4 měsíce starý
11
A přestože hnutí ANO všelijak mlžilo s tím, že bude vybírat svého kandidáta až z pěti různých lidí, případně ústy svých představitelů tvrdilo, že to musí být člověk s velkým Č, bylo nabíledni, že zaměstnanci hnutí ANO nemohou prostě najít nikoho lepšího, než svého dosavadního šéfa, vládce a majitele v jedné osobě, Andreje Babiše, i kdyby se rozkrájeli.
Je vlastně docela symptomatické, že kandidaturu Babiš vyklopil hned po nedělní schůzce s prezidentem Zemanem a ani nepředstíral, že hodlá hrát hru na potvrzení kandidáta předsednictvem hnutí, které mělo formálně rozhodnout až v pondělí.
Babišovo váhání nad vlastní kandidaturou se dá vysvětlit tak, že mu dlouhodobě průzkumy nedávají moc šancí obstát proti jakémukoli demokratickému kandidátovi – a Babiš, jak už víme, k smrti nerad prohrává. Zároveň jde o velkého pragmatika, který si podobný mediální cirkus prostě nemůže nechat ujít, už proto, že za dva roky po těch prezidentských, budou i volby sněmovní. A v nich nepochybně má Babiš násobně větší šance získat výhru, než ve dvoukolovém systému prezidentské volby – což nakonec ukázaly i nedávné doplňovací volby do senátu.
Jen si to představte – kampaň Andreje Babiše bude nepochybně postavena na antipatii k současné vládě, mohutné mobilizaci nespokojených lidí s cenami energií, vysokou inflací a říznutá národoveckými a rádoby-vlasteneckými narativy antisystémově zaměřených lidí. Dočkáme se nepochybně mocné dezinformační kampaně (stejně jako v posledních sněmovních volbách).
Můžeme se těšit na festival demagogie. Co festival, úplné orgie lhaní, špinění a házení čímkoli, co zrovna bude po ruce. Nezapomeňte na to, že demagog je člověk, který ví, že lže, a to lidem, o nichž ví, že jsou to hlupáci. Prostě proto, že onen člověk ví, že jen a pouze mezi těmito lidmi má šanci sebrat nějaké hlasy.
Jasně že s notnou dávkou štěstí může i vyhrát, i když je to dost nepravděpodobné. A to Babiš samozřejmě ví. Ale ve snaze o hrad Babišovi ani tak nepůjde o získání prezidentského postu, ten mu vlastně ani k ničemu není, kromě své vlastní beztrestnosti, jako spíš o udržení sebe sama v gravitačním centru mediální pozornosti, ve snaze na sebe navázat množství voličů ze segmentů, které jsou pro něj doposud odstředivé (SPD, Trikolóra, PRO atd..). Vlastně se nemohl rozhodnout jinak. Nikomu v hnutí ANO zjevně nevěří natolik, aby mu svěřil tři měsíce prezidentské kampaně. To za prvé. Za druhé defacto nemá co ztratit, když to nevyjde.
Pro jednou bych Andrejovi věřil, když se po léta opakovaně nechával slyšet, že fakt nechce být prezident. Ta funkce s sebou totiž nenese žádnou reálnou moc, alespoň ne v našich krajích. A jak si vyzkoušel Miloš Zeman, nebo třeba Klaus před ním, z pozice téhle funkce je fajn dostat se na společné fotky s jinými státníky, tu a tam někoho pustit z kriminálu, ale ovlivnit reálné dění v politice či směřování země je bez spřízněně naladěné vlády a Sněmovny zcela nereálné.
Babiš jako vždycky hraje jen a jen sám na sebe, na své zájmy, na zájmy Agrofertu. Pevně věřím tomu, že myslí v delších intervalech, než jsme mu ochotni přiznat (nakonec, bez toho by to nikdy nedotáhl takhle daleko). Je ale taky zcela jasné, že podobná příležitost se neopakuje. A Andrej by byl hloupý, kdyby jí nevyužil, přestože si musí být vědom nízké hodnoty karet, s nimiž hraje. Cesta k moci je dlážděna pokrytectvím, a ne každý může být na té správné straně historie. Andrej to ví. Ví to i jeho oponenti?
Chceme-li ho porazit, nezbude než následovat slova Franka Underwooda ze seriálu House of Cards: Politika už není divadlo, je to showbyznys. Tak pojďme předvést nejlepší show ve městě.
