Mistr kyvadlové diplomacie Henry Kissinger slaví sté narozeniny. Svět naučil reálpolitice

„Je to neobyčejně chytrý, zábavný člověk. Měl jsem možnost ho mnohokrát potkat a mluvit s ním. Má cenu ho číst, poslouchat, inspirovat se jím, nemusíme ho nutně ve všem následovat. Ale chceme-li činit správná rozhodnutí, tak určitě má cenu ho studovat,“ řekl ke Kissingerovi v Událostech, komentářích europoslanec Alexandr Vondra (ODS).

„Je úplný zázrak moderní lékařské vědy a vůbec civilizačního pokroku, že ještě ve sto letech je schopen nás zásobovat tak skvělými knihami, jako je ta, co vyšla loni v angličtině a letos byla přeložena, a která ukazuje portréty velkých vůdců 20. století,“ podotkl Vondra s odkazem na publikaci Umění politické strategie.

Kissinger se v knize zabývá strategickým myšlením politiků, které osobně poznal a kteří podle něho prokázali v nepříznivých podmínkách mimořádné vůdčí schopnosti. Jedná se o prvního poválečného kancléře Německa Konrada Adenauera, prezidenty Charlese de Gaulla z Francie, Richarda Nixona z USA, Anvara Sadata z Egypta, singapurského premiéra Li Kuang-jaa a britskou premiérku Margaret Thatcherovou. 

„Předestírá různé způsoby, jak je možné uvažovat o politice, a projevuje zvláštní empatii, kdy se snaží pochopit všech šest státníků, které všechny znal, aniž by předkládal historky nebo osobní názory,“ říká o publikaci překladatel Martin Pokorný.

Kissinger má za sebou bohaté politické i diplomatické zkušenosti. Jeho kořeny přitom sahají na evropský kontinent. Narodil se v roce 1923 v bavorském Fürthu, těsně před vypuknutím války se ale jeho židovská rodina rozhodla pro odchod do Spojených států, kde vystudoval historii a filozofii na Harvardově univerzitě. Cestu do Bílého domu zahájil jako poradce miliardáře a pozdějšího viceprezidenta Nelsona Rockefellera.

V lednu 1969 si Kissingera za svého bezpečnostního poradce zvolil prezident Richard Nixon, tutéž funkci zastával i za jeho nástupce Geralda Forda. Od září 1973 do ledna 1977 byl Kissinger ministrem zahraničí.

Postupně se stal symbolem francouzského slova „détente“, tedy uvolnění (napětí). „Učil, co je reálpolitika, tedy, že my něco chceme, ale ostatní mají také nějaké záměry, takže nejde jen o to něco správně chtít, ale také o to uspět, a v tom ta pravidla interakce, reálpolitiky jsou strašně důležitá,“ podotkl Vondra.

Zlomová pingpongová diplomacie

Kissinger se zasloužil mimo jiné o uvolnění napětí ve vztazích mezi Západem a Moskvou a byl rovněž hlavním architektem sblížení mezi Spojenými státy a Čínou. Takzvaná pingpongová diplomacie nese název podle návštěvy amerických stolních tenistů v Číně v roce 1971, která znamenala zlom ve vzájemných vztazích, jež zamrzly  v roce 1949. Sportovci byli tehdy oficiálně přijati na vládní úrovni a brzy následovaly návštěvy Kissingera i Nixona.

Kissingerova kyvadlová diplomacie položila také základ prvních mírových dohod mezi Izraelem a jeho sousedy.

Výrazně větší kontroverze budí jeho podíl na ukončení vietnamské války v roce 1973. Uzavření míru, za nějž dostal Nobelovu cenu, sice vedlo k odchodu amerických vojsk, ve svém důsledku však i k vítězství komunistického severu. Kritici mu také dávají za vinu rozšíření války do Laosu či podíl na porušování lidských práv.