Na dvě nádrže dojel až na sever Evropy. Teď učí lidi, jak na to

3 měsíce starý 98

Marek Tomíšek se začal o úspornou jízdu zajímat zhruba před 20 lety. O pár let později se poprvé zúčastnil soutěže Škoda Economy Run, na které se snaží řidiči už od roku 1980 zajet vytyčenou trasu s co nejnižší spotřebou. Když ji v roce 2011 vyhrál v kategorii dieselů, začal uvažovat o dálkové úsporné cestě za polární kruh.

„Poprvé jsme se tam vypravili v roce 2013, ale na dvě padesátilitrové nádrže jsme dojeli „pouze“ za polární kruh (3 030 km). O rok později se podařilo pokus vylepšit a dojet na stejné množství nafty až na Nordkapp, tedy 3 524 kilometrů z Prahy,“ říká osmatřicetiletý muž o nejsevernějším místu Evropy, kam se lze dostat autem po asfaltu.

Foto: Archiv Marka Tomíška

Při šetrné jízdě je třeba dávat pozor na to, co se děje kolem. Při cestě do Norska je třeba počítat i s losy nebo soby.

Od té doby jezdí pravidelně různými vozy na závody zaměřené na ekonomickou či rekordní jízdu (co nejdelší trasa na jedno nabití elektroauta nebo jednu plnou nádrž) a bere je jako laboratoř, v níž se díky vývoji aut učí stále něco nového.

„Zaměřuji se na to, co funguje v běžném provozu. V extrémních podmínkách na závodech se každá změna na autě projeví a já získávám nové tipy. Zkrátka ostřím pilu a mohu pak radit ostatním,“ říká odborník, který má zkušenosti s benzinovými, naftovými, hybridními úspornými auty, elektromobily i vozy na LPG a CNG a je zároveň držitelem českého rekordního dojezdu s elektromobilem na vzdálenost 850 kilometrů.

Nyní přemýšlí o tom, že by ve Spojených státech projel na dvě nádrže „matku všech cest“ Route 66. Mezitím využívá své znalosti v kurzech úsporné jízdy, které sám založil a vede. Po vpádu ruských vojsk na Ukrajinu, po němž výrazně stouply ceny pohonných hmot, o ně registruje zvýšený zájem.

Foto: Archiv Marka Tomíška

Marek Tomíšek dojel na sever Norska s průměrnou spotřebou 2,94 l/100 km. Palubní počítač sice ukazuje spotřebu 2,8 l/100 km, ale nebývá přesný. Směrodatná je spotřeba podle tankování.

„Hlásí se zhruba o čtvrtinu více lidí než před invazí. Paradoxní je, že se přihlašují řidiči, kteří by to už ani tolik nepotřebovali, protože úsporně už jezdí, i když samozřejmě stále je co zlepšovat. Ale ti, co by potřebovali znát základní zásady, ti se skoro nehlásí,“ podivuje se Tomíšek.

Podle něj je problém trochu v tom, že se objevuje hodně rad na šetrnou jízdu, ale ne všechny platí univerzálně pro všechny typy aut. Například se říká, že prudké brždění i akcelerace vedou k vyšší spotřebě paliva, ale zatímco první pravidlo je skutečně univerzální, druhé už ne.

Následujících pět pravidel pro šetrnou jízdu proto Tomíšek vybral tak, aby platila pro všechny typy aut a jen u vozů s automatickou převodovkou, hybridů a elektromobilů některé rady o řazení odpadají:

1. Dopřejte autu péči

Úsporná jízda není jen o jízdě samotné, ale začíná už v garáži nebo servisu. Je třeba pravidelně měnit předepsaný olej (nešetřit na něm) a filtry. Dále je nutné správně nechat seřídit geometrii kol, která má vliv nejen na spotřebu, ale i na životnost pneumatik, a dokonce i na bezpečnost, protože ovlivňuje trakci (ta má vliv na podkluzování a možné smyky). Nutné je také pravidelně kontrolovat tlak v pneumatikách a udržovat ho na předepsané hodnotě, protože podhuštěné pneumatiky znamenají vyšší spotřebu paliva.

Další důležitou oblastí jsou věci v autě a na autě. Zbytečné věci v autě navyšují hmotnost, a tím i spotřebu, a například střešní nosiče kromě hmotnosti i výrazně ovlivňují aerodynamiku. Zejména na dálnici tedy výrazně zvyšují spotřebu i hluk v autě. Kdo je nepotřebuje, měl by je sundat.

2. Jezděte plynule

Plynulost jízdy je pro úsporné řízení klíčová. Šetrné řízení však začíná už na samém začátku cesty. Před vyjetím nezahřívejte motor, protože když jede na volnoběh, tak nejenže zbytečně zvyšuje spotřebu, ale více se opotřebovává. Ve volnoběžných otáčkách totiž neprodukuje tolik tepla, aby se v nižších venkovních teplotách zahřál na provozní teplotu. Vyjeďte proto hned po nastartování a motor zahřejte až jízdou, avšak jeďte z počátku opatrněji, protože je studený.

Po cestě pozorně sledujte, co se děje kolem vás. Když máte před sebou za pár desítek metrů křižovatku, kde budete muset zastavit, je zbytečné zrychlovat. Palivo pak zbytečně vyletí výfukem a energie z něj obrousí brzdové destičky, které pak bude nutné zaplatit.

