Naď: Robert Fico na Slovensku štěká jako dobrman a v Bruselu stahuje ocas jako pudlík

před 5 měsíce 70

Vaše vláda věnovala Ukrajině hodně vojenského materiálu – munice, zbraně, stroje. Současný kabinet jde úplně opačnou cestou. Jak se vám na tu změnu kurzu dívá?
Nejde jen o postoj k Ukrajině, ale i o zdravý rozum. Všechny balíky pomoci na Ukrajinu vycházely z jejích potřeb, ale též z reality ve skladech našich ozbrojených sil. Mohly se totiž překrývat potřeby Ukrajiny s našimi možnostmi. Bylo to například v případě munice do tanků T-72 nebo u střel systému Grad. Když jsme toho měli dostatečné množství nebo se blížil konec technické životnosti a věděli jsme, že bychom museli investovat značné finance na prodloužení života nebo likvidaci této munice, tak jsme se raději rozhodli, že jejím darováním pomůžeme Ukrajině. Zároveň nám ji Evropská unie v tomto případě proplácela z Evropského mírového nástroje, a tím pádem jsme obdržené peníze mohli použít na nákup nové.

ČTĚTE TAKÉ: Ficova slova o Kyjevu? To řekne jen idiot, míní Zdechovský. Ostrou kritiku přidal i Vondra

Byla v tom tedy morální hodnota pomáhat Ukrajině a zároveň i hodnota finanční. Vláda Roberta Fica morální aspekt nehodnotí vůbec a dívá se jen na ten byznysový. Jde jí pouze o dodávání zbraní od soukromých dodavatelů či státních podniků na Ukrajinu za peníze.

Technicky vzato, má Slovensko ještě vůbec Ukrajině co darovat ze svých vlastních zásob?
Vláda má ve skladech munici, a to i takovou, kterou Ukrajina potřebuje. Jde třeba o rakety systému protivzdušné obrany, kterým končí životnost. Fico je ale odmítl Kyjevu dát, přestože by byly následně proplacené z Evropského mírového nástroje. Teď budou muset buď zaplatit velké peníze na prodloužení životnosti těchto raket, nebo je odprodají soukromému zprostředkovateli, který je následně stejně prodá třeba na Ukrajinu. To však vytváří prostor pro korupci a nemá to s morálkou moc společného.

Když jste byl ministrem obrany, jel váš premiér Eduard Heger vlakem do Kyjeva oblečený v neprůstřelné vestě a helmě. Oproti tomu Robert Fico dorazil pouze do pohraničního Užhorodu, kde se setkal s ukrajinským premiérem Denysem Šmyhalem a nikoliv prezidentem Volodymyrem Zelenským. Předtím navíc Ukrajince popudil svými výroky, že „žádná válka v Kyjevě není“. Jak se vám to poslouchalo?
S Ukrajinou jsme vždy měli pozitivní sousedské vztahy a samozřejmě vnímáme, že je terčem vojenské agrese Ruské federace. Je naší morální povinností, abychom jí pomohli, navíc jde o bezpečnostní zájem Slovenska. Robert Fico poškozuje naše vztahy s Ukrajinou a koná v protikladu s našimi zájmy. Ukrajince očerňuje, že jsou zkorumpovaní, ale být zrovna jím, tak bych se takových vyjádření zdržel. Navíc nemá odvahu jet do Kyjeva. Jako stát se dostáváme na okraj NATO a EU. Stojíme někde bokem s Maďarskem, což vede k vážným problémům z hlediska důvěryhodnosti Slovenska. I když politicky Fica chápu, snaží se prostě zalíbit proruské komunitě na Slovensku.

Reagovali vám na jeho výroky a cestu do Užhorodu sami Ukrajinci?
Mám na Ukrajině mnoho přátel z politického i soukromého života. Byli výrazně a oprávněně rozhořčeni. Ptali se mě: „Co se stalo se Slovenskem a Slováky? Proč předseda vlády pronáší taková vyjádření? Jak jsme Slovensku ublížili?“ Podobné reakce jsem ale dostal i od mých bývalých kolegů – jiných ministrů obrany. Asi deset z nich mi napsalo, že jim chybí zdravý rozum, který Slovensko prosazovalo v rámci NATO v minulých letech.

To se bavíme o ministrech zemí Evropské unie?
Ano, ale i NATO. Její Generální tajemník Jens Stoltenberg i další představitelé říkali, že Slovensko svým zdravým postojem k Ukrajině hrálo vyšší ligu, než by nám vzhledem k naší velikosti v rámci NATO i EU náleželo. Teď tuto pozici ztrácíme.

