Komentář: Vláda doufá v zázrak. Testovací šturm ale nemusí průmysl zachránit

2 měsíce starý 9

V Česku se narychlo rozjíždí plošné testování ve firmách. Šturmuje se tak, že velké podniky dostaly na zajištění testů a přípravu systému necelé dva dny, ty menší čtyři.

Legislativa k testování se měla narychlo připravit přes víkend, v úterý odpoledne ovšem nebyly ani její návrhy – nebo o nich alespoň ve firmách nevěděli. „Můžu nechat pracovat lidi, kteří testy odmítnou? Mám jim dát překážku v práci ze strany zaměstnance? Nebo překážku ze strany zaměstnavatele a platit plnou mzdu za to, že sedí doma?“ zoufal si jeden z manažerů, s nimiž jsem včera, tedy pouhý den před startem akce, mluvila. Ve firmě má několik „fakt dobrých fachmanů“, kteří prohlašují, že na test nepůjdou a nikdo s nimi prý nehne.

Kromě testů včera zaskočení šéfové narychlo vymýšleli, jak svým lidem zajistit během směny stravování, když vláda v pondělí v noci – s platností od rána! – zakázala závodní jídelny. Odpoledne byl zákaz kantýn pro změnu zrušen.

Manažeři se včera taky do pozdního večera děsili, že Parlament odkývá stoprocentní náhradu mzdy v karanténě. Tedy návrh, s nímž nečekaně o víkendu vyrukovala ministryně Maláčová a způsobila tím šok i v řadách vládních stran.

Náhrada by totiž byla vyšší než normální výdělek, protože nemocenská se vyplácí i za víkendy. Od finančně vražedné karantény, která je schopná nízkopříjmové rodiny uvrhnout do chudoby a kterou vláda půl roku obhajovala, bychom obratem zamířili do úplně opačného extrému.

Nakonec Sněmovna pozdě večer odhlasovala místo stoprocentní nemocenské karanténní bonus až 370 korun za den. Tedy řešení, na kterém se sice ještě minulý týden shodovala většina sněmovních zákonodárců, ale které přesto při pátečním hlasování neprošlo. Pochopitelné, že?

Jestli dosud politici řídili covidovou krizi chaoticky, v posledních dnech se k chaosu přidává nekontrolovaná hysterie.

Andrej Babiš a jeho lidé opakují stále stejnou chybu: reagují se zpožděním na zhoršující se vývoj nákazy. Zbrojí do dávno prohraných bitev a nepočítají s těmi nadcházejícími. Opatření vznikají pod časovým tlakem, bez dostatečné analýzy. Proto se zavádějí nesmysly, aby se vzápětí zase rušily.

Šturm, který pak plodí až neuvěřitelné chyby, je zcela zbytečný. I plošné testování v režii firem navrhovali zástupci Svazu průmyslu a dopravy na tripartitě už loni na podzim. Marně. Znovu návrh průmyslníci zvedli v lednu. Tlačili ho třeba v poradní skupině při ministerstvu zdravotnictví. Masivní testování a důsledné trasování jako hlavní zbraň proti šíření nákazy doporučovala už od října i řada vědců, kteří kabinetu v té době radili. Nebo lékařská komora.

Ministerstvo zdravotnictví ovšem až v půli února a po nátlaku zaměstnavatelských svazů zveřejnilo podmínky, za nichž je možné proplácet firemní testy z veřejného pojištění. A teprve minulý týden vláda schválila dotaci testů pro firmy, jež nedokážou zajistit testování certifikovanými zdravotníky.

Akce, která se teď spouští narychlo, bez přípravy a bez dostatečných zásob citlivých testovacích souprav na trhu, prostě ještě před měsícem nikoho na vládě nezajímala. Obrat přišel až koncem minulého týdne, když na sociálních sítích i mezi odbornou veřejností začal sílit požadavek na tvrdý lockdown s uzavřením celého domácího průmyslu.

Není divu, že se tohoto scénáře vláda děsí. Uzavření fabrik by znamenalo zatím nejvážnější ránu české ekonomice. Výrobní linky by se zastavily v úplně jiné situaci než loni na jaře, kdy se na několik týdnů vypnuly automobilky a s nimi většina českého autolandu.

Loni stál autoprůmysl v celé Evropě, takže výpadek ve výrobě šel čistě na účet domácích firem a daňových výnosů. Teď se ale na české dodávky ve světě čeká, protože globální výroba šlape. Odstávka exportujících fabrik by nabourala dodavatelské řetězce, Česko by se stalo brzdou pro navazující výrobu. Těžko by nám to prošlo bez následků.

Mimochodem, jen český autoprůmysl předloni, před nástupem pandemie, vyvezl zboží za 942 miliard korun. A zatímco obchod, doprava, ubytovací a stravovací služby činily před příchodem koronaviru necelých 19 procent hrubé přidané hodnoty státu, domácí průmysl měl na kontě skoro 30 procent.

Po uzavření gastroprovozů, cestovního ruchu a části služeb jsou fabriky jediným zbylým výkonným motorem české ekonomiky. Přestože jde často o montovny bez vlastního produktu. Odříznout je není jednoduché.

Tady lze hledat hlavní důvod, proč vláda nakonec narychlo vsadila na plošné testování. A proč pod hrozbou obrovského průšvihu sahá k nepromyšleným krokům, jako je zavírání kantýn nebo karanténa výnosnější než práce.

Zatím není jasné, jestli firemní testovací akce, která je spouštěna nikoliv pět minut před dvanáctou, ale dobrou hodinu po ní, zabere. Průmyslu totiž hrozí, že se nakonec zastaví sám. Při kombinaci masových testů se zvýšenou náhradou v karanténě a při rychle se šířící nákaze budou fabrikám nepochybně ubývat práceschopní zaměstnanci. Provozy mohou nakonec zamrznout kvůli nedostatku personálu. Škody na ekonomice i na lidských životech by byly nedozírné.

Obávám se, že s tímto rizikem politici v této chvíli vůbec nepočítají a jen doufají v zázrak. Jako obvykle.

Zdroj