Lidé na náplavce opatření nedodržují. Jenže co s tím udělá vláda, které nikdo nevěří?

3 měsíce starý 17

Ministr zdravotnictví Jan Blatný (za ANO) v nedělních Otázkách Václava Moravce popsal divákům svou procházku po Praze. „Já jsem se byl včera projít po Praze, ušel jsem 16 kilometrů a zajímavé byly dvě věci: jednak část lidí opravdu ta opatření nedodržuje a část je dodržuje,“ popisoval ministr.

Podobně si v těchto dnech může v hlavním městě připadat kdokoliv. Středeční odpoledne bylo krásně. Letní počasí, slunce po změně času svítí až do půl osmé, venku je možné být mnohem déle. Na posezení třeba u piva jako dělané. A mnoho Pražanů se nechalo zlákat.

Po návštěvě pražské náplavky a Riegrových sadů můžeme společně s ministrem Blatným konstatovat, že část lidí opatření nedodržovala a část je dodržovala.

Nijak zajímavé nebo překvapivé to vlastně není, odpovídá to sociologickým trendům a výzkumům. A tato vyhledávaná místa uprostřed hlavního města vládě umožňují jakýsi střet s celočeskou realitou – řada lidí opatření prostě dodržovat odmítá, nebo je považuje za příliš přísná.

Náplavka je plná jako za běžného jarního dne. Foto: Gabriel Kuchta, Deník N

Na břehu Vltavy odpoledne posedávají stovky lidí. Roušku či respirátor má při zběžném pohledu jen pár z nich. Velká část něco konzumuje, což s ochranou úst moc nejde dohromady. Opatření se tu nedodržují.

Jedno z mála volných míst na náplavce je paradoxně pod obrovskou plachtou, která upozorňuje občany, aby dodržovali tři R – respirátory, rozestupy a myli si ruce. Jinak se vše podobá běžnému předcovidovému jarnímu dni, kdy se dodržují spíše tři P – pivo, posezení, pohoda.

Carsten, Němec pracující v Česku, postává s cigaretou a pivem vedle jednoho z barů. Poukazuje na to, že lidé jsou unavení. „Lidi už to nezajímá. Mám pocit, že jsou naštvaní a vlastně už nic moc neřeší. Myslím si, že většina z nich ani neví, jaká jsou pravidla,“ popisuje.

Zdá se, že většinou jsou na náplavce spíše mladší lidé – často studenti. Lidé, kteří jsou covidem-19 nejméně ohroženi a kteří už téměř celý rok nemají kde vídat své spolužáky či kamarády.

Jeden z nich se pouští do sporu s policisty. Když ho upozorní, že nemá roušku, nandá si ji, ale jakmile je mine, zase ji sundá, což se samozřejmě hlídce nelíbí.

covid-19 připomíná velká plachta: ruce – roušky – rozestupy. Foto: Gabriel Kuchta, Deník N

Policie je v těchto případech často bezmocná. Jak pro ČTK popsala mluvčí pražských strážníků, lidé jsou zjevně frustrovaní z dlouhotrvajících omezení. „S tím je spojena i nálada ve společnosti, která je rozdělena na ty, kteří jsou vystrašení a bojí se, a ty, kteří s opatřeními nesouhlasí, bojkotují je či jsou vůči nim již apatičtí. Strážníci v ulicích se nyní stávají jakýmisi hromosvody,“ řekla.

Policie je opravdu ve zvláštní situaci. Když na náplavce není, lidé roušky nemají. Když jde hlídka kolem, lidé si ochranu nosu a úst rychle nasadí, tedy až na jedince, kteří chtějí ukázat svůj protisystémový postoj. Možná i kvůli tomu, že policie projíždí po náplavce dodávkou hlásající z amplionu, že se lidé vystavují riziku a mohou za to být potrestáni.

Potvrzují to dva pochůzkáři, kteří stojí uprostřed přeplněné náplavky. „Já se snažím být k těm lidem prostě lidský. Upozornit je, že respirátor musí nosit, co víc s tím můžeme dělat,“ krčí rameny. Upozorňuje prý hlavně na to, že pít venku se nesmí a je nařízené nosit roušku.

