před 1 týden
29
Start do života neměla Dominika jednoduchý. Do babyboxu ji odložili s pupečníkem zavázaným tkaničkou, ještě u sebe měla placentu a nebyla v dobrém zdravotním stavu, trpěla alkoholovým syndromem. Dnes je ale Dominika sebejistá třináctiletá dívka, která vítězí v tanečních soutěžích, miluje své nové rodiče a svůj původ neskrývá. „Má jasno, řeči ji nedokážou rozházet,“ přikyvuje nový táta Aleš a v seriálu Radiožurnálu přiznává, že je na dceru pyšný.
Praha 6:45 19. dubna 2024
Dominika chodí do sedmé třídy, z ničeho si nic nedělá, ve vlasech má sponky hvězd, protože miluje vesmír. A taky Asii. Její noví rodiče si myslí, že má ve tváři asijské rysy. Původ naznačily i genetické testy, které jí nechali udělat.
Na pupečníku tkaničku, ve tváři tiky z alkoholového syndromu. Dnes je Dominika seběvědomá tanečnice
Dominika je s tím v pohodě a na telefonu má fotku korejského zpěváka ze skupiny Stray Kids. „Korea je u mě jednička,“ směje se.
Před třinácti lety ale život sebevědomé dívky, která vyhrává taneční soutěže, tak jednoduchý nebyl. Jako novorozenou ji odložili do ostravského babyboxu i s placentou. Holčička byla omotaná ručníkem. A navíc měla alkoholový syndrom.
„Čelo měla odřené, asi z nezkušeného porodu. Takže ji museli ošetřit i na hlavě, kde měla škrábance,“ popisuje nový táta Aleš.
PŘÍBĚHY BABYBOXU
Pokud chcete reagovat na rozhlasový seriál Radiožurnálu Příběhy babyboxu, můžete napsat autorce na e-mail: veronika.hlavacova@rozhlas.cz
V případě, že se vás babyboxy týkají – máte adoptované dítě z babyboxu nebo jste přímo z babyboxu – můžete se ozvat Evě, mámě tříletého syna Vítka z babyboxu. Buduje komunitu rodin, které spojuje právě téma babyboxu. Cílem je sdílet zkušenosti a hlavně ukázat dětem, že v tom nejsou sami.
E-mail: babyboxrodiny@gmail.com
„Byla velmi neklidná, špatně přijímala stravu, měla tiky v obličeji. Vyšetření u psycholožky ukázalo alkoholový syndrom. Dominika měla menší abstinenční příznaky,“ vrací se Aleš k miminku, které si před 13 lety odvezl s manželkou domů na Frýdecko-Místecko.
„Jsem ráda, že ty problémy, které jsem měla mít, se mi ztratily,“ doplňuje Dominika. „Pupeční šňůru jsem měla zavázanou tkaničkou. To asi nebyl porod z nemocnice. Muselo to být třeba někde na ulici.“
Sebejistá
Teď stojí Dominika před pražským babyboxem, výlet si udělala jen s tátou, maminka doma hlídá ostatní sourozence.
Dominika je vysoká, má velké světlé oči a v dětství byla blond. „Chvíli jsme si dokonce dělali srandu, že vypadám jako můj táta,“ směje se. „Moji rodiče pro mě znamenají celý život. Vím, že se jim můžu se vším svěřit,“ podotýká.
Přesto má nezodpovězené otázky, které míří na biologickou rodinu. „Ty základní, jako proč to udělali. A pak i ty menší, odkud jsou a tak,“ říká.
Jinak se ale moc netrápí. „Nikdo na mě neměl negativní názor, že jsem z babyboxu. Všichni to berou tak, že mě někdo chtěl zachránit,“ míní. „Musíme to brát, jak to je,“ přidává se Aleš. „Myslím, že Dominika má už ve 13 letech představu o svém životě, má jasno,“ popisuje.
„Nějaké řeči ji nedokážou rozházet. A to, že je z babyboxu, nebere jako hendikep, ale spíš jako výhodu, že je něčím jiná. Sama se tím prezentuje,“ říká Aleš a přiznává, že je na dceru pyšný.
„Přeju jí, aby byla pořád taková, jaká je. Sebejistá. A šla si vždycky za svým cílem.“
