Legenda Bohemians. Děsivé dávky věhlasného trenéra mu zdevastovaly tělo

4 měsíce starý 67

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Závora u průmyslového areálu v Chomutově, kde sídlí více firem a podniků, se zvedá, z vrátnice se na řidiče usmívá sympatická tvář zrajícího šedesátníka. Zapíše si potřebné údaje, zamává na pozdrav a dál se věnuje své práci. Pohlédne na kalendář stojící na stole a povzdechne: „Ještě rok!“

Necelých dvanáct měsíců chybí, aby Pavel Chaloupka odešel do zaslouženého starobního důchodu. Zatím se nadále pohybuje na trhu práce. Ve vrátnici průmyslového areálu v Chomutově.

Invalidní důchod odmítl

Příští rok to bude čtyřicet let, kdy Bohemians Praha dosáhli největších úspěchů v historii – mistrovského titulu z československé ligy a semifinále Poháru UEFA. Jejich největší hvězdou byl Pavel Chaloupka, nejlepší střelec ligového ročníku se 17 zásahy, z toho jedenácti hlavou.

To je ale minulost. Na sklonku předloňského roku vše nasvědčovalo tomu, že se Pavel Chaloupka předčasně přesune mezi důchodce. „Mám zažádáno o invalidní důchod, proces probíhá,“ hlásil tehdy. „Když jsem v dubnu 2020 přišel o práci, pět let jsem dělal v chomutovské firmě zaměřené na výškové práce, začal jsem se o to zajímat,“ vysvětloval, co ho k tomuto odhodlání vedlo. „Moje tělo je vrcholovým fotbalem zdevastované,“ posteskl si.

A jal se vypočítávat nastřádané neduhy. „Prodělal jsem operaci obou kyčlí, totální endoprotézy, nyní je mám umělé, kolena mi řezali ještě za dobu mé kariéry v Bohemce. Měl jsem i příhodu se srdcem. Je toho dost,“ upozorňoval.

K tomu půl roku stará srdeční příhoda. „Stalo se mi to, jak jinak, na hřišti,“ líčí Chaloupka. „Šel jsem si zakopat s bývalými spoluhráči jako obvykle. Bylo neskutečné vedro, já měl v práci dost napilno, moc jsem nepil,“ doznává neodpovědnost vůči tělu i věku. „Najednou mě začalo tlačit na prsou. Zavolali mi rychlou a odvezli do chomutovské nemocnice na EKG. Diagnóza – ucpaná céva,“ prozrazuje. „Zhuntované tělo je následek děsivých dávek trenéra Tomáše Pospíchala,“ praví přesvědčivě při vzpomínce, jakými zátěžemi Klokani za nejúspěšnější éry procházeli. „To nešlo vydržet ani zamlada. Nastřádalo se to,“ doznává.

Foto: Zdeněk Havelka, ČTK

Přemysl Bičovský, Stanislav Levý, Jiří Sloup, Zdeněk Hruška a další. Bohemians ČKD Praha v roce 1983. Poznáte všechny členy slavného týmu? Pavel Chaloupka stojí uprostřed prostřední řady.

Ekonomickou stabilitu by mu pomohl udržet i důchod z německého angažmá. „Mám podle výpočtu nárok asi na 350 eur měsíčně,“ říká Chaloupka. „Když jsem si ho chtěl jako jiní nechat vyplatit hned po skončení aktivní kariéry, nešlo to, protože se v mé době Německo sjednotilo a bývalí dederóni (občané NDR, poz. red.) vybrakovali celé konto,“ upozorňuje na politickou situaci na začátku 90. let minulého století.

Státním invalidou se nakonec nestal. „Cítím se dobře, pracovat mohu, tak jsem žádost nepodal,“ nepídil se dál po doživotní zdravotní rentě.

A chodí si zakopat za staré gardy, lokální i celostátní výběr veteránů, který jako trenér vede bývalý spoluhráč z československé reprezentace Jan Berger. „Jak zavolá, jedu, zvláště v Ústeckém kraji,“ nenechá kamaráda ve štychu. Smrtící náběhy zakončené údery hlavou však od něj už nečekejte. „Nastupuju na pravém beku, to zvládne každý,“ přiznává někdejší obávaný bořič obran. „Šest metrů od půle dopředu, šest dozadu,“ odkrývá svůj perimetr.

Devatero řemesel

Práce mu nevadila, nikdy se za ni nestyděl. „Otec mi vždycky říkal, že fotbalová kariéra je krátká, brzy skončí. Musíš se pak postarat sám o sebe, živit tě budou ruce,“ má otcovská slova stále před sebou.

Netušil, že uzavře profesionální smlouvu už v šestnácti, ale v socialistickém Československu si ani nejlepší kus klokaní party na doživotní pohodu nevydělal, otevřené hranice a angažmá v Německu zachytil až na poslední chvíli.

