Muž zachraňující ovocné stromy si občas připadá jako detektiv

3 měsíce starý 25

Jako detektiv si občas připadá Radim Lokoč z Opavska, který se víc než deset let věnuje záchraně původních a starých odrůd ovocných stromů na Opavsku a Krnovsku. Stromy hledá v zarostlých zahradách či v letitých sadech, které čeká vykácení. Jeho cílem je odrůdy zachránit a zajistit jejich přežití.

Hodně času tráví i v archivech. Tam našel sto let staré korespondenční lístky s objednávkami sedláků, kteří stromky kdysi nakupovali. Celkem se už s kolegou podílel na vysazení desítky sadů, které dnes plní roli genetických bank. Roste v nich šest stovek stromů, 250 odrůd.

Cíl svého pátrání, vzácné odrůdy ovocných stromů nejčastěji hledá na zahradách a starých sadech, ke kterým má majitel určité citové pouto. S nadsázkou by se podle něj dalo říci, že nejvíce starých a zajímavých stromů roste u lidí, kterým se k danému prostoru pojí vzpomínky z dětství a chápou svou činnost jako navazování na tradici.

„Progresivní zahrádkáři nebo lidé, kteří chtějí mít zahradu jako ze škatulky, nejsou zpravidla nakloněni tomu, aby jim na zahradě rostl starý strom. Cenné jsou zejména v Sudetech opuštěné a zarostlé zahrady a sady, které už dnes v nemálo případech připomínají spíše les,“ řekl. I milovníci domácí pálenky jsou často nakloněni tomu staré stromy zachovat. „Zachrání kdejakou krkošku, hlavně když má plody,“ dodal.

Když narazí na nově objevenou starou odrůdu nebo odrůdu, kterou se nepodaří určit, a vykazuje zajímavé vlastnosti, snaží se ji zachránit. Tedy přenést prostřednictvím roubu do některého genofondového sadu. Sem tam narazí na skutečné vzácnosti. Letos to byla hruška z Malého Lipového, která má specifické chlupaté listy. „Nesmazatelně se mi do paměti zapsala stará mohutná hrušeň ze Závady na Hlučínsku s výbornými kuželovitými rzivými plody, kterou se nám nepodařilo určit a považovali jsme ji za krajovou odrůdu,“ řekl.

Až po několika letech na evropské výstavě v Lucemburku mu německý pomolog prozradil, že se jedná o francouzskou odrůdu Mollebusch. „Jak se dostala na Hlučínsko, je záhadou. Máme ji vysázenou v několika genofondových sadech na Hlučínsku, takže se zachová pro další generace,“ doplnil Lokoč.

Důvodů, proč zachovat staré odrůdy, je podle něj víc. „V prvé řadě jde o zachování pestrosti. Má to i genetický význam a vlastnosti odrůd. Třeba odolnost k mrazům nebo nemocem, růst, velikost plodu, chuť mohou být využity při dalším šlechtění. Důvodem záchrany je ale také uchování tradičních rysů venkova, k němuž nepatří jen stavby, tradiční činnosti nebo zvyky, ale i ovocné stromy,“ doplnil.

Odpověď na otázku, zda jsou lepší staré či moderní odrůdy, nezná. „Na tuto otázku odpovídám zpravidla velmi nerad a snažím se jí vyhnout. Myslím, že srovnávání nemá smysl, že je mnohem užitečnější se zaměřit na vlastnosti dané odrůdy,“ řekl. Moderní odrůdy jsou podle něj téměř výhradně k přímému konzumu, pro pěstitele je hlavní, aby byly vzhledné, sladké a dobře přepravitelné. Mezi starými se zase najdou odrůdy, které měly výhradní využití na mošt, víno, pálenku, kuchyňské zpracování či sušení. „Tomu pak také odpovídají jejich vlastnosti jako charakter dužniny, chuť a šťavnatost. A to jsou potom nesrovnatelné kategorie, pokud budeme hodnotit jen přímý konzum,“ uzavřel Lokoč.

Zdroj