Mezi mačetami, čarodějnicemi i na jeřábu v džungli. Terénní bioložka Kateřina Sam zkoumá, jaký by byl svět bez predátorů

2 měsíce starý 14

Co se stane, když necháte strom napospas housenkám a všem dalším tvorům, kteří ho okusují a ožírají jeho listí? Jaký rozdíl bude, když žravým housenkám poskytnete nenadálou umělou ochranu třeba jen před netopýry nebo mravenci, ale už ne před pavouky? A v čem to bude jiné v Japonsku a v čem v Austrálii?

Přesně to už roky se svým týmem zkoumá bioložka z Biologického centra Akademie věd ČR a Přírodovědecké fakulty Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích Kateřina Sam. Jak reagují stromy, když se eliminují přirození predátoři tvorů, kteří se živí jejich listím, sleduje momentálně v šesti lokalitách (v Japonsku, Číně, Malajsii, Papui Nové Guineji a na dvou místech v Austrálii) a v různých ekosystémech.

…a pak očíslujeme listy

Pokouším se představit si, jak výzkumníci zamezí predátorům dosáhnout na strom. Ptákům a netopýrům v tom zabrání síť, ale mravencům? „Používáme lepidlo Tanglefoot jako mechanickou zábranu, možná jste to někdy viděla v hobby krámech. Strašně lepivý krém, registrovanou značku má přímo jedna americká společnost, sehnali jsme něco podobného i v Česku, nakupujeme to po velkých barelech a natíráme tím kmeny stromů,“ vysvětluje Kateřina Sam.

Ale co ti mravenci, kteří už na stromě jsou?

„Ty sundáme předtím.“

Posbírat, roztřídit, popsat, uložit, analyzovat vzorky. Špičková věda uprostřed papuánského pralesa. Foto: Archiv Kateřiny Sam

V každé lokalitě výzkumníci označí 640 testovacích stromů, spíš mladších, přibližně tři metry vysokých a pokud možno štíhlých, aby mohli do koruny uvázat lanko, stáhnout ji k zemi, stromek ohnout a lanko někde přivázat, aby si usnadnili přístup k „česání“ hmyzu.

„Pod strom dáme moskytiéru nebo častěji velké bílé plátno. Sklepeme na něj, co se dá, ale zbytek obíráme ručně, všechen hmyz ve všech stadiích vývoje až do posledního mravence.“

Pak ještě prozkoumají, jestli v kmeni není nějaké skryté hnízdo nebo chodbičky. „No a pak už jen očíslujeme listy.“

Očíslují listy? Všechny? „Všechny ne, z každého stromu asi padesát, takže šest set čtyřicet krát padesát,“ říká Kateřina. A když vidí můj úžas, dodává. „Ano, je to hrozná, příšerná práce, ale velmi důležitá.“

Mnohé jiné studie, které se zabývají „herbivorním pokusem“, jsou totiž podle ní špatně postavené, čerpají jen z odhadů.

„Člověk přijde ke sledovanému stromu, od oka odhadne, kolik je sežráno, a posbírá nějaké okousané listí. V té chvíli ale nevidí listy, které housenky sežraly úplně, nijak to neměří, je to celé jen odhad. My listy číslujeme, abychom věděli, kolik jich tam bylo ve stavu nula. Když nějaké číslo chybí, znamená to, že ho něco sežralo komplet. A vidíme i nové listy. Prostě máme vzorek, se kterým můžeme pracovat exaktněji. Je to jediná dobrá metoda, jak sledovat herbivorní pokus v čase. Ale zrovna číslování a hlavně fotografování listů v čase nula je hrozně pomalé a úmorné.“

Kusadla, zobáky a zuby

Pro svůj projekt Proč je svět zelený: Testování vlivu ptáků, netopýrů a mravenců na potravní sítě mezi rostlinami a býložravým hmyzem dostala před dvěma lety prestižní podporu Evropské výzkumné rady, takzvaný ERC Starting Grant, ve výši 1,4 milionu eur. Je teprve třetí ženou, která tento grant získala pro pracoviště v České republice.

Zkoumanými predátory býložravého hmyzu jsou netopýři, ptáci a mravenci (k predátorům hmyzu patří také pavouci, ještěrky a žáby, ti ale stojí mimo tento projekt). V pracných a časově náročných experimentech vědkyně a její spolupracovníci eliminují na zkoumaných stromech v jejich přirozeném prostředí vždy jednu, dvě nebo všechny tři skupiny predátorů a čekají, co se bude stromkům dít.

Vrcholová věda na jeřábu. Foto: Archiv Kateřiny Sam

„Chceme zjistit, jaký vliv konkrétní predátoři mají na potravní řetězec v různém prostředí tropů, sezonního subtropického lesa a mírného pásma, ale i v rozličných mikrohabitatech. Takže se někdy držíme při zemi, ale někdy využíváme i jeřáby v džungli v korunách stromů třicet metrů nad zemí. Zkoumáme také vliv energetických vlastností prostředí, jako je dopad světla, teplota, vlhkost, na hmyzí společenstva na sledovaných stromech a stromcích.

Chceme vědět, co se stane, když přirozený potravní řetězec rozbijeme a predátora nebo predátory odstraníme, a jaký vliv na to má produktivita prostředí,“ vysvětluje Kateřina Sam, která se už dříve podílela i na jiných pozoruhodných mezinárodních projektech.

Přečtěte si také

Věřil jsem, že ze mě bude miliardář, ale stal se ze mě vědec, říká úspěšný ekonom Matějka. Zkoumá lidskou nepozornost

Například pomocí falešných housenek s kolegy mapovala vazby mezi škůdci a predátory. Čtyřicetičlenný mezinárodní tým vědců k experimentu využil dětskou plastelínu od českobudějovického výrobce. Vytvořili z ní tisíce housenek a lepili je na listy stromů. Podle otisků kusadel, zobáků či zubů sledovali, kteří predátoři na ně útočili. Výsledky publikoval časopis Science.

Nekontrolované ožírání

Pro rostlinu jsou predátoři hmyzu nesmírně důležití, pomáhají udržovat balanc. Sežraly by

Tento článek je exkluzivní obsah pro předplatitele Deníku N.

Zdroj