Lobem šokoval svět, ale přes Beckhama se neprosadil. Poborský slaví padesátiny

4 měsíce starý 35

 ČTK

Fotbalově vyrůstal v Třeboni, ligové zkušenosti začal sbírat v Českých Budějovicích, potom rok oblékal dres Viktorie Žižkov a v sezoně 1995/1996 i pražské Slavie.

"Byl to pro mě vstup do velkého fotbalu. Navíc v této sezoně se v Edenu po 49 letech slavil zisk mistrovského titulu a v Poháru UEFA dokonce postup až do semifinále," vypočítává Poborský.

"Tehdy už mě dva roky těšily nominace k zápasům národního mužstva, a když o mě v roce 1996 na mistrovství Evropy v Anglii projevil zájem Manchester United, začala moje šestiletá pouť třemi zahraničními kluby," usmívá se bývalý vynikající fotbalista.

Z Anglie přes Portugalsko do Itálie

Na evropském šampionátu Poborský podával výborné výkony, brzy o něj projevilo zájem hned několik klubů, ale nabídka z Manchesteru se mu zdála nejzajímavější a zcela výjimečná.

"Někteří lidé mi sice říkali, abych za svým cílem šel postupně, ale já jsem byl toho názoru, že nabídka ze špičkového evropského klubu už se nemusí opakovat," vysvětluje Poborský.

Brzy se ukázalo, že angažmá na Old Trafford opravdu není z nejlehčích. "Problémů jsem tam měl skutečně dost," přikyvuje bývalý ofenzivní záložník. "Musel jsem zrychlit práci s míčem, pozměnit celý svůj fotbalový projev a neuměl jsem anglicky. Konkurence tam byla obrovská."

A na jeho postu obzvlášť. "Na mém místě hrál už tehdy hvězdný Beckham a dostat se přes něj do sestavy bylo více než složité. Přesto jsem si během jedné a půl sezony zahrál v 37 utkáních a vstřelil šest gólů," zmiňuje své statistiky.

Další jeho cesta vedla do Portugalska, do slavné Benfiky Lisabon. "Tam jsem i s rodinou strávil perfektní tři roky. Zatímco v Manchesteru skoro denně pršelo, tam jsme chodili na pláž pěšky. Dařilo se mi tam i fotbalově, byl jsem dokonce vyhlášen nejlepším cizincem," pochvaluje si léta na západě Pyrenejského poloostrova.

Tečku za pobytem v cizině udělal v Laziu Řím. "Moc jsem uvítal pomoc Pavla Nedvěda. Italská liga byla velice náročná, ale můžu říct, že fotbalově mi dala nejvíc," uzavírá své vzpomínky na svá zahraniční angažmá.

Tři evropské šampionáty a jeden světový

Jeho reprezentační premiérou bylo v roce 1994 přátelské utkání s Tureckem. O dva roky později už patřil do základní sestavy na mistrovství Evropy v Anglii. A nesmazatelně se na něm zapsal do fotbalové historie.

"Ve čtvrtfinále s Portugalskem se mi podařilo lobem poslat míč nad brankáře do sítě a jednogólový náskok jsme už udrželi," konstatuje skromně při vzpomínce na legendární gól, který obletěl svět a dodnes patří k nejkrásnějším fotbalovým kouskům.

"Po dalším vítězství nad Francií jsme postoupili do finále a jen jsme litovali, že Německu jsme podlehli 1:2 nešťastnou brankou až v prodloužení," rekapituluje své první Euro.

To druhé už tak úspěšné nebylo. "V roce 2000 nás o postup ze skupiny připravily těsné porážky 0:1 s domácím Nizozemskem, navíc gólem z hodně přísné penalty nařízené sudím Collinou v poslední minutě, a 1:2 s Francií. Můj gól z penalty nám k postupu nestačil," lituje i po letech.

O čtyři roky později v Portugalsku měl český tým pod taktovkou trenéra Karla Brücknera velké šance na špičkové umístění. "V semifinále se k nám však štěstí otočilo zády, porážkou 0:1 v prodloužení jsme podlehli Řecku," připomíná hořký konec parádního tažení.

"Dva roky nato jsem si ještě zahrál na mistrovství světa v Německu, na kterém nám však nečekaná porážka s Ghanou uzavřela cestu do vyřazovací fáze," vybaví si jedinou účast na světovém šampionátu.

Dva tituly za tři roky ve Spartě

Za působení v Laziu Řím se o jeho služby přetahovaly AC Milán, Juventus Turin, španělská Celta Vigo i turecký Besiktas Istanbul. Poborský však překvapil rozhodnutím, že se vrací do Česka, a brzy nato i podpisem smlouvy s pražskou Spartou.

"Byly to hezké tři sezony se dvěma tituly a jedním pohárovým prvenstvím. Navíc na Letnou tehdy k utkáním v Lize mistrů přijely například Manchester United, Chelsea či AC Milán," vrací se k létům v rudém dresu.

"Nezapomenutelné bylo především v roce 2003 utkání s Laziem Řím. Vyhráli jsme 1:0, gól vstřelil v nastavení po mé přihrávce Kincl a otevřely se nám dveře do vyřazovací fáze nejvyšší evropské soutěže," nezapomíná ani po téměř dvaceti letech..

Nechybí v Síni slávy

Hráčskou kariéru Poborský ukončil v roce 2007 tam, kde svoji profesionální dráhu začínal, tedy v Českých Budějovicích. Deset let byl potom spolumajitelem a také generálním ředitelem klubu, brzy se stal také členem Výkonného výboru Českomoravského fotbalového svazu.

V březnu roku 2019 byl oficiálně zařazen mezi uznávané osobnosti českého fotbalu a jako sedmnáctý odhalil svoji hvězdu v prostorách strahovské Síně slávy.

"Je pro mě obrovská čest být mezi takovými osobnostmi, jakými byli například Masopust, Kvašňák, Viktor, Nehoda, Panenka, Nedvěd a další," dodává legendární fotbalista, který se po vzniku systému fotbalových akademií stal patronem projektu a poté i jeho výkonným ředitelem.

V této funkci zůstal i po volbách nového vedení FAČR v roce 2021, kde kandidoval na předsedu asociace. "Už se nemůžu dívat, jak můj milovaný fotbal upadá. U mnoha lidí ztratil důvěru. Já jsem se mu plně věnoval na hřišti, ale teď mu chci pomoci v jiné roli a vrátit mu bez osobních zájmů důvěru," sliboval.

Ve volbách však souboj s Petrem Fouskem prohrál. "Nejsem samozřejmě v dobré náladě. Chtěl jsem vyhrát, ale konečný výsledek plně respektuji. V celé mé předvolební kampani jsem se v krajích a okresech setkal s mnoha lidmi, bavil se o jejich problémech a získal obrovské zkušenosti. Poslední měsíce byly pro mě velice náročné, ale svět se mi nezhroutil. Rád bych pokračoval v práci s mládeží," dodal tehdy.

Dnes tedy vstupuje mezi padesátníky, v řadách legend českého fotbalu však figuruje už dávno.

Zdroj