Je proto potřeba předvídat a když vidíte situaci, kvůli které bude potřeba zpomalit, nezrychlujte zbytečně. Pokud rozjetí jste, tak zavčas brzděte pouze motorem – daný úsek projedete s nulovou spotřebou a ušetříte brzdové destičky. A když zareagujete ještě dříve, můžete využít takzvaného „plachtění“ na neutrál, což je v případech, kdy ještě nepotřebujete brzdit, nejefektivnější.

3. Držte motor v optimálních otáčkách

Pokud jedete ustálenou rychlostí po rovině, jeďte na nejvyšší možný převodový stupeň, aby motor běžel v optimálních otáčkách. Ty jsou u přeplňovaných motorů většinou od 1 500 nahoru a u atmosférických začínají okolo 2 tisíc. Nejlepší je však vnímat motor a poslouchat, zda má zdravý zvuk. Pokud máte před sebou volnou cestu, využívejte tempomat.

Při rozjezdu je samozřejmě motor potřeba vytáčet více a záleží i na tom, jaké je zatížení. Při větším zatížení je potřeba motor držet v mírně vyšších otáčkách. Ale vždy řaďte nahoru, co nejdříve to jde, abyste motor nevytáčeli zbytečně. Rozjezd by měl být s citem, ale není potřeba se bát šlápnout na plyn. Pokud máte před sebou volnou cestu, je ideální se co nejrychleji dostat na nejvyšší převodový stupeň, který je zpravidla nejefektivnější.

Foto: Archiv Marka Tomíška

Prostě Norsko.

Opět se ale řiďte zvukem motoru, a to zejména do kopce, kdy jsou také potřeba vyšší otáčky. I v tomto případě závisí na zatížení, tedy jak prudký kopec je a jak máte auto zatížené. Naopak ale motor nepodtáčejte – na palivu tím neušetříte, jen budete poškozovat motor.

4. Nejezděte zbytečně rychle, ale ani pomalu

Jelikož extrémně pomalá jízda se také nevyplatí a nejnižší spotřeba je při optimálních otáčkách na nejvyšší převodový stupeň, nemá smysl jezdit extrémně pomalu. Optimální rychlost je u většiny aut mezi 70 a 90 km/h, takže ve městě stejně rychlost limituje spíše provoz a nejvyšší povolená rychlost.

Ani na silnicích není důvod jet zbytečně pomaleji, protože do 90 km/h spotřeba nestoupá nijak prudce. Takže jeďte, co předpisy a dopravní situace dovolí. Není důvod jet pomaleji a zdržovat tím ostatní řidiče. I zde je zásadní plynulost – před zatáčkou sundat nohu z plynu dříve a obejít se bez brždění.

Foto: Archiv Marka Tomíška

Marek Tomíšek vyhrál Škoda Economy Run, dojel na Nordkapp (snímek je z cesty) se spotřebou 2,94 l na 100 km a nyní učí ostatní řidiče jezdit šetrně.

Na dálnici už se vyplatí trochu zpomalit, protože nad 100 km/h zpravidla spotřeba stoupá již strměji, takže mezi 110 km/h a 130 km/h je rozdíl ve spotřebě u běžných osobních aut litr až 1,5 litru na 100 km. Teoreticky na 100 kilometrech udělá rozdíl 8 minut a 24 sekund, ale to byste museli jet po prázdné dálnici, kde udržíte tyto rychlosti celou dobu. V reálném provozu se rozdíl v času snižuje a čas „ušetřený“ rychlou jízdou vychází do pěti minut na 100 kilometrech.

Pokud je ale na dálnici hustší provoz, snažte se při předjíždění zrychlit na 130 km/h, abyste nezdržovali řidiče, kteří chtějí jet rychleji. Po dokončení předjížděcího manévru nechejte auto „doplachtit“ zpět na svých 110 km/h.

5. Dobře plánujte cesty

Trasu si dobře naplánujte dopředu podle toho, co vyhovuje vašemu autu a stylu jízdy. Například já bych cestu z Prahy do Ostravy s menším městským autem (např. Citigo, Fabie) jel spíše severní trasou okolo Hradce Králové a přes Mohelnici, zatímco s „dálničním křižníkem“ (např. Superb a Octavie, VW Passat, Volvo sedan, Mercedes) bych volil cestu přes Brno, která je sice delší, ale celá po dálnici.

Abych jel delší trasu rychleji, musím jet po dálnici zákonitě rychleji. Což zejména u městského auta povede k většímu navýšení spotřeby. Naopak u auta, které je na dálnici stavěné, se díky jinému zpřevodování spotřeba při rychlejší jízdě po dálnici nenavýší tolik.

Je však dobré plánovat i čas cesty, pokud je to možné. Ideální je volit takový čas, kdy nebývá dopravní špička, což se také pozitivně projeví nejen na spotřebě, ale i na čase stráveném na cestě. A ať už jedete v jakýkoli čas, hodně pomohou i on-line navigace s aktuálními informacemi o provozu (např. Mapy.cz, Waze nebo Google Maps), které v případě kolony najdou lepší trasu. Ušetří vám peníze i čas.

Zdroj