Medaile nejsou k jídlu, vzkazují organizátoři. Proč olympionici koušou do trofejí?

1 měsíc starý 24

Nedělní příspěvek oficiálního účtu organizátorů her v Tokiu na Twitteru se nesl v duchu osvěty. Sportovcům, kteří do medailí koušou, vzkázali, že trofeje skutečně nejsou jedlé. „Chceme jen oficiálně potvrdit, že medaile nejsou jedlé. Jsou vyrobeny z recyklovaného materiálu z elektronických zařízení darovaných veřejností. Nemusíte je kousat, ale víme, že to stejně dělat budete,“ informovali s nadsázkou organizátoři.

Oslavu „ukousnutím“ nově získaných trofejí v roce 2012 webu CNN vysvětlil člen výkonného výboru Mezinárodní společnosti olympijských historiků David Wallechinsky. Podle něj jde o snahu uspokojit média. „Stala se z toho posedlost fotografů. Myslím, že se na to dívají jako na ikonický snímek. Na něco, co se pravděpodobně dá prodat. Nemyslím si, že by to sportovci dělali sami od sebe,“ uvedl Wallechinsky.

Kousání trofejí však není výsada olympijských her. Například španělská tenisová hvězda Rafael Nadal se proslavil tím, že „kouše“ část ze všech trofejí, které získá. Především pak z Coupe des Mousquetaires, trofeje mužské dvouhry French Open, kterou ukořistil již třináctkrát.

Při čekaní si uháčkoval pouzdro

Nejtěžší část mají sportovci za sebou – cenný kov vyhráli. Kam ale jejich medaile putují poté? Britský reprezentant Tom Daley, který v pondělí spolu s partnerem Mattym Leem vyhrál soutěž v synchronizovaných skocích do vody na 10 metrů, si během pobytu v Tokiu vyrobil pouzdro. V pandemii se naučil plést a háčkovat, své nově nabyté zkušenosti pak v olympijské vesnici zužitkoval. Zlatou medaili tak bude mít ve vlastnoručně vytvořeném váčku s motivy britské vlajky. Nechce totiž, aby se mu tvrdě vydřená trofej poškrábala.

Jiní sportovci jsou překvapeni samotnou medailí. Slovinský cyklista Primož Roglič, který v časovce jednotlivců získal zlato, nečekal, že bude tak těžká. „Je to vlastně těžký předmět, ale krásný. Jsem nesmírně pyšný a šťastný,“ sdělil médiím.

Kuriózní místo pro medaile si pak vyhradila fotbalistka amerického týmu Christie Ramponeová. Deníku Tampa Bay Times v roce 2008 prozradila, že má celou řadu medailí schovanou mezi hrnci a pánvemi. Důvod? Věří tomu, že je to poslední místo, kam by se někdo, kdy by jí chtěl trofeje odcizit, podíval.

Osminásobný vítěz z olympijských her v Pekingu z roku 2008, plavec Michael Phelps, si naopak své medaile schoval v cestovním kosmetickém kufříku.

Výstavka pro ně není vše

Najdou se však sportovci, kteří si své olympijské výhry neponechali. Mezi ně patří boxerská superhvězda Vladimir Kličko. Televizi CNN sdělil, že svou zlatou medaili z olympijských her v Atlantě z roku 1996 prodal. A částka rozhodně není malá, za nejcennější kov obdržel milion dolarů, v přepočtu přes 21 milionů korun. Nejednalo se však o bezcílný prodej. Získané finance věnoval nadaci Kličkovi bratři (Klitschko Brothers), charitativní organizaci, kterou založil se svým bratrem Vitalijem na pomoc chudým dětem na Ukrajině.

„Záleží nám na vzdělání a sportu, to je klíčové v životě každého dítěte. Pokud mají znalosti, mohou s nimi uspět v dospělém životě. Sport jim dává pravidla jak respektovat soupeře i sportovní pravidla,“ sdělil Kličko s tím, že sport dává lidem skvělou lekci. „V životě padnete, ale musíte vstát. Sport vám tuto lekci dává,“ dodal. Svou zlatou medaili z roku 2000 prodal i americký plavec Anthony Ervin. Konkrétně ji vydražil na eBay a finance poslal obětem tsunami v Indickém oceánu v roce 2004.

Zdroj