Ministr dopravy Martin Kupka: Zákaz spalovacích motorů nepotřebujeme

Na kongresu ODS premiér i řada delegátů vystupovali v tom smyslu, že sněmovní volby rozhodnou o charakteru a budoucnosti České republiky. Skutečně to tak je?
Platí to obecně o každých volbách, a ty sněmovní rozhodují minimálně o dalším čtyřletém vývoji země. Populisté jsou ochotni nabídnout cokoliv za každý jeden hlas. Hmatatelným důkazem byla otočka hnutí ANO v jednání ohledně důchodové reformy. Všichni několik desítek let říkají, že ji Česká republika nutně potřebuje. Vznikaly kvůli tomu různé komise, Potůčkova, Bezděkova, Danuše Nerudové.

Kdyby komise, ale v roce 2016 Andrej Babiš a o tři roky později Alena Schillerová v médiích uvedli, že věková hranice odchodu do důchodu by se měla zvyšovat. Teď říkají opak.
Protože do značné míry změnili svůj elektorát, velmi dobře si spočítali, že u těchto voličů bude hrát právě důchodová reforma významnou roli. A tak mění stanovisko. Ne v průběhu let, ale jednoho týdne. Na schůzce u pana prezidenta se Alena Schillerová přihlásila k hledání kompromisu, jak by měl nezbytný věkový posun vypadat. Pak se vrátil Andrej Babiš z dovolené a všechno je jinak. S tím se dá velmi obtížně pracovat, byť jsme se opravdu snažili najít s opozicí průsečíky, neboť jde o záležitost, která překračuje horizont jedné vlády. Jenže k tomu potřebujete aspoň trochu zodpovědného partnera na druhé straně.

Blok v Dukovanech? Nejdříve v roce 2038, říká Jaroslav Míl

Je to důležitá věc, ale stojí na druhé straně opravdu někdo, kdo by obrátil kormidlo vývoje země od liberální k hybridní demokracii, jak míní Petr Fiala?
Stojí. V okamžiku, kdy se nemůžete na nic spolehnout a v prostoru není žádný pevný bod, o který by se dalo opřít, závazky neplatí a všechno určuje návrat gurua, to ukazuje na úplně jiný styl politiky, než jaký by měl panovat v demokracii, jakou známe a jakou chceme.

Zdroj: Deník

Česká republika je pevně ukotvena v západních strukturách, NATO a Evropské unii, zákon určuje dvouprocentní výdaje HDP na obranu. Nejsou to dostatečné záruky, že se směřováním země nepohne žádná vláda, byť by v ní byl kdokoliv?
Jenže tyto pevné kotvy jsou i v Maďarsku nebo na Slovensku, a přesto se tam vyskytuje opakovaná snaha leccos relativizovat. Jsem příznivcem kritického posuzování každého kroku, ale jakmile začnete zaměňovat v případě války na Ukrajině agresora za oběť, zvedáte stavidla a to, co se zdá být pevně ukotvené, se začne uvolňovat. Jednou vybojovaný boj není vybojovaný navždy. Alexandr Vondra připomíná heslo na prezidentské standartě Pravda vítězí. Nedokonavý vid ukazuje, že se pořád svádí zápas o to, jakou podobu stát bude mít. Vždycky se musíme snažit, aby se správa věcí veřejných vyvíjela dobrým směrem.

A přispívá k tomu neustálý apel pětikoalice, že hnutí ANO není tak úplně prozápadní, když naopak jeho lídři zdůrazňují, že hlasovali pro všechny vládní návrhy na podporu Ukrajiny, odsuzují Putinovu agresi a teď prohlásili, že by nešli do vlády s Okamurovou SPD?
To slyším moc rád. Oceňuji, že v zásadních hlasováních hnutí ANO podpořilo klíčová rozhodnutí vlády. Jak si ale potom vykládat excesy, jako je video Andreje Babiše s kohoutem, v němž očerňuje ukrajinské obilí, a spoustu dalších narážek, z nichž čiší jistá relativizace? Je to zvláštní rozpolcení. Na jedné straně je tu Andrej Babiš, jenž potřebuje hlasy, a tak říká leccos. A pak je tu Alena Schillerová, která zdůrazňuje, že hlasují pro všechny návrhy na podporu Ukrajiny. Tak co si z toho vybrat?

