„Naráželi jsme na vlastní boj s trpělivostí.“ Policejní psycholožka popisuje zásah po útoku na filozofické fakultě

před 6 měsíce 168
 Ivana Kozáková, Deník N„Prvně pociťujete šok a říkáte si, jestli je opravdu možné, že se to děje u nás. Z toho se ale velmi rychle otřepete,“ říká policejní psycholožka Lucie Kudrová. Foto: Ivana Kozáková, Deník N

„Běžně držíme pohotovosti, ale když se stane mimořádná událost, pomáhá, kdo má ruce a nohy,“ říká policejní psycholožka Lucie Kudrová, která koordinuje středočeské krizové interventy. Jejich tým poskytoval první psychickou pomoc po prosincové střelbě na Filozofické fakultě UK v Praze. Kudrová v rozhovoru popisuje, jak na jejím pracovišti vypadaly první hodiny po útoku, zda měli dostatek interventů a s čím a jak se zasahující tým musel vyrovnávat. „Museli jsme hodně čekat a přirozeně jsme měli potřebu co nejrychleji něco dělat, což v tu chvíli nebylo možné,“ vysvětluje.

V rozhovoru se mimo jiné ptáme:

  • Jak vypadá zásah policejních krizových interventů při mimořádné události?
  • Podle čeho se rozhodují, komu poskytnou psychickou pomoc nejdříve?
  • Měla policie po útoku dostatek krizových interventů?
  • Jak přesně vypadá jejich práce a proč nepomohou fráze, že „čas vše zahojí“ a „bude líp“?

Vaši kolegové z týmu krizových interventů poskytovali loni v prosinci pomoc po střelbě na pražské filozofické fakultě. S čím se setkávali?

Situace byla opravdu mimořádná pro všechny, které to nějak zasáhlo, včetně složek integrovaného záchranného systému. Naší rolí bylo poskytnout bezprostřední pomoc zasaženým lidem, zajistit stabilizaci a ošetřit základní potřeby, zjistit, komu všemu, na jakých místech a v jakém rozsahu bude potřeba poskytnout pomoc.

Prvním důležitým úkolem je zmapovat situaci, rychle získat přehled, zajistit rychlou koordinaci a sjednotit postup. Aktuálně máme v týmu krizové intervence Středočeského kraje čtrnáct proškolených policistů, z nich tři psychology. Naše spolupráce byla vyžádána v ranních hodinách následujícího dne, kdy bylo potřeba vyrozumět rodiny pozůstalých po obětech střelby.

Říkáte, že i pro vás a složky IZS to byla mimořádná situace. Jak jste ji prožívala?

Bylo to mimořádné pro všechny, protože událost tohoto typu se u nás ještě nestala. Prvně pociťujete šok a říkáte si, jestli je opravdu možné, že se to děje u nás. Z toho se ale velmi rychle otřepete, protože krizový intervent musí být v pohotovosti a připravený vyjíždět na místa, kde je potřeba zajistit pomoc.

Mimořádné to bylo

Tento článek je exkluzivním obsahem pro předplatitele Deníku N.

Přečtěte celý článek