před 1 měsíc
65
Tisíce lidí se tísní před chrámem Ikony Matky Boží na jihovýchodě Moskvy. Někteří drží v rukou květiny. Rudé karafiáty, bílé růže, tulipány. Vlajky ani žádné plakáty nejsou vidět.
Aby se Rusové mohli rozloučit s Alexejem Navalným, který zemřel v trestanecké kolonii za polárním kruhem 16. února, kde měl strávit třicet let, musí se doslova procpat. Lidí je neuvěřitelně mnoho. Neuvěřitelně na atmosféru, která v současném Rusku panuje.
K TÉMATU: Pohřeb Navalného v Moskvě: S převozem těla byly problémy, na cestách k chrámu stojí zábrany
Hledím na pomalu postupující řadu lidí a vzpomenu si na pohřeb Michaila Gorbačova zkraje září 2022. Poslední vůdce Sovětského svazu byl pro Rusy hrobařem rudého impéria, jeho poslední rozloučení bylo důstojné. Lidé se s ním mohli rozloučit přímo v centru Moskvy.
Jeho památce se přišlo poklonit několik významných ruských představitelů a osobností ze světa kultury, s Gorbačovem se přiletěl rozloučit dokonce i maďarský premiér Viktor Orbán. Místo Putina přišel jeho dočasný nástupce Dmitrij Medveděv.
Tělo Alexeje Navalného leží bez čestné stráže. V obyčejném chrámu na okraji ruské metropole. A pohřben bude na neprestižním, obyčejném hřbitově. Poslední hold mu nepřijde vzdát žádný představitel kremelské věrchušky. Navalnyj se až příliš vrtal v jejich špinavostech. Jen hrstka opozičních politiků, kteří v Rusku navzdory atmosféře represí a temna zůstali.
Navalnyj bude Rusku chybět
Než jsem se vydal na poslední rozloučení s Navalným tak jsem si, tak trochu z nostalgie po lepších časech v Rusku, prohlížel fotky a videa z opozičních demonstrací. Prosinec 2011, starší pán drží portrét Václava Havla. Březen 2017, mladá dívka s gumovou kachničkou jako symbolem korupce. Leden 2021, tisíce Moskvanů protestují proti zatčení Alexeje Navalného po návratu z Německa po otravě novičokem.
Vzpomínal jsem na tváře lidí, kteří chodili na opoziční mítinky. Vždy z nich sálal jakýsi smutný optimismus. Nadšení, že když ne dnes, tak zítra bude v Rusku líp. Nyní zůstal jen smutek.
Navalnyj bude Rusku chybět. A to bez ohledu na to, jak se k němu samotní Rusové stavěli (dlužno říct, že spíše negativně a vězení mu přáli). S Navalného smrtí zmizela významná éra v dějinách země. To období, kdy se země Vladimira Putina tvářila jako kvazidemokracie na okraji Evropy. Teď není Navalnyj, zato je válka. A Rusko zůstalo na mapě Evropy pouze geograficky, svým režimem se posunulo daleko na Východ.
V Rusku bez Navalného nemá kdo motivovat zbytky opozičně naladěných lidí. Není tam nikdo, kdo by dokázal svolat mnohatisícový mítink v centru ruské metropole navzdory zákazu a ukázat Kremlu, že nemá totální moc.
Kritika za šovinismus
Navalnyj bude chybět i mně osobně. Nejen kvůli nostalgii po tom Rusku, které už dávno neexistuje.
Alexej Navalnyj mi nikdy nedal interview. Všechny mé žádosti odmítl. Třeba mu česká média nebyla dost dobrá – opozičník si velmi pečlivě vybíral, s jakými novináři chce hovořit. Anebo se dozvěděl, že jsem ho kdysi, už tomu je deset let zpátky, v jedněch ruských novinách zkritizoval za jeho šovinismus.
Navalného jsem tak spíše vídal na různých demonstracích. Ať už těch obřích, v roce 2012, které Kremlu opravdu naháněly strach, nebo menších, mnohotisícových, které neúnavně organizoval.
A co bych to skrýval, Navalnému vděčím za to, že jsem nepřímo dostal Oscara.
Mihl jsem se totiž v dokumentárním filmu Navalnyj, který loni obdržel prestižní filmovou cenu.
Poté, co se Navalnyj probudí po otravě nervovým jedem novičok v Německu, sleduje, co o něm říká ruská propaganda.
„No co to je za váguse,“ prohodí k postavě na obrazovce. Jsem to já. A zrovna jsem ho v politické show hájil před ruskými propagandisty.
Tak sbohem, pane Navalnyj.
MOHLO VÁM UNIKNOUT: Reportér CNN Matthew Chance přiblížil atmosféru přímo z místa pohřbu Navalného, podívejte se na jeho živý vstup