Martin Kupka a redaktorka Deníku Kateřina PerknerováZdroj: Deník/Martin Divíšek

Vy patříte k politikům, kteří neútočí na své protivníky jaksi z principu. Co říkáte na slova vašeho předchůdce tady na ministerstvu Karla Havlíčka, který opakuje, že kdo nemá totožný názor s vládou, je okamžitě onálepkován jako dezolát, ruský troll a tak dále?
Já nikoho nenálepkuji. Nedělá to ani ODS. V některých oblastech ale věci takto ostré jsou. Neexistuje varianta k tomu, že na suverénní Ukrajinu bezdůvodně zaútočilo Putinovo Rusko a dnes okupuje část jejího území. Jakákoli snaha tuto jasnou věc zamlžit je vážným signálem, že dotyčný politik je ochoten v zájmu uloupení hlasů upustit od tohoto jednoznačného konstatování. A to je věc, které se bojím. Ale to neznamená, že toto je jediná náplň naší politiky. Před námi jsou skoro dva roky, během nichž musíme naplnit vládní program. Na mnoha frontách se to daří, navzdory krizi, která je za námi. Chtěl bych upnout pozornost na to, na základě čeho se lidé budou na podzim roku 2025 rozhodovat.

No právě. Jedna věc jsou odfajfkované položky z programu – premiér Fiala uvedl, že 60 procent už máte splněno. Druhá je naladění společnosti, která vaší vládě nedůvěřuje. V čem vidíte příčinu?
Podle mého názoru doznívá frustrace z období dramatické inflace, nejistoty, jak to bude vypadat dál s energiemi, zda si budeme moci v zimě zatopit, aniž by to zruinovalo rodinný rozpočet. Teď jsme se už dostali ke dvouprocentní inflaci.

Jen podotýkám, že byť je to dobrá zpráva, neznamená pokles cen na původní úroveň.
Je jasné, že meziroční pokles vychází z vyšší základny, ale v porovnání s okolními státy máme jednu z nejnižších inflací. Za nominálně nižší ceny se už prodává řada potravin, například mouka. Ve volbách vždycky hraje významnou roli peněženka. Teď konečně porostou reálné mzdy, daří se udržet minimální nezaměstnanost, a to jsou pozitivní zprávy.

Dálnice v roce 2024: Podívejte se, kde otevřou nové úseky, kde se začne stavět

Je jich málo. Vy sám jste na kongresu řekl, že Polsko za posledních deset let zvýšilo svůj HDP čtyřiadvacetkrát, zatímco Česko čtrnáctkrát. Kde udělali ministři z ČR chybu?
Nenašli se tak odvážní politici, kteří by byli s to pustit se do rozvojových projektů s takovou vervou, jako se to dělo v Polsku v předchozích letech a nyní se děje u nás. Poláci si řekli, že jejich zásadní domácí úkol je rozvinout dopravní infrastrukturu, protože bez toho by nebyli úspěšní. Byl to fenomenální projekt, který nyní máme i my. Ukázali jsme reálnou vizi dostavby základní dálniční sítě během příštích deseti let. Musíme naši proexportní zemi provázat s okolními státy. Bez toho bychom v konkurenci s ostatními nemohli uspět.

Poznamenala jsem si, že cílem je 2073 kilometrů dálnic, přičemž dnes jich je 1376. To je tedy velká porce.
Ale je to reálný cíl. Všechno nasvědčuje tomu, že splníme vládní závazek a do konce roku 2025 postavíme 200 kilometrů nových dálničních úseků. Samozřejmě platí, že navazujeme na práci mnoha našich předchůdců. Významně jsme urychlili přípravu dalších dálničních úseků. V roce 2022 jsme mohli začít stavět kolem 34 kilometrů dálnic, letos to bude více než 120 kilometrů. Proto věnujeme tolik času jednání se samosprávami, technickému řešení staveb.

Martin KupkaZdroj: Deník/Martin Divíšek

Chápu, že stavba jaderného bloku je obrovsky komplikovaná i z hlediska bezpečnosti a technologií. Ale kus dálnice, beton, písek, voda a pár stavebních strojů? Je pes zakopán hlavně v délce stavebního řízení a připravenosti projektů? Dělají to v Polsku jinak?
Některé věci opravdu dělají jinak. V mém vnímání demokracie jsou až na hraně. Polský zákon připouští zahájit stavbu na nevykoupeném pozemku. Tak to ale fungovat nemá, protože tak tomu bylo za socialistické éry. My jsme loni změnou liniového zákona znovu zkrátili lhůty, urychlili celý proces. Stavební povolení a územní řízení je od letoška spojeno do jednoho celku. To šetří až dva roky příprav.

