Marian Gold, který přijede s Alphaville : S Karlem Gottem jsme si rozuměli

4 měsíce starý 15

S Marianem Goldem se o desce, na které spolupracoval s Německým Filmovým Orchestrem Babelsberg, bavil spolupracovník deníku Právo Nikolas Krofta.

Nejste první ani poslední skupina, která se rozhodla spolupracovat s orchestrem a vydat nové verze svých písniček. Co vás k tomu vedlo?

Kdo v posledních letech viděl koncert Alphaville, ví, že své hity nikdy nehrajeme ve verzích, které lidi znají z původních nahrávek. S naším klávesistou Carstenem Brockerem jsme se na téma Alphaville a orchestr častokrát bavili. Podařilo se nám pak najít lidi, kteří nám pomohli s aranžemi a s orchestrací. Carlo Van Der Put, Christian Lohr a Max Knoth dali písničkám přesně tu formu, kterou potřebovaly dostat.

Popravdě řečeno nám tento projekt přišel vhod, protože jsme během pandemie téměř nekoncertovali, a tím pádem jsme měli hodně času a mohli na něm pracovat.

Došlo na hity, ale i na méně známé písničky z vašeho katalogu, nebo dokonce velké rarity. Podle čeho jste materiál pro orchestrální aranže vybírali?

K novým aranžím se hodila polovina našeho prvního alba Forever Young. Byl to velmi zajímavý proces, v rámci kterého došlo i na nové verze méně známých písniček Apollo, Elegy nebo Around The Universe. Welcome To The Sun byla dokonce původně pouze B-strana singlu Forever Young. Vznikla ale i zbrusu nová písnička Eternally Yours, podle které jsme kolekci pojmenovali.

Skvěle se povedla nová verze kompozice Lassie Come Home, která původně vyšla na vašem druhém albu Afternoons In Utopia. Je pro orchestrální zpracování jako stvořená.

Ta skladba je jedním z pilířů Eternally Yours. Když jsem ji v nové verzi prvně slyšel, věděl jsem, že to album bude stát za to.

Zmiňovaná písnička Around The Universe pochází z vašeho zatím posledního studiového počinu Strange Attractor, který vyšel v roce 2017 a o němž otevřeně mluvíte jako o největším propadáku v dějinách Alphaville. Co vás k tomu vede?

Strange Attractor není špatné album, ale určitě na něm chybí pár hitů. Poté, co se nám s jeho předchůdcem Catching Rays On Giant povedl slušný comeback, to byl rozhodně krok zpátky. Ale my se určitě nevzdáme a jednoho dne vydáme další studiové album.

Vím, že alba už nemají takový dopad jako v době, ve které jsme začínali. Pocházím však ze staré školy a stále uvažuji takříkajíc v albech, ne v singlech nebo streamech.

V posledních letech se na trhu objevily velmi poctivé a skvěle vypracované reedice vašich prvních alb Forever Young, Afternoons In Utopia a The Breathtaking Blue. Budete v tom pokračovat?

Zcela určitě ano. Mě osobně strašně baví práce v archivu. V rámci reedic těch alb jsme našli velké množství nikdy nevydaných písniček nebo odlišných verzí věcí, které lidi důvěrně znají. Momentálně pracujeme na reedici našeho čtvrtého alba Prostitute, které bylo v době původního vydání v roce 1994 podobným propadákem jako Strange Attractor. V posledních letech se z něho ale stalo album až kultovní.

Bohužel jsme zjistili, že původní vydavatel Warner Music před několika lety důkladně eliminoval své německé archivy. Zmizely kompletní grafické podklady. Máme ale dobré grafiky a snad si s tím poradíme.

Rád bych vydal i reedici svého prvního sólového alba So Long Celeste, ke kterému se i po letech rád vracím a které nejeden fanoušek považuje za album Alphaville.

Býváte před koncerty nervózní?

Dělám to všechno strašně dlouho a nervózní už nebývám. Dám si pivo, které na mé hlasivky funguje nejlépe, a můžu vystoupit. V minulosti jsem zkoušel červená vína nebo čaje, o kterých se všude mluví a které údajně mají na hlasivky dobrý vliv. Ty u mě ale nefungují. Na toto téma jsem se mimochodem bavil i s Karlem Gottem.

Gott nazpíval od Alphaville s německým textem píseň Für immer jung a s českým Být stále mlád, své verze písně Forever Young. Slyšel jsem, že jste mu coververzi okamžitě povolili.

Nedovedete si představit, jak často se k nám dostanou dotazy ohledně natočení nových verzí Forever Young, Sounds Like A Melody nebo Big In Japan. A to z celého světa. Když se na nás ale tenkrát obrátil vydavatel Karla Gotta, okamžitě jsem svolil. Ani jsem nechtěl slyšet německý text nebo demo-verzi snímku. Karla jsem odjakživa uznával, koneckonců jsme spolu nazpívali i duet Weil die Hoffnung nie vergeht na jeho album Leben.

Zůstali jsme v kontaktu a jeho smrt mě hodně zasáhla. Rozuměli jsme si skvěle a mám dojem, že jsme milovali dokonalé představy, které jsme o sobě měli. Přitom minimálně já jsem nikdy nebyl anděl.

Zdroj