Komentář: „Britský král“ je termín, na který si musíme zvyknout. Anebo ne

2 měsíce starý 20

Skoro přesně sedm let si britská královna užívala to, čemu by se dalo sportovní terminologií říct „vítězné kolečko“. V září 2015 překonala britský rekord v délce vládnutí, který do té doby držela královna Viktorie.

Ve čtvrtek 8. září 2022 zemřela. Chyběly jí zhruba dva roky, aby se stala nejdéle sloužícím panovníkem v historii. Na světě. Ale nepovedlo se a rekordmanem zůstává francouzský král Ludvík XIV., který zemřel v roce 1715.

Ne že by to bylo důležité. Monarchové dnes ve světě patřívají k „nejméně důležitým“ lidem vůbec. Lépe řečeno, jsou něco jako zábavný program v televizi. Mají vysokou sledovanost a díky tomu vytvářejí dojem, že na nich záleží. Ale ve skutečnosti jen minimálně.

Nebo jinak: jejich vliv je zprostředkovaný. Aspoň v Británii. Pro část britské společnosti jsou významní, protože jsou to přece oni, kdo uvádějí do funkcí premiéry a dávají něčemu tak bídnému, jako je politika, glanc důležitosti.

A pro jinou část britské společnosti jsou naprosto bezvýznamní a symbolizují svět, který už dávno neexistuje. Udržují je tradice a sentiment.

Britská královna Alžběta II. zemřela, princ Charles se stal králem

Britská královna Alžběta II. zemřela na svém skotském sídle Balmoral. Novým panovníkem Spojeného království se stává Alžbětin nejstarší syn Charles, vládnout bude jako Karel III.

U Alžběty II. je ten sentiment mimořádně silný. Nastoupila na trůn v době, kdy většina z nás ještě nebyla na světě. Žijeme v éře, kdy si všichni uvědomujeme, že možnost něco změnit v zemi (a je celkem jedno, jestli je to Británie, nebo Česko), je daná délkou volebního období. To jsou obvykle čtyři, maximálně pět let.

A pak tu máme královnu, která vládla přes sedmdesát let.

Mile řečeno, „orámovala“ události většiny 20. století a počátku 21. století. Řečeno bez zdvořilosti, neměla na tyto události nejmenší vliv.

Nepíšeme to proto, že v požehnaném věku zemřela, nýbrž protože je to pravda: Alžběta II. patřila k nejinteligentnějším a k nejpracovitějším monarchům v historii. Byla by dobrá i jako sprinterka na krátké trati. Ale v panovnických termínech „běžela ultramaraton“ a běžela ho elegantně a v dokonalém stylu.

Byla vždycky dobře připravená, ať už jmenovala premiéry, přijímala hlavy jiných států nebo se zúčastnila jiných ceremoniálních funkcí. Byla perfektní. Za více než sedm dekád na trůně neudělala žádný průšvih ani problém! Pro nás smrtelníky, kteří děláme problémy několikrát týdně, je to neuvěřitelná meta.

Alžběta II. byla skvělá. Kdyby se bývala nenarodila v královské rodině a kdyby dostala srovnatelnou příležitost, byla by stejně dobrá jako Steve Jobs nebo kterýkoli jiný manažer z velkých korporací současnosti.

A ještě jedna věc stojí za zmínku: žijeme v éře, kdy každý má na něco názor a svými názory se unavujeme navzájem. A hleďme: za sedm dekád na trůně nemáme ponětí, co si Alžběta II. myslela, jaká hodnoty zastávala a proč říkala nebo dělala to, co říkala nebo dělala.

Víme jen to, že znala svoje místo a dokázala svou práci vykonávat skvěle.

Můžeme se domýšlet, aktuálně třeba podle toho, že si letos při různých příležitostech oblékla žlutý kostým a klobouk s modrými doplňky.

Ano, asi tím chtěla dát najevo, že invazi Ukrajiny považuje za zlo a že stojí na straně dobra. Ale nic víc než tyto náznaky a nápovědy jsme vlastně za sedm dekád jejího vládnutí nedostali.

Co by mohl přinést nástup Charlese na trůn?

Buckinghamský palác se podle zdrojů The Sunday Times obává, že nástup prince Charlese na trůn způsobí exodus států z Commonwealthu. V Británii už vypočítávají, kdo by mohl odpadnout nejdřív.

Ve čtvrtek Alžběta II. zemřela. Pro většinu Čechů to neznamená asi nic mimořádného, když si odmyslíme dojetí či smutek, podobný tomu, když umře oblíbená seriálová postava.

Pro většinu Britů to naopak znamená ohromně moc: mizí jedna z jistot jejich životů. Jejich vztah k monarchii je komplikovaný. Malá část ji považuje za důležitou a zásadní, a jiná malá část za zcela zbytečnou. Zbytek společnosti, většina, si není jista. Brala Alžbětu II. a existenci monarchie jako něco, co existuje a o čem se nediskutuje, jednoduše proto, že to funguje.

A v tom je důležitost a převratnost momentu, který přichází teď. Protože to, co Británii čeká, není boj o moc. Ten paradoxně proběhl v minulých dvou týdnech, kdy se rozhodovalo o nástupci či nástupkyni Borise Johnsona.

O moc nejde. Bude se rozhodovat o tom, jestli stále dává smysl, aby britskou realitu rámovala pohádka zvaná „královská rodina“. Bez reálného vlivu, ale i bez majestátu ženy, která dokonale zvládla svou roli.

Není to aktuální problém. Čekají nás týdny či měsíce truchlení a rituálů. Debatovat o budoucnosti a roli monarchie bude minimálně následující měsíce, možná i roky nezdvořilé. Ale dřív nebo později ta chvíle nastane. A pak se Británie bude muset rozhodnout, jestli pohádkové postavy už přece jen nepatří do říše fantazie.

Zdroj