.

Je to radost, jsme na to zvyklý, vždyť se takhle harcujeme vlastně celý život. Máme super partu, jezdí nás patnáct, plus ještě lidi z předkapel. Někdy je otravný sedět půl dne v dodávce, ale bohužel jinak to nejde. Když pak lidi zahučí a začne to svištět, tak se ti to stokrát vrátí.

Dlouhá doba bez koncertů, nabízí se myšlenka, že jste mohli pracovat na nové desce. Vaše poslední, Tsunami, vyšla v roce 2017, takže možná už je čas.

Písničky v kapele píšu hlavně já a napsal jsem jich teď opravdu dost. Ale nejsou veselý a my chceme být určitě víc veselá kapela než smutná, tak napíšu asi jiné. Naštěstí jsme už před tím docela pilně dělali na nových věcech, a tak máme tři čtvrtě desky připravené ještě z normálních časů. Natočíme ji teď v zimě, ale to už říkáme tři roky, a? (smích)

Nebude chystané turné dobrou příležitostí natočit další koncertní DVD?

Shodli jsme se, že než budeme dělat nový DVD, musíme trochu zhubnout (úsměv). Máme ještě rozdělané jedno DVD z O2 Areny, nevystřelené, už je i smíchané. Já jsem váha, takže mám vždycky pocit, že to za moc nestojí, ale z téhle nahrávky jsem docela nadšený. Už si to asi po těch letech sedlo. Hlavně, aby si to nelehlo.

Na začátku září (4.9.) budete hrát doma, tedy v Úvalech, máte pro tento koncert nachystané něco mimořádného? Atmosféra zde bývá vždycky výjimečná. 

To je pravda, rodné Úvaly jsou nejvíc, i když mám pocit, že kolikrát tam nezahrajeme úplně nejlíp. Je tam moc rozptylujících vlivů, celá kapela tam má rodiny, kamarády, děti, ty do tebe před tím hučí. Je pak těžký se přecvaknout do módu rocková hvězda (smích) a soustředit se jen na to hraní a show. Nakonec to stejně dáš a specialita je ta, že protože je to vždy až na konci tour, už máš ten set dobře vychytaný a fórů hromadu.

Zatím to vypadá, že se koncerty nevyhnou některým vládním opatřením, jak je vnímáš?

Jednou jsem četl knížku Joan a Ozzy Osbornových a Joan tam o Ozzym říká, že on řeší všechny problémy tak, že dělá, že nejsou. Dělám to jako Ozzy.

Divokej Bill nepatří ke kapelám, které by se písní vyjádřili ke covidové pandemii. Chystáte ještě něco třeba k očkování, nebo zůstanete věrni nastoupené cestě?

Je to tím, jak je nás hodně. V podstatě nikdy nemáme na věci, co se týče třeba politiky nebo teď pandemie, úplně stejný názor. Tak se do nějakých vyjádření moc nepouštíme. Já kolikrát zahořím a nejradši bych to v písničkách všechno vykřičel, ale kluci mě vždycky přibrzdí a když na to pak koukám s odstupem, tak musím říct, že je to vlastně dobře. Z mé zkušenosti vím, že se toho hned někdo chytne, kdo třeba úplně nechceš aby se toho chytnul, překroutí se to a už tě tlačí někam, kam nechceš. 

Nechceme se dostat do tohohle stavu, přejeme si dělat, co chceme my, jako Ozzy (smích). Svůj názor jsem vyjádřil při hostování v písničce u Dana Landy, která mi mluví z duše. Moc rád jsem ho podpořil a tímto mu znovu děkuji za pozvání. Stejně si myslím a byl bych moc rád, kdyby to lidé tak vnímali, že je z našich písniček slyšet názor. Nemusí být konkrétně pojmenovaný, ale je cítit, co chceme říct.

Na co bys chtěl pozvat diváky, kteří ještě nezažili váš koncert a zvažují, že to v průběhu vašeho letošního turné napraví?

Na echt českou kapelu, dvě hodiny snad bezvadný atmosféry. Osm kámošů z Úval a blízkého okolí, kteří spolu hrají, zpívají a vymýšlí písničky celý život a milují to.

Zdroj