Komentář: Jaderný zmocněnec končí. A s ním i sen o Dukovanech

5 měsíce starý 13

Projekt nového dukovanského reaktoru, který měl začít vyrábět energii v roce 2036, je fakticky mrtvý už dávno. Jen to zatím nikdo z lidí zodpovědných za českou energetickou bezpečnost nechce otevřeně přiznat. Politici, bezpečnostní experti, manažeři ČEZ i vládní úředníci se dál tváří, že se na jaderné zakázce usilovně pracuje.

Bez Jaroslava Míla bude ta hra obtížnější. S ním ale už nešla hrát vůbec.

Podle týdeníku Respekt a webu Aktuálně.cz odvolala vláda Míla poté, co pro bezpečnostní radu státu zkritizoval záměr vicepremiéra Karla Havlíčka obeslat bezpečnostním dotazníkem všechny čtyři zájemce o dukovanskou zakázku. Tedy ruský Rosatom, francouzskou EdF, korejskou KHNP a americko-kanadský Westinghouse.

Havlíčkův plán minulý týden vyvolal bouři na politické scéně. Opozice jej označila za faktické zahájení dodavatelského tendru a snahu přihrát zakázku Rusům. To podle části politiků i bezpečnostní komunity znamená pro zemi neúnosné riziko. Míl se ke kritikům přidal a musel počítal s tím, že to bude znamenat jeho konec. Než by otevřeně přiznal prohru na sklonku kariéry, raději za sebou pořádně bouchl dveřmi.

Hra na stavbu

Stojí Havlíčkův záměr rozjet dialog se zájemci o obří zakázku za okázalý konflikt? Těžko. Z vicepremiérovy strany nejde o nic jiného než o součást hry na pokračující stavbu Dukovan.

Představa, že se členská země NATO ptá renomovaných firem ze svých spojeneckých zemí, tedy z Francie a USA, jak ošetří geopolitická rizika vlastní dodávky, je dokonale absurdní. Havlíčkovi ve skutečnosti nejde o nic jiného než o dojem, že se kolem zakázky něco děje.

Příprava projektu po rozprášení Mílova malého týmu přechází pod Havlíčkovo Ministerstvo průmyslu a obchodu. Tento rezort ovšem jenom právní poradce pro vyjednávání o jaderné zakázce vybíral skoro dva roky. Těžko se tu najde někdo schopný dukovanský záměr posunout a politickou hádku o něj tlumit lépe než neúspěšný Míl. Pod ministerstvem je jaderná zakázka dokonale u ledu.

Její harmonogram ostatně už dávno ujíždí. Podle původního plánu měl být dodavatelský tendr vypsán loni. Když ho vláda odložila na dobu po říjnových volbách, jde spíš o odklad na neurčito, případně navždy.

Příští vláda by na projektu musela začít pracovat znovu téměř od nuly. Ani po třech letech práce Mílova týmu není jasné, jak zakázku vypsat, ani jak ji financovat.

Politiky totiž nedělí jen otázka, zda je pro Česko přijatelný ruský dodavatel. Klíčový zákon, který má zajistit výkup elektřiny z budoucího zdroje za garantovanou cenu, leží už skoro rok ve sněmovně a nedaří se ho schválit. Model spolupráce státu s polosoukromou firmou ČEZ, která má být investorem projektu, se stále upřesňuje. Nedávno třeba přišla vláda s tím, že místo partnerství v projektu bude stát celou dukovanskou stavbu platit sám.

Politické spory komplikují originální český model výstavby a financování jaderky, s nímž přišel právě Jaroslav Míl. Což zase výrazně snižuje šance, že plán projde v Evropské komisi.

Česko může v Bruselu těžko obhajovat tendr, který využívá bezpečnostní výjimku ze zákona o veřejných zakázkách, když o něm zároveň výrazná část českých zákonodárců i bezpečnostních expertů tvrdí, že je z politických důvodů manipulován ve prospěch Ruska. A bez souhlasu Evropské komise je přitom projekt nemyslitelný.

Nová politická reprezentace by prostě musela znovu schvalovat investorský a finanční model a obhájit ho v Bruselu. To ovšem zvládne jen silný kabinet s jasnou strategií v oblasti energetiky. Na takové uspořádání po volbách to teď opravdu nevypadá.

Okno se zavírá

Zároveň se České republice na jaderný projekt rychle krátí čas.

Je stále pravděpodobnější, že země bude muset skončit s uhlím dřív než v roce 2038, který doporučila kabinetu uhelná komise. Emisní povolenky zdražují tak rychle, že se výroba z uhlí zřejmě přestane vyplácet už na konci této dekády. Fosilní elektrárny se pak budou zavírat i bez politického tlaku. Je třeba se na to začít připravovat.

Místo nové jaderky, která by stejně pokryla jen část uhelného výpadku, se u nás začnou během pár let stavět ve velkém nové plynové elektrárny, soláry a větrníky. Místo pro uplatnění jádra se bude postupně zužovat. Představa, že se k dukovanskému projektu vrátí příští politická garnitura a stavba nabere třeba jen dva tři roky zpoždění, je málo reálná. Proto také končící vládní zmocněnec Míl občas prohlašoval, že „okno pro stavbu české jaderky“ je otevřené jen dočasně a brzy se zavře.

Současná vláda ale nemůže krach projektu otevřeně přiznat. Babišovu hnutí ANO by to mohlo uškodit u voleb. Navíc je tu další divák, před kterým je nutné dukovanský tyjátr hrát. Prezident Miloš Zeman chce, aby jaderku stavěl ruský Rosatom. Pokud vláda jeho naděje utne tím, že hru na Dukovany zcela odpíská, bude mít premiér u Zemana další, tentokrát pořádný vroubek. A definitivní roztržku s prezidentem si Andrej Babiš nemůže dovolit. Proto jeho superministr Havlíček srdnatě udržuje dojem, že jaderný projekt stále žije.

Osudná politika

Sen o Dukovanech spuštěných do roku 2036 zahynul na politických rozepřích paradoxně i přesto, že výstavbu nové jaderky v Dukovanech podporují všechny politické proudy zastoupené v parlamentu, mnoho českých energetiků a naprostá většina laické veřejnosti.

Situaci přesně popsala v loňském rozhovoru pro Seznam Zprávy šéfka Státního úřadu pro jadernou bezpečnost Dana Drábová. „Víme CO chceme, ale na to JAK, jsou už náhledy různé. Při jakékoliv vládě bude převládající názor, že ten blok potřebujeme. Otázka je, jak se k němu dostat.“ Spory kolem jádra se s blížícími se volbami stále prohlubují.

Míl bezvýchodnost situace nejspíš pochopil už loni, když se přidal se k zastáncům vyloučení Rusů z projektu. Situaci neměl šanci dlouhodobě ustát a nepochybně si to uvědomoval. Když psal svůj kritický dopis bezpečnostní radě vlády, fakticky tím házel ručník do ringu.

S Mílovým odchodem padá alespoň trochu připravená jaderná cesta. Je třeba začít pracovat na alternativních variantách, na reálnější energetické strategii. Místo toho se díváme na pokračování neúnosně protahovaného dukovanského divadla.

Zdroj