Muzikanti z Charkova pomáhají zapomenout na hrůzy války. Jednu skladbu věnovali Čechům

3 měsíce starý 98

Malíř Oleg poprvé od začátku války bere do rukou své štětce a začíná malovat. Ladné tóny, které vydává viola v rukou Tatiany, se odráží od stěn domů zničených bombardováním. Tito lidé ukazují, že i ve válce je místo pro krásné věci.

„V půl šesté ráno začaly silné výbuchy. Hned mi došlo, že tohle je válka,“ vzpomíná na začátek invaze malíř z Charkova Oleg Poberežnyj. Žije na sídlišti v Saltovce, která se stala štítem Charkova. „Lítala tu letadla, padaly bomby a potom grady,“ dodává.

Pokud nepřežiji, tak nepřežiji, říká malíř

Samotné natáčení v Saltovce štábu CNN Prima NEWS několikrát přerušily výbuchy. K jakému obrazu by Oleg jako malíř válku přirovnal? Bez rozmyslu říká Vřískot (myšlen je obraz Výkřik od norského malíře Edvarda Muncha, pozn., red.). „Zkoušel jsem malovat, ale nedělalo mi to radost. Namaloval bych něco hrozného, protože mi do hlavy lezou všechny ty výbuchy,“ vysvětluje malíř.

Ještě před válkou Oleg prodával obrazy jako suvenýry. Právě to ho živilo. „Zůstal jsem se svými obrazy. Pokud nepřežiji, tak nepřežiji. To, co jsem za 40 let vytvořil, shoří. Je mi to líto,“ je smířen se svým osudem.

„Hudba je pro nás záchranou, protože nás vrací zpátky do doby míru,“ říká hudebnice z Charkova Tatiana Žukovová. Její hraní dává v Charkově naději také dalším lidem, kteří zůstali. „Slzy vděčnosti, poděkování, to všechno hřeje duši. Dává nám to pocit, že jsme na správném místě,“ má jasno Tatiana.

Symfonii od Antonína Dvořáka ale věnovala někomu jinému. „Vybrali jsme tuto skladbu jako výraz vděčnosti českému národu, který pomáhá našim krajanům v tuto nelehkou dobu,“ prozrazuje Tatiana.

Zdroj