Máme se bát inflace? Ekonomům nahání hrůzu něco jiného

4 měsíce starý 20

Inflace. V posledních měsících je toto slovo v ekonomických kruzích pravděpodobně tím nejskloňovanějším. Důvod je jasný. Po propadu v období pandemie se spotřebitelská poptávka navrátila v plné síle, podpořena expanzivní fiskální i monetární politikou a úsporami spotřebitelů z doby pandemie. Ve světové ekonomice kvůli tomu nyní panuje přetlak poptávky nad nabídkou, což vede k navyšování cenové hladiny. Bude její růst i dále pokračovat? Co proti němu dělají centrální bankéři? A může se před tím spotřebitel vůbec ochránit?

Měření inflace

Inflace je dle definice snížení reálné kupní síly měny kvůli nárůstu cen. Cenová hladina se většinou měří pomocí indexu spotřebitelských cen (tzv. CPI), který je počítán z cen statků v typickém spotřebitelském koši. Spotřebitelský koš v Česku každý měsíc skládá Český statistický úřad a v současnosti v něm je 693 položek. Kromě CPI však lze použít i jiné ukazatele cenové hladiny jako index cen výrobců či deflátor HDP.

Dále čtěte

Michael Kocáb a Michal Pavlíček (ČTK)

Koncert PRAŽSKÝ VÝBĚR SYMPHONY oslaví 30 let bez sovětských okupantů. Pokřtíme na něm Týdeník FORUM

Redakce internetového deníku FORUM 24 pořádá spolu s partnery jedinečnou akci: Koncert Michaela Kocába, Michala Pavlíčka a Českého národního ...

číst článek »

Měření inflace však není bezchybné. Panují neshody především o tom, co by měl spotřebitelský koš zahrnovat a jakou váhu statkům přisuzovat. Řada ekonomů a statistiků poukazuje na fakt, že spotřební koš, a v důsledku i index spotřebitelských cen, v sobě dostatečně nezohledňuje náklady na bydlení. Ty pro většinu domácností tvoří téměř polovinu výdajů. V českém spotřebním koši ale položka bydlení, voda, energie a paliva zaujímá pouze 25,1 %. Navíc ale vůbec nezohledňuje náklady spojené s pořízením vlastního bydlení. Na tento nedostatek však ČNB zhruba před třemi lety reagovala a začala zveřejňovat index CPIH (CPI Housing), který v sobě zahrnuje ceny i starších nemovitostí, a tedy i lépe zohledňuje náklady na pořízení bydlení.

Kromě otázky bydlení se jako další nedokonalost měření inflace zmiňuje nemožnost zachytit zlepšení kvality výrobků či nejrůznější akce. Index sice ukazuje zvýšení cen spotřební elektroniky, již však nezohledňuje to, že telefon či počítač vyrobený tento rok ve všech ohledech svého předchůdce značně předčí. Prodejci navíc své zboží často nabízí ve slevě či v různých akcích typu 2 za 1, což index rovněž nezachytí. Z těchto důvodů tak inflace většinou reálný růst cenové hladiny nadhodnocuje. 

Rizika inflace

Inflace s sebou přináší hned několik rizik, kvůli kterým je obecně považována za undesirable. Mezi ty nejzmiňovanější patří již ze samotné definice zvýšení cen, které může být nepříjemné pro spotřebitele a firmy, kterým se nezvýší příjmy. Hrozbou je také pro úspory. Jejich reálná hodnota totiž kvůli zvyšujícím se cenám klesá.

Ještě vážnější než zvýšení cen, které je vykompenzováno růstem mezd a příjmů, však z dlouhodobého hlediska může být zvýšení investorské nejistoty. Firmy mohou kvůli inflaci pouze obtížně odhadnout, zda se nynější investice vyplatí, či nikoliv. Aby zhodnotili návratnost investice, je totiž klíčové diskontování budoucích peněžních toků z ní plynoucích. A sazba, kterou jsou tyto toky diskontovány (tedy přepočítány na dnešní hodnotu) se kromě rizikovosti projektu odvíjí právě od inflace. V prostředí vysoké a nepředvídatelné inflace budou firmy od svých investic požadovat mnohem vyšší výnosy, a dojde tak k celkovému snížení investic, což může citelně poznamenat dlouhodobý ekonomický růst země. Tento efekt ve svém výzkumu dokumentoval i harvardský ekonom Robert J. Barro, který ukázal, že navýšení roční míry inflace o 10 procentních bodů vede ke snížení reálného růstu HDP na hlavu o 0,4-0,6 procentních bodů. Pokles se může zdát drobný, v dlouhodobém horizontu jsou ale následky značné. Po 30 letech by takové snížení ekonomického růstu vedlo ke snížení HDP na hlavu o 4–7 %.

Je tady. Zůstane ale?

Ať už je skutečná míra inflace nadhodnocená, či nikoliv, je jasné, že inflace je v dnešní době poměrně vysoká. Dle ČNB v dubnu 2021 tuzemská cenová hladina meziročně vzrostla o 3,1 %. V zahraničí roste ještě rychleji. Americký CPI v dubnu zaznamenal meziroční růst o 4,2 %, v květnu cenová hladina meziročně poskočila dokonce o 5 % a v červnu až o 5,4 %, což byl nejrychlejší nárůst od roku 2008.

Čeští i zahraniční centrální bankéři však uklidňují tím, že se inflace zakrátko navrátí na svou normální – zhruba dvouprocentní – úroveň. Poukazují na to, že se jedná o přechodný nárůst způsobený zvýšením cen statků, jako jsou letenky či stavební materiály, jejichž cena během pandemie citelně poklesla. Nyní se dle nich pouze navracejí na svou předpandemickou úroveň.

