před 1 měsíc
52
Běžel druhý poločas dramatické bitvy o finále, stav byl 1:1, když Michel Platini vyslal balón za německou obrannou linii pro Battistona. Ten měl k balónu daleko, ale přesto do něj stihl před vápnem píchnout špičkou kopačky.
Že těsně minul bránu už ale neviděl. Přišla obrovská rána, po které bezvládně spadl na trávník a ruka sevřená v pěst pomalu klesala vedle něho.
Vzduchem se totiž proletěl německých brankář Schumacher a trefil francouzského hráče bokem přímo do tváře.
"Myslel jsem si, že je mrtvý. Byl tak bledý a nemohli jsme mu nahmatat puls," vzpomínal později Platini, který byl u sestřeleného spoluhráče jako první.
Battiston přežil, ale odnesl to dvěma vyraženými zuby, třemi zlomenými žebry a pochroumaným krčním obratlem.
Francouzští fanoušci zuřili. Nejenže si sudí žádného přestupku nevšimli a nařídili jen odkop od brány, popudilo je i chování "Toniho" Schumachera, který na hřišti neprojevil žádnou účast. Po dobu ošetřování se rozcvičoval, kopal si balónem a postával s rukama v bok.
A nevylepšil to ani na pozápasové tiskové konferenci, když slavil postup po penaltovém rozstřelu.
"Nechtěl jsem ho zranit, ale udělal bych to znovu. Víte co, tak já mu zaplatím zubaře," utrousil podle francouzského deníku Le Figaro.
Úsměv na tváři mu zmizel až po finále, které tehdy Němci prohráli s Itálií a na krk si pověsili stříbrné medaile.
Ve Francii pak zesílila nenávist k Němcům. Obě země dokonce musely vydat společné prohlášení o dobrých vztazích. Ale bylo to málo platné.
Když francouzská média později dělala anketu, kdo je historicky největším nepřítelem Francouzů, umístil se Schumacher i před Adolfem Hitlerem na prvním místě.
S odstupem času se ale s Battistonem potkal a osobně se mu omluvil. "Můj soucit nemá, ale odpustil jsem mu," okomentoval vzájemný vztah Francouz, který prý dodnes trpí bolestmi zad.
Jinak má ale za sebou německý brankář úžasnou kariéru. Mistr Evropy z roku 1980, vicemistr světa z let 1982 a 1986. K tomu úctyhodná statistika v dresu Kolína nad Rýnem, za který odchytal 422 zápasů.
Po roce 1987 se stal ovšem vyvrhelem i v německém fotbale. Toho roku totiž vyšla jeho kontroverzní biografie s názvem "Anpfiff". V ní mimo jiné popsal, jak je v Bundeslize zcela běžný doping.
"Doping je ve fotbale tabu, ale existuje. S kolínskými spoluhráči jsme porůznu polykali sirupy proti kašli, které obsahovaly vyšší dávky efedrinu. Pak všichni uháněli po trávníku jako čertíci. Oblíbený byl také Captagon," napsal ve knize.
Výsledkem bylo, že dostal okamžitý vyhazov z klubu i z reprezentace. I když ho trochu překvapilo, že ani jeho srdcový klub v Kolíně s ním neměl slitování, nikdy otevřené knihy nelitoval.
"Radši ať nastane zlom v mé kariéře, než v mé páteři," byla jeho oblíbená hláška.
Od té doby procestoval ještě celou řadu klubů, Schalke, Fenerbahce, Bayern, Borussii Dortmund. Na posledních dvou štacích si souběžně střihl i roli trenéra gólmanů.
Když s ním nyní v jeho už 70 letech němečtí novináři dělají rozhovory stále na stejné téma jeho "nepopularity" ať už kvůli Battistonovi, nebo kvůli knize, odpovídá stejně.
"Byl jsem vždycky přímý, na hřišti i mimo něj. Podívejte se na mou knihu, po jejím vydání nepřišla žádná obsílka k soudu. To dokazuje, že jsem zveřejnil pouze pravdu," dodal.
