Království slivovice. Tady vzniká pověstná pálenka Rudolf Jelínek

„Z ovoce tady vzniká něco, co vydrží věčně,“ vysvětluje trefně hned na úvod obchodně marketingový ředitel společnosti Miroslav Motyčka. Slivovici, například tu, kterou lidé znají díky typické láhvi ve tvaru budíku, tady vyrábí už od 19. století. Výrobní postupy si zdejší palírníci předávají z generace na generaci.

Jak tedy Jelínkova slivovice vzniká? Přivezené ovoce, nejen z vizovických sadů, se nejprve mírně naruší, aby se usnadnilo kvašení, současně se ale nesmí narušit pecky. Následně ovoce kvasí ve fermentačních tancích. Poté přichází na řadu destilace. „Naši slivovici vyrábíme trojstupňovou destilací vyzrálého švestkového kvasu,“ přibližuje ředitel.

V rámci seriálu Legendární české značky Deník nahlédl i do výrobny tuzemáku v Jindřichově Hradci:

Tuzemák s plachetnicí má dlouhou tradici. Firma ho čepuje i na benzince

Tento destilát následně putuje do nerezových nebo smaltovaných tanků, kde zraje minimálně rok. Například zlatá slivovice putuje do dřevěných sudů nebo kádí, kde získá při kontaktu se dřevem svoji zlatavou barvu a charakteristickou chuť. Posledním krokem výroby je stáčení hotového destilátu – záměrně nezmiňujme pouze slivovici, neboť ve Vizovicích vyrábí také celou řadu dalších ovocných destilátů - do lahví. Ještě před tím se však pomocí filtru odstraní případné nečistoty.

Vlastní sady i výroba v Jižní Americe

Podle Miroslava Motyčky se ve vizovické palírně Rudolf Jelínek ročně vyrobí a dodá na trh kolem 700 až 750 tisíc lahví slivovice. „Nosným produktem a pomyslnou vlajkovou lodí je pro nás stále slivovice. Na paty ji šlape hruškovice, kterou však nedestilujeme tady ve Vizovicích,“ říká Miroslav Motyčka. „V roce 2007 jsme koupili pálenici v Chile, kde destilujeme naši hruškovici. Ve zdejších podmínkách totiž nevypěstujete hrušky v požadovaném množství a jakosti,“ dodává Motyčka.

V Chile má Rudolf Jelínek také vlastní sady. „Máme tam 37 hektarů vlastních hruškových sadů a vedle toho také vykupujeme hrušky od tamních pěstitelů. Chile je jedním z pěti největších producentů hrušek odrůdy Williams na světě. Proto jsme investovali do pálenice právě zde. Z hektaru tam totiž sklidíte pět až šestkrát tolik hrušek, co tady ve střední Evropě,“ vysvětluje ředitel.

OBRAZEM: Sady a výrobní závod likérky Rudolf Jelínek v Chile

Ale zpátky k pověstné Jelínkově slivovici. Ačkoli si švestky na její výrobu snaží vypěstovat sami, v době, kdy jejich sady mají nejlepší sklizeň, se jim to daří jen z 15 procent. A to je třeba říci, že jsou díky výsadbě aktuálně největším pěstitelem švestek v Česku. „Náš dlouhodobý cíl je, abychom byli samostatní ze 30 procent. Je to ale ještě vzdálené. V roce 2023 jsme například ze sadu tady ve Vizovicích sklidili asi 100 tun švestek, rok předtím to bylo 650 tun a třeba v roce 2018 840 tun. Není to tak, že to má klesající tendenci, ale celé je to spojené s vrtochy počasí. A v situaci, kdy potřebujme zpracovat 4000 tun ovoce, nám nezbývá než zbylé ovoce nakoupit,“ popisuje Motyčka.

Ovoce nakupují nejprve v tom nejbližším okolí – v Česku a na Slovensku. „Až poté se díváme do Rakouska, Polska, Německa, Maďarska, Rumunska. Následně „ve třetím kole“ jdeme na Balkán nebo Ukrajinu. Podle toho, jestli ještě potřebujeme další ovoce,“ vysvětluje ředitel.