Hrozí rizika i u nás?

V Česku se naštěstí delšího období vysoké inflace obávat nemusíme. Zasloužila se o to Česká národní banka, která se 22. června po více než roce rozhodla zvednout úrokové sazby z rekordně nízkých 0,25 procent na 0,5 procent. Banka navíc oznámila, že k dalšímu růstu by tento rok mělo dojít ještě dvakrát. Navýšení sazeb lze vnímat jako jasný signál ČNB, že riziko inflace bere na vědomí a udělá vše, co je v jejich silách, aby předešla delšímu období vyšší inflace. Také tím naznačila, že nebýt jejího zásahu, byla by dle ní inflace trvalejší, než většina činitelů veřejně přiznává. 

Dále čtěte

 FORUM 24 (FORUM 24)

Předplatné s dárkem: Předplaťte si Týdeník FORUM, pojďte na koncert a dostanete vstupenku zdarma

Kupte si roční předplatné Týdeníku FORUM za zvýhodněnou cenu spolu s lístkem na koncert 30 let bez okupantů PRAŽSKÝ VÝBĚR SYMPHONY, který se koná ...

číst článek »

Nabízí se otázka, jak vlastně vyšší sazby dokáží krotit inflaci. Mechanismus je poměrně prostý. Vyšší sazby zvyšují cenu půjčování a snižují tak objem vybraných půjček. Tím se snižuje objem celkových spotřebitelských a investičních výdajů v ekonomice, a tedy i celková poptávka. S klesající poptávkou pak logicky nedochází k takovému růstu cenové hladiny.

Zvýšení sazeb ale neznamená, že inflace bude zanedbatelná. Rychlejší růst cenové hladiny bude alespoň po nějakou dobu pokračovat. V ekonomice totiž stále existuje tzv. „pent-up“ poptávka po období pandemie, ve kterém zákazníci snížili své výdaje. Nyní mají v plánu utratit peníze, které během pandemie uspořili. Lze tak očekávat další zdražování bydlení, aut i potravin.

Může se nárůstu cen občan vůbec bránit? Naštěstí ano, a to poměrně jednoduše. Klíčem je neukládat si své úspory v peněžní formě a raději je investovat do aktiv. Z inflace může dokonce těžit, nakoupí-li aktiva, jejichž ceny stoupají ještě rychleji než celková cenová hladina. Příkladem jsou právě nemovitosti. Další alternativou je uložit peníze do akciových trhů, které minulý rok zažily podstatný růst. Konzervativnější investoři pak namísto nákupu normálních dluhopisů mohou zvážit nákup těch indexovaných na míru inflace, jejichž kupónové platby jsou vázány na vývoj cenové hladiny. Kupónová platba je u nich stanovena jako míra inflace za daný rok navýšená o danou částku, a stoupá tak s vyšší inflací.

Je inflace vskutku tak škodlivá?

I přes zmíněná rizika je nutné říci, že inflace samotné se spotřebitelé nemusí tolik obávat. Ano, ceny budou vyšší. Avšak inflaci v naprosté většině případů doprovází i úměrně vysoký růst platů. Ten je dokonce v nynější situaci jednou z hlavních příčin zvýšené inflace. Zvyšující se mzdy totiž pro firmy znamenají vyšší náklady, které se následně podepisují na vyšších nominálních cenách. Reálné ceny se ale díky současnému navýšení mezd pro spotřebitele nezvednou. Pokud navíc výše zmíněnými způsoby ochrání před poklesem kupní síly i své úspory, nebude pro ně inflace nijak nepříznivá.

Co ekonomům nahání hrůzu, je možnost stagflace – tedy období útlumu ekonomického výkonu, a tedy i poklesu příjmů, který doprovází zvyšování cenové hladiny. V této situaci se nyní zdaleka neocitáme. Od světové ekonomiky se tento rok očekává růst závratným tempem. To ale neznamená, že je situace nereálná.

Řada ekonomů varuje před tím, že se světová ekonomika začíná přehřívat. Období pár let strmého růstu by pak mohl následovat ještě strmější propad. V současné době nedokáže nikdo odhadnout, jak reálný tento scénář je. Je však nutné jej mít na paměti a učinit kroky k tomu, aby k němu nedošlo. Jedním z nich je právě tzv. „ekonomické utahování“ zvyšováním úrokových sazeb, ke kterému přistoupila ČNB. Ostatní centrální banky se ale nechystají kroky té tuzemské následovat. Argumentují tím, že obnova zdaleka není tak robustní, jak se jeví, a přiškrcení ekonomiky by obnovu mohlo znatelně poškodit. Doufejme, že v tomto ohledu mají pravdu. Jak totiž ukazují zkušenosti ze 70. let minulého století, stagflace je možná tím nejhorším stavem, ve kterém se může ekonomika nacházet. Právě stagflace – nikoliv inflace – bychom se měli obávat.

* * *

Deník FORUM 24 dává prostor mladým ekonomům a nadaným studentům, aby se zapojili do veřejné debaty o současné krizové situaci v souvislosti s koronavirem, o jejích ekonomických dopadech, o veřejných financích a ekonomice jako takové. Ve spolupráci s Institutem ekonomického vzdělávání (INEV) proto pravidelně zveřejňujeme jejich texty. INEV vytváří zázemí pro výuku ekonomie a financí na středních školách. Motivuje a sdružuje studenty se zájmem o ekonomii a ekonomická témata a podporuje je v jejich činnosti a dalším studiu. Jedním z hlavních projektů INEV je Ekonomická olympiáda – největší ekonomická soutěž v České republice. Institut je možné podpořit zde.

Zdroj