Náš pivovar tady stál a stát bude dál, říká sládek z Jarošova

„Dobrý den, tady Esender,“ ozve se na dálku Slovácko.

„Dobrý den, volám kvůli našemu rozhovoru, abychom se domluvili, ale něco vám tam strašně hučí,“ vysílám informaci z Prahy.

„Já jsem v práci, pracuju. Zavolejte zítra po čtvrté, to už budu doma,“ říká slušně, ale chvatně sládek.

O den později opět vytáčím telefonní číslo jarošovského sládka.

„Už máte po práci?“
„Jo.“

„Takže se mohu ptát?“
„Ptejte se…“ 

Jak se máte?
Tak došel jsem z práce, mám nějaký odpočinek, půjdeme s přítelkyní na večeři.

Přítelkyně má ráda pivo?
Jedenáctku našu, to je jediné pivo, které pije. Ale my nejdeme na pivo, půjdeme se najíst.

A když jdete s přítelkyní na pivko, kolik jich běžně večer „dáte“? Nebo vás přítelkyně brzdí?
Možná by brzdila. Já ale na pivo chodím každý pátek s kamarády, není to ale žádné divočení, vypiju, dejme tomu, pět dvanáctek. 

Na jaké pivo chodíte? Ochutnáváte konkurenci, nebo jste věrný své značce?
S kamarády chodíme tam, kde čepují naše pivo, ale pravidelně v rámci práce obcházíme místní hospody, kde čepují naše pivo, a kontrolujeme kvalitu. Občas takhle ochutnáváme i konkurenci. 

Hřebečská medovina? Tajemství chuti je ve starém receptu i v bylinkách

Když vidíte, že do restaurace vchází na první pohled „cizinec“, tedy někdo jasně přespolní, sledujete, jak mu vaše pivo chutná?
To určitě. Ale nemusí to být „cizinec“, sleduju i místní, jak reagují na naše pivo. Sto lidí, sto chutí, nemusí každému chutnat, ale když chutná, mám z toho radost. Když by jim nechutnalo a poznali mě, jistě by mi to dali najevo. 

Kolik jste jich urazil nejvíc? Jinak řečeno, jaký je váš pivní rekord?
Nikdy jsem v pití piva nezávodil. Moc piv nevypiju. Řekl bych, že můj „rekord“ může být kolem dvanácti.

Vzpomenete si, kdy jste poprvé ochutnal pivo?
Jejda, to přesně neřeknu. Asi až na střední škole jsem vypil celé pivo. No a taťkovi jsem asi upil ještě dříve, ale to si nepamatuju. 

Máte rád hudební skupina Argema?
Popravdě já moc české kapely neposlouchám. Mám rád takovou všehochuť – Red Hot Chili Peppers pres, Rammstein, Nirvana atp. Já mám širší záběr oblíbenosti. Ale samozřejmě písničku Jarošovský pivovar, kterou Argema složila a hraje, si vždycky rád poslechnu. Navíc Argema má řadu hezkých písní, třeba Modrý pondělí. 

Víte, kdy písnička Jarošovský pivovar vznikla?
Teď jste mě trochu překvapil. Nepamatuju.

To si ani pamatovat nemůžete, byly vám tehdy čtyři roky. Tedy před třiceti lety, neměli byste to nějak u vás oslavit?
Tak nějak jsem to tušil. Bylo by fajn přivítat Argemu na nějaké naší akci, ale u nás v pivovaru máme málo místa a lidí by přišla jistě spousta. No, tož uvidíme… 

K vaření ho přivedl děda řezník. Teď otevírá vyhlášený kuchař vlastní restauraci

Čím jste se vyučil?
Mám středoškolské vzdělání na škole ve Bzenci v oboru Technologie potravin se zaměřením na výrobu alkoholických a nealkoholických nápojů. Takže mám všeobecné znalosti o všem co se pije, ať už je to alko či nealko. Prostě všechno, co se pije, jsme se učili vyrábět. 

Kam jste vyrazil po maturitě?
Původně jsem nechtěl pracovat přímo v oboru. První, co mě napadlo, že po škole půjdu ke státní policii. Absolvoval jsem fyzické testy, pak se psychotesty odkládaly tak dlouho, až jsem to vzdal. A začal jsem pátrat v oboru. Jenže nabídek v oboru moc nebylo, chtěl jsem jít někam do laboratoře dělat analýzy potravin, což jsem studoval. Nebo mistra výroby, ale na tuhle pozici bez praxe je to bez šance. A najednou jsem objevil volné místo v pivovaru v Chotěboři, konkurz jsem vyhrál a nastoupil na varnu. Měl jsem štěstí. 

