Komunismus je lepší, vysmívali se Kanaďanům. Série, která změnila hokej, slaví 50 let

4 měsíce starý 54

 Dokument Cold War on Ice z roku 2012

"Nebylo to jen o dvou týmech, ale o dvou způsobech života. Bojovalo se o to, který z nich je lepší," vzpomínal ve svých memoárech z roku 2003 legendární Kanaďan Phil Esposito.

"Nesnášel jsem ruskou společnost se všemi těmi napíchnutými telefony, špiony a dlouhými frontami, hrozně moc jsem ji nesnášel. Když se nad tím zamyslím, tak kdybych musel zabít jejich hokejisty, abych tohle zřízení porazil, udělal bych to," přidal.

Série století, v originále Summit Series, probíhala zhruba uprostřed studené války, takže chtě nechtě nabrala politický rozměr. Kapitalistický a demokratický Západ reprezentovaný Kanadou stál proti socialistickému a totalitnímu Sovětskému svazu.

Jak je známo, vyhrála Kanada, která v osmi zápasech, čtyřech domácích a čtyřech venkovních, čtyřikrát zvítězila, jednou remizovala a třikrát prohrála.

Rozhodnutí nicméně přišlo až 34 vteřin před koncem osmého klání v Moskvě, kdy Paul Henderson vstřelil gól na konečných 6:5 a dokonal obrat z 3:5. Mnozí právě jeho trefu považují za nejzářnější moment v kanadské sportovní historii.

Střet mocností dodnes obklopují mnohá "kdyby". Kanaďané, ponížení nečekanou těsností série, často tvrdí, že by vyhráli s naprostým přehledem, kdyby měli k dispozici geniálního obránce Bobbyho Orra, jehož vyřadilo zhoršující se zdraví, či superstřelce Bobbyho Hulla, který nehrál kvůli přechodu z NHL do konkurenční WHA.

Rusové zase poukazují na to, že v šestém utkání v podstatě přišli o hvězdného Valerije Charlamova, kterému zlý muž Kanady Bobby Clarke brutálním úderem hokejkou zlomil kotník. Sověti od této chvíle už jen prohrávali.

Pro méně zaujaté fanoušky a samotný hokej však nebyl stěžejní ani Charlamovův probíraný kotník, ani Hendersonův slavný gól, ale fakt, že Kanada ovládla Sérii století jen o fous.

Mýtus o neporazitelnosti kanadských profesionálů, kteří tehdy nemohli jezdit na mistrovství světa ani olympiádu a v hokejových kruzích se tyčili jako bohové, padl hned v úvodním klání v Montrealu.

Sovětský svaz vyhrál vysoko 7:3, čímž způsobil poprask, protože ještě pár dní předtím se zámořská média předháněla v předpovědích kanadské dominance.

"Pokud Rusové vyhrají alespoň jeden zápas, roztrhám svůj sloupek a v pravé poledne ho v misce s borščem sním před schody ruské ambasády," napsal kanadský novinář Dick Beddoes. Svůj slib se pak skutečně snažil splnit.

Sověty nebrala příliš vážně ani kanadská reprezentace. Dva skauti, kteří východního protivníka sledovali, přišli podle Esposita zhruba s následujícím zjištěním: "Tým ujde, brankář stojí za prd."

Tím brankářem byl tehdy 20letý Vladislav Treťjak, který v zápase pod kanadským dohledem inkasoval osmkrát. Očividně neměl svůj den. Možná proto, že den nato ho čekala svatba. To ovšem skauti, kteří jinak pracovali pro torontské Maple Leafs, netušili.

Mnozí tak Treťjaka předem litovali. Legendární kanadský gólman Jacques Plante, který při Sérii století pracoval jako televizní expert, za mladým Sovětem krátce před úvodním zápasem dokonce přišel do kabiny a pomocí tlumočníka mu radil, jak na kanadské střelce. Rozhodl se tak "při pomyšlení na ponížení, které Treťjaka téměř jistě čeká".

Jelikož Kanaďané očekávali snadné sousto, přípravě, která trvala necelé tři týdny, moc nedali. "Co přesně jsme dělali? Pár týdnů jsme popíjeli," popisoval tréninkový kemp Esposito a v nadsázce doplnil: "Nejblíž ledu jsme byli ve chvíli, kdy jsme si do skleničky s pitím házeli ledové kostky."

K tomu je třeba dodat, že tehdejší hvězdy NHL běžně jezdily na přípravný kemp s kily navíc a teprve tam se dostávaly do formy. Měly sice profesionální status, ale nedostávaly ani zdaleka tolik peněz jako tváře současného hokeje, dokonce si přes léto musely přivydělávat. Životosprávu tedy nebraly až tak vážně.

Proti vycepovaným Sovětům se jim to však vymstilo. Po úvodním debaklu sice Kanaďané vyhráli v Torontu, ale pak ve Winnipegu remizovali a ve Vancouveru znovu prohráli, za což je nespokojené publikum odměnilo bučením.

A to nebylo vše. "Po čtvrtém zápase někdo hodil mému otci kámen do okna. Na mě a na bráchu Tonyho (jako brankář odchytal polovinu zápasů Série století, pozn. red.) zase lidé křičeli, že jsme zrádci," stěžoval si Phil Esposito.

Politický rozměr série mu někteří připomněli hned při odjezdu z ledu po porážce ve Vancouveru. "Asi čtyři mladí chlápci, kteří stáli vedle rolby, na mě začali ječet, že komunismus je lepší a podobné věci. Málem jsem po nich hodil hokejku, jako by to byl oštěp. Komunismus není lepší. Tečka," ohradil se Kanaďan.

Přestože studená válka po Sérii století ještě dlouho pokračovala, dva odlišné a do té doby oddělené hokejové světy se začaly sbližovat. Za dva roky následovala další Summit Series, za čtyři se zrodil Kanadský pohár, předchůdce Světového poháru, a k tomu skončil zákaz startu profesionálů na mistrovství světa. 

Kanaďané, kteří při Sérii století až pár výjimek hráli bez helem a někdy působili jako divoši, začali více dbát na techniku a tréninkové metody. Strojové Sověty zase inspirovala kanadská houževnatost. 

"Byla to série, která navždycky změnila tvář hokeje. Dokonce i Rusové to přiznávají, protože více hrají tak, jak jsme hrávali my. My zase více hrajeme hokej, který hrávali oni," shrnul zlomovou akci momentálně 80letý Esposito.

Zdroj