Květná neděle: Bůh, který uzdravuje

3 měsíce starý 10

Nebylo by z hlediska věčnosti lepší nechat lidi ochrnuté, zmrzačené, mrtvé, aby nebyli zbytečně vystaveni smyslným pokušením a obecně hříchu? Vždyť sebevětší i sebedelší utrpení je nic proti věčné spáse. To je ovšem taková kupecká perspektiva. A možná kdyby byla „pravidla hry“ daná takto, řekla by si i láska, že lépe je nechat lidi trpět. Jenže Kristus není láska podřízená kupeckým počtům. Uzdravení dá zdarma a bez podmínek. Dá ho z lásky. A nebude pak uzdraveného sledovat jako potkana v bludišti světa, kterému spočítá každý pád a chybu.

Místo takového počítání vstupuje dnes do Jeruzaléma. Aby ukázal větší moc, než je moc vzkřísit mrtvé. Jaká moc může být větší? Moc porazit smrt a hřích vůbec. Tak jako dával fyzické zdraví a fyzický život, tak dává nyní život věčný. Z lásky, bez podmínek. Kdo by ho chtěl získat vlastní zásluhou, nedosáhne na něj – sahá totiž úplně mimo, nic nepochopil. Je tu však obrovský rozdíl: Kristus jako ten, kdo uzdravuje fyzický život, jednal v souladu s představami, které máme o moci. Nyní však vjíždí do Jeruzaléma, aby všechny tyto představy popřel.

Triumf lásky nad hříchem a smrtí se má stát děsivým paradoxem: ten, který dokázal jiné zbavit fyzické bolesti, ba vzkřísit je, je nyní sám umučen. Naprosto bezbranný. Je vydán, sám jsa Bůh, nenávisti kněží, kteří promění původní obdiv davu k moci v nenávist k bezmoci. Dokonce život vraha má pro ně větší cenu než život Boha. Ne proto, že byli židé, ale proto, že nepochopili. To se může stát i jiným, kteří se mají za ty správné následovníky Boha. A možná právě jim.

Místo uzdravení bez podmínek oheň a meč. Místo péče o fyzické tělo nenávist k tělu. Místo úcty a soucitu s nevinným, který porušuje vnější tradice, aby naplnil lásku, trest umučení. Jenže Bůh není ten, kdo řve „ukřižuj“, ale ten, kdo visí na kříži. Nese všechnu hrůzu a nespravedlnost, vystavuje na Golgotě všechno utrpení lidstva: přišel až do hlubin hrůzy, aby byl na této straně – a nic mu v tom nemůže zabránit. Kdo vidí Golgotu, vidí všechny mučírny světa (včetně těch, kde člověka mučí bakterie, viry apod.). Mohl změnit svět a udělat z nás loutky, aby všechno bylo hezké. Ale tím by učinil nemožnou lásku. Místo toho, protože sám je láska, se nechal umučit těmi, kdo si mysleli, že jsou jeho služebníci a mají zásluhy, jimiž si zajistí svou spásu. Nechal se jimi umučit, aby i jim umožnil dosáhnout spásy – jako dar podaný z kříže.

Bůh není ten, kdo garantuje mučírny – Bůh je ten, kdo je mučen, dokonce mučen ve jménu Boha. Bůh je ten, kdo poráží smrt a hřích svou obětí na Golgotě.

Zdroj