Na druhou stranu však Fico Ukrajincům slibuje pomoc při integraci do EU a i v Evropě není tak nesmiřitelný, jak se čekalo. Neblokoval rezoluce podporující Ukrajinu a naopak hlasoval s většinou, když šlo o dodávky zbraní. O čem to vypovídá? 
O jeho bezhodnotovém morálním nastavení. Doma je Fico dobrman, který štěká a projevuje svoji sílu, a v Bruselu pudlík, který stahuje ocas mezi nohy, sklopí oči a hlasuje stejně jako zbytek Evropské unie. Dělo se to v minulosti a děje se to i teď. Osobně mě to nepřekvapuje, jen svými vyjádřeními zhoršuje mezinárodní postavení Slovenska. Myslí si, že když doma voličům řekne, že by se Ukrajina měla vzdát dvaceti procent svého území, aby válka skončila, a následně v Bruselu či Užhorodě podpoří územní celistvost Ukrajiny, že světoví lídři jeho domácí výroky nevidí. Jenže oni to vnímají, takže je pak nedůvěryhodný.

Na Slovensku aktuálně probíhají protesty právě proti Ficově vládě. Na nedávné akci v Bratislavě bylo možná až 30 tisíc lidí, celkově mělo ten den ve slovenských městech přijít demonstrovat až 60 tisíc lidí. Vaše strana, Demokraté, rovněž pořádá demonstrace, jen nejste v tom hlavním proudu. Mají ale takové akce teď cenu?
Opakovaně říkám, že je velmi důležité, když lidé svojí účastí na protestu projeví nesouhlas s tím, co se u nás děje. Z hlediska právního státu jsou kroky, které vláda Roberta Fica realizuje, hrůzostrašné. Týká se to například změn v trestním zákonu. Je nepochopitelné, že by státní představitelé za korupci do 600 tisíc eur, což je samozřejmě obrovská korupce, mohli u soudu teoreticky dostat jen podmínky.

Každopádně jsou protesty relativně masivní, zvyšuje se počet lidí, kteří na ně chodí, ale už to chce něco víc. Například stávky nebo takové protesty, při kterých se zavře část města, obsadí důležitá křižovatka, nebo se udělá třeba blokáda kamionů. Jen takové kroky mohou Ficovu vládu přimět, aby vyjednávala. Teď si jen jednoduše počkají na protest, který k večeru skončí, a zase si celý týden dělají, co chtějí.

Ptám se proto, že v Česku byla i 300tisícová demonstrace proti Andreji Babišovi a k jeho rezignaci to nevedlo. Myslíte, že demonstrace mohou Roberta Fica znovu dostat od moci? V roce 2018 po vraždě Jána Kuciaka a Martiny Kušnírové pod tlakem veřejnosti rezignoval.
Současné protesty jsou v prvé řadě menší, než jaké byly po vraždě Kuciaka a Kušnírové.

Počty protestujících ale rostou…
To je pravda. Ale tehdy byla součástí vlády Roberta Fica strana, která poslouchala názor ulice – Most-Híd (partaj hájící maďarskou menšinu na Slovensku; pozn. red.). Dnes v kabinetu nikdo takový není. Kromě Ficova Směru je její součástí Peter Pellegrini s Hlasem, což je jen převlečený Směr, a Slovenská národní strana (SNS) Andreje Danka. Těm je jedno, že lidé jdou do ulic, protože nejde o jejich voliče. A hlavním cílem Roberta Fica je zabezpečit beztrestnost pro sebe a lidi okolo sebe tím, že zkrátí promlčecí lhůty nebo sníží potenciální trestní sazbu za korupci. Potřebuje také snížit tresty těm, kteří už byli odsouzeni. V první den, kdy nový zákon bude platit, si zažádají o zkrácení trestu. A najednou se lidé, kteří dostali osm let vězení, dostanou ven na podmínku. To je jeho priorita a na vše ostatní kašle. To je alfa a omega jeho vládnutí.

ČTĚTE TAKÉ: Ficovo prošetření covidových nařízení vede odpůrce očkování. Pomoci mají i Peková s Rajchlem

Protesty společně organizují Progresivní Slovensko (PS), Svoboda a Solidarita (SASKA) a Křesťanskodemokratické hnutí (KDH) bez vašich Demokratů či hnutí Slovensko (dříve OLaNO; pozn. red.) expremiéra Igora Matoviče. Opozici by určitě pomohlo, kdyby se v protestech spojila...
Absolutně. Politicky ale nerozumím tomu, že PS a SASKA, protože KDH je jakoby v záloze, se nás Demokraty a Matovičovo hnutí Slovensko snaží vyčlenit a eliminovat. Když se přitom těchto protestů účastníme a stojíme mezi lidmi, tak třeba mě se v Trnavě stalo, že lidé začali skandovat mé jméno a vytlačili mě na pódium. Pak se s námi fotí a říkají: „Nemáte odcházet pryč, ale být nahoře na pódiích“. Tím se z nás stávají takoví ti mučedníci, politicky nám to pomáhá, ale ostatním stranám to ubližuje, takže jejich kroku nerozumím.