Z deseti let třeba na kýžené čtyři roky?
Možná i méně. V okamžiku, kdy máme kladené stanovisko EIA (posuzování vlivu na životní prostředí), stačí doplnit záborový elaborát, tedy přesně zakreslit, kterých pozemků se stavba dotýká. Pak už můžete začít jednat s vlastníky a připravovat geometrické plány.

Podle výroční zprávy Nejvyššího kontrolního úřadu se do půlky roku 2022 vynaložilo na rekonstrukci D1 28,1 miliardy korun, ale zůstává tam mnoho nedodělků typu neopravených mostů, nadjezdů, odpočívadel.
Ti, kteří dokončovali rekonstrukci, nepojmenovali věci pravdivě. Neřekli, že část prací zbude. Bili se v prsa a říkali, že opravili celou dálnici, někteří dokonce tvrdili, že je to úplně nová dálnice. Zároveň musím říci, že například nedokončená rekonstrukce mostu Šmejkalka není až tak jejich vina. Požadavky památkářů vyžadují delší čas a přípravu. Některé mosty nad dálnicí jsou ve vlastnictví obcí a jiné dokonce ani nemají známého majitele. Nešlo je tedy jen tak zbourat.

Nesmíme bláznit, ekologická opatření je třeba zmírnit, říká europoslanec Knotek

Přístup by teď měl být komplexnější a neměli byste za sebou nechávat nedodělané stopy?
Nebo je aspoň přiznat, protože některé věci prostě ovlivnit nemůžete. I v tomto těžkém čase se ale daří získávat v zadávacích řízeních výrazně nižší ceny, než jsou projekční. V případě dálnic a silnic první třídy se často pohybujeme na 75 procentech původní projektované ceny. To je pozitivní zpráva, a proto říkám, že teď je potřeba stavět.

S tím souhlasí asi všichni a mě v té souvislosti zaujal váš výrok na kongresu v tom smyslu, že chcete vrátit pojmu kapitalismu jeho původní obsah, tedy podnikavost, inovace, pokrok. A spojil jste tos PPP projekty, kdy stát staví společně se soukromníky. Prvních 32 kilometrů na D4 bude touto metodou hotovo, podobný záměr je i na D35. Kdy to bude?
Abych byl spravedlivý, ty první kilometry připravili moji předchůdci, my dohlížíme na jejich dokončení. Zároveň připravujeme celou sadu PPP projektů, dohromady jich bude deset. Z perspektivního hlediska je nutné zapojit soukromý kapitál. Při omezených možnostech národních zdrojů a schodkovém deficitu stát staví na úkor dalšího zadlužení. Zároveň platí, že investice do dopravní infrastruktury jsou podmínkou udržení konkurenceschopnosti. Když to nezvládneme, budeme v budoucnu i staré dluhy splácet mnohem hůř.

Doplním vás statistikou, že jedna koruna investic do dopravní infrastruktury přinese 60 haléřů navíc.
To je důležité i z hlediska propisování do rostoucího HDP, bohatství státu a hlavně každé rodiny. Jsem rád, že jsme minulý týden uzavřeli soutěž na strategického poradce pro výběr koncesionáře pro D35, což je vyšší dívčí. Jednotlivé smlouvy se musejí provázat co do kvality stavebních prací, řízení projektu a jeho financování, ale i do provozování infrastruktury a kvalitativních standardů údržby dálničního úseku v následujících pětadvaceti letech.

Martin Kupka a redaktorka Deníku Kateřina PerknerováZdroj: Deník/Martin Divíšek

Ke kapitalismu patří i svoboda pohybu a povinností každé vlády je zajistit, aby byl co nejrychlejší a nejkomfortnější. Cesta rychlíkem z Prahy do Vídně trvá čtyři hodiny. Za Rakouska-Uherska to byly překvapivě čtyři hodiny. Po české železnici se jezdí maximální rychlostí 160 kilometrů, všude v okolí je běžných dvě stě, ve Francii je to až tři sta. Začnete dohánět svět?
Kladu si to za cíl. Rychlost a úspora času je jedním z hlavních požadavků cestujících. Pokud nechceme vydávat – a to já opravdu nechci – zákazy a restrikce v individuální dopravě, musíme vytvořit takovou nabídku, aby železnice byla přirozenou volbou, neboť bude pohodlnější. Nasazení nových souprav na regionálních tratích přineslo čtyřicetiprocentní nárůst počtu cestujících.