Proč štěstí?
Většinou je ten pivovarnický postup jinačí. Začíná se jednoduššími pracemi, které by zvládli i lidé z ulice. například čištěním tanků. Po čase se člověk může dostat třeba k sudování piva. Pak se postupně zaučujete například na filtraci, stáčení sudů nebo lahví atd. Varna je v pivovaru nejvýš. Jenže tady zrovna potřebovali na varnu člověka, šoupli mě tam, a tak jsem začal pěkně zostra, aniž bych věděl něco víc, než bylo v maturitních otázkách. Psal se tehdy rok 2010. Po čtyřech letech jsme se chtěl v kariéře posunout dál a přemístil jsem se do Prahy dělat sládka v menším restauračním pivovaru Bašta v Nuslích, kde jsem čichnul k tomu, jak se řídí pivovar, nabral jsem spoustu zkušeností. Po roce jsem na další rok zamířil do pivovaru Husar v Koválovicích, tady blízko nás. Byl jsme u zrodu pivovaru, spolupracoval s technology. Jenže jsem bydlel v Uherském Hradišti a do Husara to bylo přes kopce autem 45 kilometrů. Dojíždění mě časem začalo dost vadit, a jak jsem se dozvěděl o Jarošovském pivovaru, tak jsem začal pracovat na tom, abych se mohl přesunout domů do Uherského Hradiště. Když se začal obnovovat Jarošovský pivovar, sedl jsme si s panem Haraštou (tehdejší ředitel) a plácli jsme si. To se psal rok 2016 a za dva roky jsem se stal sládkem. 

Když byste mi měl váš pivovar představit, co byste řekl jako první?
Je to tu fajn. Ve výrobě pracuje šest lidí, já jsem jeden z nich, máme tři řidiče, tři ženy v kanceláři, jednoho obchodního zástupce, jedna osoba je na prodejně, ředitel pivovaru je Martin Melichárek, no a máme přes stovku akcionářů. Takže jsme tak trochu větší rodina. Výstav nám každoročně roste tak o tisícovku hektolitrů, vloni to bylo 8300 hektolitrů. Letos bychom rádi, aby výstav překonal hranici devíti tisíc hektolitrů. 

Podnikatel z Ohař: Chtěl jsem mléko prvotřídní kvality. Krávy dostávají odměnu

Váš sortiment?
Máme šest stálých celoročních piv - desítku Galánku, jedenáctku Juru, dvanáctku Matúše, polotmavou třináctku Jožu, světlou čtrnáctku Šohaje, kde používáme chmel Kazbek, takže ta příchuť jde lehce do citrusu. A šestý druh je Jarošovská IPA patnáctka. Pak vaříme každý měsíc nějaký speciál. Třeba teď na Velikonoce to byl speciál 12stupňové pivo IPL. Každý rok před Mikulášem prodáváme limitované množství naší dvanáctky s etiketou čerta. Toto pivo se jmenuje Jarošovský Lucifer.

Zajímavé názvy…
Tak máme to hozené tady do Slovácka. Třeba pivo Joža je po známém umělci Jožovi Uprkovi. No a Jura a Matúš, to jsou hlavní postavy z televizního seriálu Slovácka sa nesúdí. Odtud jsou názvy naší jedenáctky a dvanáctky. 

Váš největší pivní hit?
Nejprodávanější pivo je jedenáctka Jura. Mně ale chutná nejvíc Galánka, tedy desítka. 

Tak nějak mi přijde, že tenhle váš kraj, Slovácko, je spíše krajem slivovice a piva. Jak se vám v tom duelu daří?
Řekl bych, že vládne spokojenost. V plánu máme rozšíření pivovaru, budou se kupovat další kvasné tanky, přibude plnicí automatizovaná linka, která bude zvládat stáčet jak PET láhve, tak i plechovky. Zatím máme jen láhve, petky a pětilitrové soudky. Na scénu bychom chtěli poslat i plechovky.

Co vás na pivu nejvíc baví?
Člověk se pořád něco nového učí, jsou tu stále nové trendy, pivní styly a s tím spojené koštování a vymýšlení nových receptur. Dříve to bylo u nás dost osekané - výčepní piva, ležáky, černé piva… S boomem minipivovarů přišla na trh piva, o kterých dříve běžní lidé ani neslyšeli. Z tohoto pohledu je to pro mě zajímavé. Mohu vymýšlet vlastní receptury a vyrábět nová piva, mám v tomhle do jisté míry volné ruce.

Pokud se ocitnete mimo region, táhne vás to ochutnat místní pivo?
Přesně tak. Dávám přednost malým pivovarům. Jak vidím na nápojovém lístku pivo z malého pivovaru, dávám mu přednost.

Prozraďte mi na závěr, proč bych si měl ochutnat vaše pivo z Jarošova? Je to i proto, jak zpívá Argema, že jde o pivovar, který „tam stál a stát bude dál“?
Vystihl jste to úplně přesně. Používáme pouze místní kvalitní suroviny a hlavně jsme všichni velcí srdcaři, kteří do práce dávají skutečně maximum. To by mělo přimět člověka koupit si naše pivko. Navíc je naše pivo oproti konkurenci malých pivovarů levnější, čímž je i trochu štveme.

V neposlední řadě má výroba piva v Jarošově více než třísetletou tradici, pivo se tu vaří od roku 1688.

Vypadá to, že jste tady spokojen…
…to jsem! Už bych nerad měnil.