V Chemických závodech Litvínov se vyučil strojním zámečníkem, je šikovný, doma opraví všechno, co je zapotřebí, znalosti a praxe se hodily, když budoval rodinná sídla. Bylo jich více, je dvakrát rozvedený. V nynější chaloupce se zahrádkou a pergolou v Jirkově u Chomutova má i síň slávy, kde často hledí na vystavené exponáty a připomíná si slavné časy.

Když kopal za Bohemians, přihlásil se na hotelovou školu v Poděbradech a certifikát se mu náramně hodil. Ale neodmítal žádnou práci. Doma ani v Německu, kde si často přivydělával k funkci hrajícího trenéra klubů v nižších soutěžích.

Velkou trenérskou kariéru nezaznamenal, na nejlepších štacích doprovázel bývalého spoluhráče a přítele Přemysla Bičovského v roli asistenta.

Dva osudové zářezy

Jeho fotbalový osud mohl být docela jiný, kdyby do něj nevstoupili falešnými zásahy rozhodčí. V kvalifikaci o postup na mistrovství Evropy 1984 ve Francii si výběr trenéra Františka Havránka poradil s čerstvými mistry světa – 2:2 na San Siru (Chaloupka vstřelil gól), doma 2:0. Stačilo porazit v Bratislavě Rumunsko a postupovalo se.

Jako tradičně naběhl z druhé vlny na centr a v pádu hlavou skóroval. Maďarská trojice však postupový gól odmítla, postranní chybně odmával ofsajd. „Vybíhal jsem dva metry za obráncem,“ zdůrazňuje při zkoumání gólu na YouTube. Je přesvědčen, že šlo o úmysl. Velké Uhry kdysi zabíraly i velkou část Rumunska… „Proslýchalo se, že si pak maďarští rozhodčí užívali přepychovou dovolenou na Mamaii,“ odhaluje spekulace.

Vrcholný fotbalový turnaj zažil pouze jednou, nevydařené mistrovství světa 1982 ve Španělsku. Zahrál si proti Anglii (0:2). „Když anglické noviny hodnotily výkony, dostal jsem z československého týmu nejlepší známku,“ upozorňuje.

Trenér Jozef Vengloš ho však do rozhodujícího střetnutí s Francií (1:1) nepostavil. „Tvrdil, že jsem porušil životosprávu, že jsem se přejedl zmrzliny,“ odhaluje pozadí, proč se nevešel ani mezi náhradníky a usedl dokonce až na tribunu. „Ale já zmrzlinu vůbec nejím, byl to výmysl,“ dušuje se Chaloupka. „Vengloš mě neměl rád,“ nachází vysvětlení.

Nevzal ho ani do kádru na mistrovství světa 1990 v Itálii, kdy měl opět obdivuhodnou formu a pomohl Fortuně Düsseldorf k postupu do Bundesligy.

Druhý zářez přišel v posledním kole ligového ročníku 1984/1985. Bohemians sahali po druhém mistrovském titulu, doma hostili Spartak Trnavu. Stačila jim remíza, kterou by zajistil Chaloupka gólem rybičkou po rohovém kopu Stanislava Levého. Gól ovšem neplatil. „Rozhodčí Krchňák nám nevysvětlil, co pískal, a nikdy jsem se to nedozvěděl,“ vzpomíná na tento okamžik, jenž znamená, že pražský klub se chlubí jediným primátem v historii.

Zažil, vlastně tvořil, nejslavnější éru pražských Bohemians, kterou ukončilo odhalení černých fondů – tajné peníze, z nichž se vyplácely nelegální odměny hráčům. V socialistickém zřízení je vytvářely všechny kluby, odhaleny byly a jejich tvůrci potrestáni ovšem pouze ve vršovickém.

Nejlepší litvínovský rodák

Vždy o sobě s hrdostí prohlašuje, že nejlepším fotbalistou narozeným v Litvínově. „Odmalička byli okolo mě samí hokejisti, také jsem vyjížděl na led, ale trávník mi byl nakonec bližší,“ vzpomíná na dobu, kdy se musel mezi oběma sporty rozhodnout.

Vybral si dobře, zejména fanoušci pražských Bohemians si musejí toto rozhodnutí pochvalovat, byl nejvýraznější osobou nejlepších let vršovického klubu v historii, kdy se pravidelně v Ďolíčku hrály evropské poháry a představily se v něm slavné evropské týmy – Anderlecht Brusel, Valencia CF, Ipswich Town, Rapid Vídeň, 1. FC Köln, AS Saint- Étienne. Zážitek nastoupit proti Ajaxu Amsterdam či Tottenhamu Hotspur mu sebralo zranění.

Je i poslední hráčem Bohemians, jenž se zapsal na střeleckou listinu v evropských pohárech – v říjnu 1987 skóroval v Poháru UEFA proti belgickému KSK Beveren. Následovníka vyhlíží zatím marně.

Zdroj