Kdy a kde se s vysokorychlostními tratěmi začne?
Na jižním koridoru směrem do Českých Budějovic už máme na modernizované části tratě parametry dvousetkilometrové rychlosti, takže tam urychlíme dopravu dříve. Byl bych rád, kdybychom s výstavbou prvních kilometrů vysokorychlostních tratí mohli začít v letech 2026/2027. To je na dohled.

V kampani před evropskými volbami bude velkým tématem Green Deal. Neudělala Evropská unie při snaze reagovat na klimatickou změnu tolik zásadních a rychlých kroků, že dusí svůj průmysl, konkrétně automobilový?
Musí to mít racionální proporce. Když je mít nebude, bude to znamenat ohrožení konkurenceschopnosti Evropské unie jako celku. Dopravní sektor má výhodu, že v něm vždycky nejvíc promlouvá fyzika a efektivita. Ideologie zpravidla nefunguje. Je třeba uplatnit zdravý rozum a křičet v okamžiku, kdy se na nás řítí regulace, která nemá racionální jádro.

Přesně to jsme udělali u normy Euro 7. Bili jsme na poplach, protože kdyby to prošlo v původní podobě, bylo by to pro životní prostředí kontraproduktivní. Prodloužila by se průměrná délka životnosti vozidel na silnicích ve státech Unie. Místo toho, abychom na ně dostali novější automobily s lepšími parametry, udržovali bychom déle v provozu současný park a navíc bychom způsobili další komplikace v podobě ztráty pracovních příležitostí. Vytvořili bychom reálnou brzdu rozvoje nejenom ekonomiky, ale i společnosti jako celku. A limitovali bychom ji v ohleduplnějším chování k životnímu prostředí.

Jsem si jistý, že to, čím se naplňuje Green Deal, tedy regulacemi, směrnicemi a nařízeními, dozná v následujícím období významné úpravy. 

Problémem voleb budou fake news a dezinformace, říká zástupce europarlamentu

V jakém směru?
V roce 2026 nás čeká revize toho, čím se řídí pravidla pro dekarbonizaci osobní dopravy. Tam zatím figuruje zákaz prodeje aut se spalovacími motory po roce 2035. Jsem přesvědčen, že takový zákaz vůbec nepotřebujeme. Je nadbytečný a vytváří hrozbu odkladu spotřeby, protože lidé budou čekat na dokonalejší a mnohem lacinější elektromobily.

Pokud se chcete dovědět, kde a kdy se bude jezdit po dálnici rychlostí 150 kilometrů za hodinu, poslechněte si v sobotu podcast Jiný pohled Kateřiny Perknerové.

Stejně jako zákazy deformují trh i dotace. Tam, kde je na nákup elektromobilů zavedli, se cena vozidel držela uměle nahoře. Pak přišla Tesla a snížila ji z rozhodnutí managementu o dvacet procent. Když se mě lidé ptají, proč jako stát nedotujeme nákup elektromobilů pro domácnosti, odpovídám jednoduše: Protože bychom se vydali ze spousty peněz a nakonec bychom ani nedosáhli na snížení ceny o těch dvacet procent.

Náš úkol je pomoci infrastruktuře, zajistit, aby tady byla dostatečně hustá síť dobíjecích bodů. Dělejme kroky, které mají hlavu a patu. Musejí zahrnovat naši odpovědnost za stav planety vůči příštím generacím. Zároveň je třeba vnímat, že příspěvek celé Unie v rámci produkce skleníkových plynů je deset procent. Ta opatření tedy nutně musejí odpovídat i tomuto parametru. Nelze je od sebe odtrhnout. Nikdy neřeknu, že vzhledem k deseti procentům podílu na emisích skleníkových plynů nemáme dělat nic a čekat, až co udělají Asie, Amerika a speciálně Čína.

Ale nemyslet na to nejde.
Nejde. Musíme to nutně zapojit do celé úvahy, abychom zvolili správnou proporci a nešli cestou, která by mohla ohrozit budoucí prosperitu celé Evropské unie. Navíc dlouhodobě platí, že státy, které jsou úspěšnější, zpravidla více investují do technologií, jež jsou vůči životnímu prostředí šetrnější. To je průkazné v celé historii 20. i 21. století.

Roman Gallo

Šéfredaktor Deníku

Zprávy z Česka
do e‑mailu