Slivovice putuje do celého světa

Neznamená to však, že by v láhvích byla jednou slivovice z českých a podruhé z například polských švestek. „Jestliže si koupíte slivovici v kulaté láhvi, budete pít destilát, který je z drtivé většiny, a tím myslím z 80 a více procent, z československých švestek. Záměrně však říkám „československých“, protože jsme ve Vizovicích. Pro nás jsou švestky z Myjavy daleko lokálnější, než například švestky z Pardubic,“ připomíná Motyčka.

Mezi legendární tuzemské produkty patří nepochybně i tvarůžky. Nahlédněte do útrob loštické výrobny: 

Zrání, sušení, koupání. Výroba Olomouckých tvarůžků je alchymie

Jakmile je slivovice v lahvích, putuje do celého světa. A to téměř doslova. S výjimkou Antarktidy totiž míří na všechny světové kontinenty. „Naším klíčovým trhem je Evropa, především bývalé Rakousko-Uhersko, kde pro ovocné pálenky existuje hlavní cílová skupina. Vedle toho vyvážíme do severní Ameriky, tím navazujeme na tradici kosher výroby a vývozu, kterou založil Rudolf Jelínek ve třicátých letech. Naše výrobky putují i do jižní Ameriky, Asie či Austrálie,“ vyjmenovává ředitel.

Řeč přišla také na cenu slivovice. Podle Miroslava Motyčky ji určují dva vlivy. „Jedním je inflace a druhým je spotřební daň a její zvyšování,“ říká. Zastavíme-li se u inflace, jen pro představu - láhve, které před pěti lety stály podle Miroslava Motyčky sedm korun, dnes stojí 30 korun. Etikety, které se prodávaly za dvě koruny, stojí nyní 10 korun a tak dále. „Vedle toho se přidává spotřební daň, která na sedmičkové láhvi vychází na přibližně 100 korun bez daně. Pro představu, před třiceti lety to byla řádově polovina,“ vzpomíná Motyčka.

Vizovice - to není jen slivovice

Je třeba připomenout, že palírna ve Vizovicích není jen o slivovici. „Obecně lze říci, že vyrábíme ovocné pálenky a ovocné likéry. Dokonce tady ovoce i sušíme, nebo vyrábíme vlastní povidla,“ prozrazuje ředitel. „Zaměřím-li se na alkohol, vyrábíme tady ovocné destiláty nejen ze všech základních druhů ovoce, ale i z těch méně tradičních - destilujeme tady i jeřáb, oskeruše, maliny, jahody a další,“ vyjmenovává.

Mezi stálice výroby patří už od založení závodu také třeba borovička. „Destilujeme vysušené plody černého jalovce, děláme i likéry. V posledních letech se nám hodně daří i s nízkoalkoholickými drinky, což odpovídá vývoji spotřebitelské nálady - lidé chtějí pít spíše lehčí pití, děláme tady třeba Elixír z květu bezu, což je s trochou nadsázky takový alkoholický bezový sirup,“ vysvětluje.

Trnkobraní je festival, který kombinuje gastro s dobrou hudbou a samozřejmě pitím:

Švestky ve všech formách a k tomu skvělá hudba. To je Vizovické Trnkobraní

Kromě výroby ve velkém, umí ve Vizovicích vyrábět také v malém množství. „Hýčkáme si schopnost dělat něco ve velkém, ale zároveň i třeba jít do jednoho sudu. Máme tady třeba i desetilitrové sudy po rumu, ve kterých zraje třešňovice z našeho sadu z Kostelan, nebo slivovici v sudu po české whisky a mnoho dalších. Věřím, že je to taky část budoucnosti našeho byznysu,“ dodává Motyčka s tím, že v příštích letech by se také chtěli zaměřit na další rozvoj jejich prémiových či superprémiových značek. „Čemu opravdu věříme, je rozvoj míchaných či nízkoalkoholických produktů. Takže vedle Elixíru z bezu nám přibyl například Elixír ze zázvoru, který po smíchání s čajem funguje výborně jako teplý drink na zimu,“ popisuje ředitel.

„Navyšovali jsme v poslední době naši výrobní kapacitu. Nyní jsme ve stavu stabilizace. Obecně lze říci, že bychom se v příštích třech až pěti letech chtěli soustředit na to, abychom výrazněji rostli v prodeji ovocných pálenek,“ prozrazuje Miroslav Motyčka.

Roman Gallo

Šéfredaktor Deníku

Zprávy z Česka
do e‑mailu