Jenže lidé nic nedodržují. Alespoň při hezkém počasí. Jak ukazuje například nedávný výzkum STEM, oproti listopadu loňského roku roste počet lidí, kteří mají na opatření odlišný názor. Čím dál více lidí si myslí, že jsou buďto moc přísná, nebo naopak málo přísná. V únoru je sice stále ještě dodržovali, nálada mezi lidmi se ale zřejmě mění i s ohledem na trvání restrikcí, hezké počasí i zdánlivě zlepšující se epidemickou situaci.

Pohled z dálky vždy zkresluje. Prázdná ale náplavka rozhodně není. Foto: Gabriel Kuchta, Deník N

A tak zatímco jedni se z domova obávají opětovného zhoršení epidemie, část lidí už prostě nevěří, že je šíření koronaviru při posezení venku problém, kterým by se měli trápit. Proto se jím netrápí. A koncentrují se v místech, která jsou nejlépe dostupná a mají je nejraději.

Popisuje to třeba skupinka zhruba deseti kamarádů v Riegrových sadech – dalším z vyhledávaných míst. „Já to chápu, že na tom nejsme dobře, ale nemůžete se lidem divit. Nic se nemění. Pořád: počkejte dva týdny, počkejte dva týdny. Mám doma dvě děti, které musím neustále učit, a pracuju v Praze v gastronomii. Tak si dokážete představit, jak asi věřím těm jejich slibům,“ říká číšnice Anna.

Její kamarádka dodává, že rozhodně nepatří mezi ty, kdo covid-19 popírají, na nákupech roušky nosí, v MHD také, mezi kamarády už jim to ale smysl nedává. „Prožívala jsem to dlouho, ale už to nejde,“ vysvětluje.

Proč nehledat nejhezčí výhled? Foto: Gabriel Kuchta, Deník N

Pomyslné nůžky mezi skutečností a pravidly se tak stále více rozevírají. Podle pravidel nikdo nesmí pít venku alkohol, ve skutečnosti na mnoha místech svým způsobem fungují zahrádky, jenom bez obsluhy.

Hospody vám sice mohou z okénka alkohol prodat, ale vy ho venku nesmíte vypít, takže točené pivo dostanete do velkého kelímku s víčkem, který pak vypadá jako půllitrové latté. Kolik lidí si takový nápoj odnese domů, je otázka. A vlastně nesmíte ani nikoho vídat, za což vám ale ve finále nic moc nehrozí.

Záběry z oblíbených pražských destinací se od situace ve zbytku republiky liší nejspíše jen tím, že to k nim mají velká média blízko. Vrcholní politici reagují různě. Ministr vnitra Jan Hamáček (ČSSD) v úterý mluvil o tom, že policie přijala taková opatření, aby se podobná situace už neopakovala.

Ministr zdravotnictví Jan Blatný (za ANO) zase ve středu senátorům vysvětloval, že není možné Pražanům otevřít Středočeský kraj, kde má mnoho z nich chaty. Znamenalo by to podle něj ohrožení pro okolí.

Když je policie v nedohlednu, roušky mají jednotky lidí, při jejích kontrolách téměř všichni. Foto: Gabriel Kuchta, Deník N

„Lidi chtějí pít a chtějí jít k řece a my jim v tom musíme zabránit, protože když to řeknu ošklivě, když to celé fungovalo čtyři týdny, proč by to nemělo fungovat na Velikonoce. Když to neuděláme, tak tihle lidi, kteří se neumějí chovat ani ve svém vlastním městě, pojedou do celé země,“ vysvětlil Blatný. A dodal, že když se lidé nyní „utrhnou ze řetězu“, školy se otevřou jen na týden.

Jenže teď co s tím? Policie lidi z parků za hezkého počasí nevyžene, maximálně jim dá pokutu, která skončí u správního řízení. Lidé zase nejspíše nezačnou důvěřovat současné vládě, když o nich bude mluvit jako o nevychované mase, kvůli níž nebudou moci děti do škol.

Zatím se zdá, že se prostě podstatná část lidí s příchodem jarního počasí rozhodla rozvolňovat – bez ohledu na opatření, nařízení vlády i epidemiologickou situaci. Jedno je jisté – vláda je už k respektování svých nařízení přiměje stěží, když jí věří jen každý čtvrtý občan.

Zdroj