Jak jste to s nimi řešili?
Léta se znám s Michalem Šimečkou (předseda PS; pozn. red.), vycházíme spolu dobře a tykáme. Řekl jsem mu: „Michale, my ani nemáme stejné voliče, náš volič není levicově liberální jako ten tvůj.“ Zároveň jsme dostatečně viditelní i díky lidem, jako jsou expremiér Eduard Heger či bývalý místopředseda Národní rady Juraj Šeliga, kteří si svého voliče vždy najdou. Naše zapojení do protestů by vedlo k tomu, že by byly ještě masivnější a jednotnější. Měli bychom se vykašlat na to, že jsme jiné politické strany, a radši se soustředit na obsah. PS, SASKA a KDH to zatím nepochopili. Směřuje to k tomu, že protesty postupně oslabí, pokud nepřijde nějaký zásadní moment. A nám to bude pomáhat, což je už teď vidět, protože v preferencích rosteme.

Slovensko čekají prezidentské volby. Vaše partaj podpořila exministra zahraničí Ivana Korčoka, se kterým jste seděl ve vládě. Jak byste ho popsal?
S Ivanem Korčokem jsme kamarádi už asi od roku 2000, kdy jsem byl student vysoké školy a on státním tajemníkem ministerstva zahraničí. Byl jedním z lidí, kteří stáli u začátků mé kariéry. Je to jeden z nejvíce připravených kandidátů na pozici prezidenta v historii Slovenska. Respektují ho v zahraničí, má diplomatické zkušenosti, ovládá několik světových jazyků a byl také členem vlády. Zároveň je oblíbený, nemá za sebou žádnou kauzu, takže si myslím, že má reálnou šanci uspět. Teď je otázka, ke komu se přikloní voliči. Myslím, že volby dopadnou velmi těsně.

VIDEO: Slovenské prezidentské volby se blíží

Favoritem voleb ovšem zůstává předseda Národní rady a šéf Hlasu Peter Pellegrini, kterého podporuje i Robert Fico. Čím si vysvětlujete, že v průzkumech vede?
Máte pravdu, že stále vede, ale jeho náskok se intenzivně ztenčuje, jak ukazují průzkumy. A upřímně si nemyslím, že má Ficovu podporu.

Jak to?
Fico mu sice oficiálně deklaruje podporu, ale kdyby Pellegrini prohrál a od voličů dostal znovu za uši jako v parlamentních volbách, kdy Hlas z původně prvního místa v průzkumech skončil až na třetím, velmi by ho to potěšilo. Dodnes totiž nepřekousl zradu Pellegriniho, který z jeho Směru odešel. Mám za to, že ho Fico chce politicky zničit a celý Hlas mu sebrat. Mají prakticky totožný elektorát. Kdyby Pellegrini vyhrál a stal se prezidentem, stejně skončí jako předseda strany, což je příležitost pro Fica. Kdyby naopak prohrál, tak si ho premiér vychutná. Prostě ho nemá rád. Zřejmě to na sebe navzájem hodně vědí, a proto spolupracují, protože láska mezi nimi určitě není.

Kdyby Pellegrini každopádně volby vyhrál, měl by Fico a jeho spojenci obsazené všechny pozice ústavních činitelů. Jak by se v takovém případě Slovensko proměnilo?
Už dnes je jasné, že Robert Fico s řadou rozhodnutí čeká na výsledek prezidentských voleb. Nechce například dávat návrhy na nové velvyslance, které by prezidentka Zuzana Čaputová jednoduše smetla ze stolu. Pak tu jsou zásadnější otázky jako třeba jmenování ústavních soudců, prosazení různých zákonů či amnestie. Někteří Ficovi přátelé mají dlouhé tresty a existuje možnost, že by Pellegrini byl premiérem přinucen je amnestovat. Kdyby Fico dokázal získat i úřad prezidenta, bylo by to opravdu hrozné.

Ještě jedno téma. Působíte částečně i u nás v Česku jako poradce ministryně obrany Jany Černochové (ODS). Jak se vám s ní spolupracuje?
Známe se ještě z doby, kdy jsme oba byli ministři, a musím říct, že už tehdy se nám spolupracovalo velmi dobře. Podařilo se nám dotáhnout bezprecedentní věci jako třeba společný nákup pásové vojenské techniky CV90 (švédská bojová vozidla; pozn. red.). Česko nám navíc stráží nebe, dokud nám snad už letos nedorazí americké F-16, a podařilo se nám dojednat řadu dalších věcí. Jsem vděčný, že mi paní ministryně po volbách zavolala a řekla, že by chtěla využít mé zkušenosti i zahraniční kontakty. Je zajímavé sedět na opačné straně stolu, než když jsem byl ministr.

Přečtěte celý článek