Místo do lékárny do galerie. Umění může léčit a ještě u toho vydělávat

6 měsíce starý 13

Už se vám stalo, že ve vás pohled na obraz či sochu vyvolal pocit klidu a uspokojení, nebo naopak rozbouřil emoce?

Není to náhoda, jak dokládá i nová kniha Umění, které léčí od francouzského neurovědce Pierra Lemarquise. Ta interpretuje umělecká díla optikou jejich schopnosti léčit – jak toho, kdo je vytváří, tak toho, kdo je pozoruje. Oblasti mozku zaktivované uměním uvolňují hormony a neurotransmitery, které pomáhají léčit duševní onemocnění, výpadky paměti nebo nemoci spojené se stresem.

Velký vliv na prevenci fyzického i duševního onemocnění potvrzují také závěry Světové zdravotnické organizace z roku 2019 založené na analýze více než 3000 odborných prací.

Další studie provedená v roce 2018 napříč pěti americkými medicínskými univerzitami, neboť zdravotníci mají z povahy své profese největší sklony k depresi a vyhoření, prokazuje jasnou souvislost mezi časem studentů stráveným vnímáním umění a mírou rozvinutosti jejich empatie, emociální inteligence a větší psychické odolnosti.

V době, kdy většinu času trávíme doma v sociální izolaci, je takový terapeutický efekt více než žádoucí. Když se k tomu navíc přidá fakt, že umění má v nejisté době tendenci uchovávat svou hodnotu, i to, že vytváří podstatné svědectví o dané době, zdá se, že právě nyní je ideální doba pro koupi uměleckého díla.

Umění jako investice

Oproti klasickým investičním nástrojům, jako jsou akcie a dluhopisy, se do umění vyplatí investovat nejen z estetického a terapeutického hlediska, ale také proto, že sleduje vlastní zákonitosti a nutně nekopíruje vývoj finančních trhů.

V delším horizontu je proto dobrým doplňkem širšího investičního portfolia. Podle studie UBS a Art Basel, která zpovídala majetné rezidenty v USA, Velké Británii a Hongkongu, si 92 procent sběratelů v roce 2020 zakoupilo umělecké dílo a 59 procent investorů uvedlo, že pandemie ještě více podnítila jejich zájem o investici do umění.

Zvýšený zájem o koupi uměleckého díla potvrzují i přední čeští galeristé. Budoucímu zhodnocení v tomto případě také nahrává fakt, že český umělecký trh, stejně jako je tomu ve všech postkomunistických státech střední a východní Evropy, ještě nedosáhl svého plného potenciálu. Spolu s růstem životní úrovně v regionu se dá předpokládat rozvoj a profesionalizace uměleckého trhu. To znamená rozšiřování lokální sběratelské báze i větší zájem zahraničních kupců, a tudíž postupné dorovnávání cen na západní úroveň.

Odpovědnost vůči společnosti

Umění zachycuje aktuální náladu ve společnosti, vize, naděje i strachy. Díky internetu a zejména Instagramu je velmi dostupné a hovoří univerzálním jazykem.

Pro řadu lidí se proto stalo součástí jejich životního stylu, mohou skrze něj vyjadřovat svůj osobitý postoj a jeho podporou se stávají součástí širšího kulturního dění. K tomu, uvědomit si svou společenskou odpovědnost, není nutné být zrovna David Rockefeller.

Krásnou ukázkou vášnivého sběratelství jsou manželé Vogelovi. Knihovnice Dorothy a zaměstnanec pošty Herbert začali v 60. a 70. letech nakupovat díla začínajících umělců, které tehdy ještě nikdo neznal. Do své sbírky tak zařadili jména jako Andy Warhol, Donald Judd nebo Sol LeWitt. Za co tehdy zaplatili pár stovek dolarů, dosahuje nyní řádu milionů.

Ale co je důležitější, jejich neutuchající zájem o nová a aktuální díla dal vzniknout jedné z nejdůležitějších sbírek umění po roce 1960 ve Spojených státech. Dorothy a Herbert následně v souladu se svým přesvědčením, že umění si žádá publikum, darovali 2500 děl do 50 institucí napříč Amerikou.

Zdroj